Výsledky vyhledávání v sekci: Odpadové hospodářství
  • Kdo neuklízí, není Čech

    Ukliďme svět, ukliďme Česko je největší úklidovou akcí v České republice. Jejím cílem je za aktivní účasti dobrovolníků z celé republiky uklidit z české přírody, měst a obcí černé skládky a odpadky a bojovat za to, aby se u nás už žádné další neobjevovaly.Po několika letech nezávislé existence dvou podobně laděných akcí ji letos poprvé společně organizují Spolek Ekosmák, iniciátor dřívějšího Ukliďme Česko, a Český svaz ochránců přírody, hlava dřívější akce Ukliďme svět. Den D letošních úklidů stanovili společně na sobotu 16. dubna.Udělejme velký úklidSnad každý z nás si někdy ve své okolí všiml odhozeného odpadu, pneumatiky, staré televize nebo rovnou černé skládky. Někdo nepořádek uklidil, jiného jen znechutil. Organizátoři Ukliďme svět, ukliďme Česko se rozhodli jednat. Každá svou cestou a podle svých možností došly obě organizace k myšlence uspořádat velký úklid, zbavit své okolí nepořádku a k účasti vyzvat širokou veřejnost. Daří se jim to. V loňském roce se úklidových akcí zúčastnilo přes 52 000 dobrovolníků, letos se očekává až 100 000 osob!V loňském roce se úklidových akcí zúčastnilo přes 52 000 dobrovolníků, letos se očekává až 100 000 osob!Kdo uklízí, neškodíCelý projekt je postaven na zapojení dobrovolníků. Hlavní roli hrají organizátoři místních úklidů – aktivní lidé, kteří si berou na starost přípravu jednotlivých úklidů. Organizační tým Ukliďme svět, ukliďme Česko jim k tomu poskytuje veškerou podporu. Díky místním organizátorům své úklidy chystají zájmové skupiny všeho druhu, města i obce, školy i firmy.A ona zmiňovaná prevence? Organizátoři Ukliďme svět, ukliďme Česko věří, že kdo si na vlastní kůži vyzkoušel černou skládku uklidit, bez výčitek už odpad nepohodí. Zvláštní důraz přitom kladou na účast dětí a mládeže, pro které připravili speciální soutěž i výukovou prezentaci.Prostor pro firmyMožnosti zapojení firem v rámci CSR aktivit jsou nasnadě. Firmy mají příležitost přispět finančně, stát se partnery akce a navázat dlouhodobou spolupráci na projektu, nebo materiálně - především darováním pracovních rukavic a pevných pytlů pro sběr odpadu. Navíc se mohou aktivně zapojit i do samotných úklidů. Za administrativní poplatek ve výši 5 000 Kč získají firmy pracovní pomůcky pro svůj úklid, finančně podpoří ostatní účastníky akce, stmelí svůj pracovní kolektiv při netradičním teambuildingu a veřejně prokáží kladný vztah k okolí firmy.Vice informací o projektu naleznete na www.uklidmecesko.cz

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce


Výsledky vyhledávání v sekci: Zajímavé projekty
  • Čtvrtstoletí trvající cesta

    Víc než pětadvacet let od listopadu 1989 představuje skok ve vývoji našeho přístupu k světu okolo nás. Vedle proměny občanských postojů to odráží zejména vědomí důležitosti zdravého životního prostředí jako základní hodnoty nevyčíslitelné penězi. Se svobodou neoddělitelně souvisí i zodpovědnost k tomu, co nám bylo svěřeno a co předáme svým dětem.V České republice nyní působí více než 100 domácích i zahraničních firem, které nabízí alespoň jeden nebo více výrobků nebo služeb s ekoznačkou. Na 26 podniků je registrováno v programu EMAS, který umožňuje soukromým i veřejným organizacím neustále zlepšovat životní prostředí a zodpovědnost k ekologii. Dvě stovky obcí se zapojily do MA21 (akční plán pro města a obce mj. zaměřený na dopady lidských činností na životní prostředí).Pro mnohé firmy a obce dnes znamená pozitivní přístup k životnímu prostředí společenskou prestiž, patří k dobrému tónu. Obrovské množství firem dnes na pracovišti nabízí třídění různých druhů odpadu, v rámci teambuildingu realizuje pracovní či charitativní akce přímo v ekocentrech či spolupracuje s neziskovými organizacemi v oblasti ekologie.Existuje navíc řada iniciativ podporovaných ministerstvem životního prostředí, jako jsou např. dobrovolné dohody s podniky v oblasti snižování emisí, certifikace EMAS, program ekoznačení pro firmy a jejich služby ad., které jsou výhodné pro firmy nebo instituce i pro ochranu životního prostředí. Na podporu těch nejvýznamnějších máme finanční nástroje.Věřím, že na stránkách projektu Ekologické Česko najdete inspirativní projekty, které dokážou, jak dnes naše společnost vnímá vlastní zodpovědnost vůči prostředí, v kterém žijeme.

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce

  • Foťte ptáky na sloupech, vyzývají ornitologové. K ochraně českých ptáků může nyní přispět i veřejnost

    Ptactvo a sloupy vysokého napětí dělají tuzemským ornitologům vrásky již od osmdesátých let minulého století. Do roku 2024 má přitom podle platné legislativy dojít ke kompletnímu zabezpečení elektrických distribučních linek. Jak ale využít zbývající čas tak, aby byl nezamýšlený úhyn českých opeřenců co nejmenší?Nezabezpečené sloupy elektrického vedení jsou nebezpečné jak pro naše bežné druhy (zde káne lesní)…Řešením může být spolupráce odborníků s energetiky společně s aktivním zapojením veřejnosti. Výsledné řešení však musí být podle Lukáše Viktory z České společnosti ornitologické především komplexní a systémové.Zároveň se neobejde ani bez výrazné součinnosti s energetickými firmami. Právě ty jsou totiž podle zákona odpovědné za provoz a zabezpečení jednotlivých distribučních linek.V letošní výzvě Foťte ptáky na sloupech, na které ornitologové spolupracují s energetickou společností E.ON, se tentokrát obrací na nejširší veřejnost. Cílem akce má být šíření osvěty a zároveň i získání cenných dat. S tím souvisí i vytvoření faunistické databáze birds.cz, která se na ochranu ptactva zaměřuje.Aktuální novinkou, která má v tomto roce ornitologickým nadšencům jejich aktivity usnadnit, je zprovoznění mobilní aplikace AVIF Mobile. Aplikace, která uživatelům umožňuje vkládání dat a fotografií přímo z terénu vznikla právě díky podpoře ornitologů ze strany jejich korporátního partnera.Díky fotografiím a záznamům živých i mrtvých ptáků pořízených v blízkosti stožárů vysokého napětí, které uživatelé do databáze vkládají,  je totiž možné snáze pochopit jejich chování. Podle Viktory pak lze právě na jeho základě vyvíjet účinná protiopatření směřující k jejich ochraně.A jaký je společný cíl všech zúčastněných stran, když legislativa, která si ochranu ptáků klade za cíl, je již dávno na stole? Prioritou je podle Viktory přednostní zabezpečení distribučních linek, kde chránění ptáci skutečně žijí.Další věcí, kde lze očekávat prostor pro zlepšení, je zvýšení společenské odpovědnosti tuzemských firem. Určitý tlak na energetiky může hypoteticky přijít i ze strany informovaného zákazníka. Ten se může svobodně rozhodnout, zda bude odebírat energie od společensky uvědomělé společnosti či od společnosti, která na ekologické a sociální dopady svého podnikání nebere zřetel.Autor fotografie: Václav Hlavác

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce

  • Ochrana přírody je nejen etická, ale i racionální volba

    Ředitel největší české neziskové organizace Šimon Pánek má k ekologii vztah už od svého mládí, kdy v osmdesátých letech působil v hnutí Brontosaurus. Jak se trvale udržitelné strategie zavádějí do míst, která byla zničena válkami nebo živelnými katastrofami?Jako mladý jste působil v ekologickém hnutí Brontosaurus. Jaký je váš vztah k životnímu prostředí dnes?Ekologické chování a zodpovědný přístup k přírodě dodnes považuji za zásadní. Například stabilita ekosystémů nebo klimatické změny jsou nevratné procesy, které se vyvíjely miliony let a které se nedají postavit, zbourat a zase postavit. Nejde zdaleka jen o přírodní diverzitu, na níž bychom měli nahlížet z etického hlediska – my ty druhy nevytváříme, takže bychom neměli mít ani právo je ničit. Ochrana přírody je ale vlastně i racionální rozhodnutí. V krajině, která je zdravá, krásná a stabilní, se mnohem lépe žije. Přírodu mám samozřejmě rád i jako prostor pro relaxaci a dá se říci, že nejlépe si odpočinu v horách s batohem na zádech.Během dvaceti let činnosti v naší organizaci jsem viděl války, živelné katastrofy, chudobu a velmi tvrdé režimy, což trochu relativizuje mou dřívější koncentraci na ekologické problémy. Uvědomil jsem si, že jsou ve světě i podstatněší problémy, byť s životním prostředím často souvisejí. Dnes mi hodně vyostřené aktivistické akce nejsou příliš sympatické, což asi souvisí s tím, že jsem možná s postupujícím časem smířlivější a racionálnější. To ale neznamená, že bych neměl jasné názory na to, jak bychom se měli chovat k omezeným přírodním zdrojům, které máme k dispozici.Věnuje Člověk v tísni ochraně životního prostředí na našem území?Člověk v tísni se v současnosti v České republice ekologii věnuje jen okrajově. Ekologických organizací u nás působí dost a jsou velmi dobré. Na téma životního prostředí se ale zaměřujeme například ve vzdělávacích programech pro školy nebo na festivalu Jeden svět. Tam je to pro nás jedno z hlavních témat vedle sociálního vyloučení nebo základních lidských práv a svobod.Jakou roli hraje ekologie v zahraničních projektech?Ekologie v souvislosti s udržitelným hospodařením s přírodními zdroji souvisí se značnou částí naší práce. Samozřejmě ne v extrémních podmínkách válečných zón, ale třeba v případě obnovy vesnic a zdrojů obživy po živelných katastrofách. Například po tajfunu na Filipínách, po zemětřesení v Nepálu, nebo po velkých vlnách sucha v Africe. Tam chápeme pohled trvale udržitelného přístupu k přírodě a využívání přírodních zdrojů jako zásadní faktor, protože chceme, aby ta místa po našem odchodu zůstala udržitelná. To se netýká úplně první fáze krizové pomoci, kdy rozdáváme suroviny. Na místě se ale snažíme setrvat, pracovat na jeho obnově a podporovat místní rozvoj. Není to práce na pár měsíců, ale třeba na dva roky. Tehdy začne být aktuální otázka výběru plodin, jejich náročnosti na vodu, stability půdy, ekosystému nebo třeba vodních zdrojů.S udržitelností jsou přímo spojené rozvojové projekty. Například na Filipínách, kde byla většina lidí závislá na výrobcích souvisejících s kokosovými palmami, které z drtivé většiny přelámal tajfun. Než dorostou nové palmy, což trvá deset až patnáct let, hledají se alternativy: malé farmy se zeleninou, chování drůbeže nebo rukodělná výroba.Jakým způsobem zavádíte udržitelné hospodaření do zemí, v nichž působíte?V Kambodži jsme během pěti let postavili stovky domácích bioplynáren, které rodinám získávají energii z biologického odpadu a z exkrementů domácích zvířat. Energie vzniklá z plynu stačí na svícení a vaření, což výrazně šetří práci i tamní lesy. Experimentujeme také se zaváděním solárních panelů v odlehlých oblastech, organizujeme školení, pomáháme s certifikací kvality panelů. V obou případech platí, že rodiny sice využívají dotace, ale výraznou část si kupují z vlastních peněz, přičemž investované peníze se jim relativně rychle vrátí. Především ale jde o zavedení tohoto trvale udržitelného systému k životu.Dá se říci, že se věnujete i péči o krajinu?Například v Afghánistánu obnovujeme původní sady a lesy na severu země, která byla odlesněna a zdevastována během uplynulých pětadvaceti let válek. Nejde jen o to, že stromy obyvatelům zajistí dřevo nebo ovoce, ale zároveň zabraňují erozi a zadržují vzácnou vodu. Postupem času pak také samozřejmě začínají místním obyvatelům vydělávat. V místech, kde jsou vesnice ohroženy sesuvy půdy, budujeme vrstevnicové příkopy, které odvádějí vodu do bezpečných míst a zároveň v nich voda nějakou dobu zůstává. Podobné aktivity děláme i v Etiopii, kde se jedná především o zalesňování komunitních území, jejichž půda je zničena pastvou. Krajina se stabilizuje překvapivě rychle a během několika let se svahy znovu zazelenají.Jak velké plochy jste zalesnili?Zatím jsou to jen desítky hektarů. Máme ale zkušenosti s tím, že když místní obyvatelé vidí, co jejich sousedi dělají, sami začínají sady a lesy vysazovat. Taková obnova ale trvá dlouho. Aby naše práce měla dopad na krajinu v rámci jednoho nebo více okresů a abychom přesvědčili místní obyvatele, že má tato práce smysl, že stromy opravdu vyrostou a že z nich budou mít užitek, musíme na místě zůstat a pět až deset let.Je česká společnost ochotná tyto projekty podporovat?Společnost podporuje spíše okamžitou humanitární pomoc nebo jednoduché dárcovské programy. Enviromentální projekty je složitější vysvětlit a jsou spíš investice pro institucionální podporu, pro vlády a mezinárodní organizace. Ale myslím, že se to vysvětlit dá – ze státního rozpočtu máme 12 % , 10 % z privátních zdrojů a zbytek do našeho rozpočtu proudí z ciziny od velkých světových donorů.A jak přispívají české firmy?Ty na podobné projekty moc nepřispívají. Tu a tam ano, ale je pravda, že my je o to ani moc neprosíme, protože myslíme, že české firmy by měly podporovat místní projekty, které je samozřejmě také třeba řešit. U nás se navíc řeší trochu jiné věci, které nejsou tolik finančně náročné. Když chcete obnovit zalesnění celého údolí, tak to stojí statisíce euro a to jsou pro české firmy příliš velké částky. Pro nás je mnohem důležitější, aby nám české firmy pomáhaly s tím, čemu se věnujeme v České republice.

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce

  • Mokřady jsou zdravím krajiny. Necháme je zmizet?

    Krajina prochází v posledních letech extrémními výkyvy. Můžeme si za to sami? Těžko lze přesně říci, do jaké míry jsou lidé vinni změnou globálního klimatu. Za otřesy mikroklimatu však mohou určitě. Velkou měrou právě proto, že úplně rozvrátili krajinný vodní režim.Pomoci udržet vodu a na ní vázaný život v naší krajině může každý. Stačí, když se zapojí do akce Naše mokřady, kterou zaštiťuje Český svaz ochránců přírody.Vše začalo masovým odvodňováním krajiny, napřimováním toků (a tím zrychlováním průtoku). Odtok vody urychlila i změna skladby našich lesů; z povrchu pokrytého jehličím odteče voda rychleji než z vrstvy tlejícího listí. Následuje stále se rozšiřující zástavba, zpevněné povrchy a beton, odkud dešti nezbývá než rychle zmizet v kanalizaci. Korunu tomuto dílu dodali zemědělci, kteří svojí moderní supertěžkou mechanizací a bezorebním hospodařením prakticky vyhladili veškerou zvrásněnost, jíž by se voda mohla vsakovat (a která je důležitá třeba i pro žížaly a další půdní organismy). Voda tak po deštích stojí na orné, ale udusané a dávno neorané půdě a rychle se vypařuje.Na co zákon nestačíZa posledních 60 let zmizelo z území republiky 950 000 ha mokřadů. Celková délka vodních toků se z původních 76 000 km zkrátila o třetinu, 21 000 km toků je uzavřeno do regulovaných, betonových břehů a přibližně čtvrtina zemědělských půd je stále odvodňována trubkovou drenáží. Jak se z krajiny ztrácí voda, stejně rychle s ní mizí i zvířata a rostliny. Prostředí, odkud voda nikam nepospíchá, nazýváme mokřadem. Velké mokřady jsou dnes chráněné mezinárodní smlouvou (Ramsarská smlouva) i národní legislativou (zákon na ochranu přírody a krajiny). Jenže v krajině zůstávají stovky malých, nenápadných mokřádků, o kterých se moc neví. Jejich ochrana je pak velmi komplikovaná. Močály, prameniště, rašeliniště, podmáčené louky, jezírka, ale třeba i zamokřená dna bývalých rybníků či trvalé louže v polích dohromady zadrží mnohem více vody než třeba tolik diskutované přehradní nádrže. Fungují jako houba: vstřebají obrovské množství vody a tu pak pomalu vypouštějí. To po okraj naplněná přehrada nedokáže. Kromě toho jsou posledním domovem řady vzácných rostlin, obojživelníků, ptáků…Akce Naše mokřady je pro každéhoPomoci udržet vodu a na ní vázaný život v naší krajině může každý. Stačí, když se zapojí do akce Naše mokřady, kterou zaštiťuje Český svaz ochránců přírody. Na webu www.nasemokrady.cz jsou další podrobnosti včetně mapy všech dosud nalezených mokřadů. Není-li na ní ten váš, můžete ho tam jednoduchým způsobem doplnit. Ochránci přírody ho pak prozkoumají a pokusí se zajistit jeho ochranu. Některé mokřady mohou dokonce z darů veřejné sbírky www.mistoproprirodu.cz  i vykoupit.HEINEKEN získal cenu Environmentální projekt roku za kampaň Naše Mokřady a patří mu Zlatý certifikát – nejvyšší ocenění za Odpovědný reporting CSR aktivit.Informace: Český svaz ochránců přírody je našim největším spolkem zabývajícím se praktickou ochranou přírody a environmentálním působením na veřejnost. Sdružuje odborníky i laiky. Je otevřený každému, kdo má rád přírodu a chce pro ni něco udělat.Kontakt: ČSOP, Michelská 5, Praha 4, 140 00, info@csop.cz, www.csop.cz

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce