Výsledky vyhledávání v sekci: Novinky
  • Nový trend v cyklistice - kola speciálně pro ženy

    Začátkem října se v Paříži konal Mezinárodní cyklistický salon, na kterém byly představeny nejžhavější trendy a novinky. Letos se výrobci zaměřili na ženy. U dámských kol roste obliba elektrických modelů, ženy více utrácejí za cyklistické oblečení a doplňky.Některé z vystavených modelů: Kolo „Santa Monica“ od ArcadeZaoblené tvary, pohodlné sedlo + rychlostní systém Nexus integrovaný do náboje kola a zabraňující padání řetězu. Model má otáčivé rukojeti. Kolo „MaxBike“ od Holland BikesNa kolo lze připevnit nejen košíky, ale i dvě dětské sedačky - jednu dozadu, druhou dopředu- ta je chráněna čelním sklem. Ideální pro rodinné výlety. Kolo „Overland Lady“ od JeepStyl „outdoor“ typický pro značku Jeep se uplatnil i na tomhle modelu - nízký, robustní rám, živé barvy. Cena 199 euro. Kolo „FitzRoy 1.0“ od GitaneTerénní kolo v růžové barvě s květinovými motivy, nižší rám. Váha 13 kilo, cena 259 euro. Kolo „Silvia Ultegra Triple“ od BianchiNízká hmotnost tohoto modelu přitáhne ženy, které preferují profesionální model. Typický je kratší rám. Váha 8,9 kilo, cena 1 299 euro. Elektrické kolo „CityXS“ od MatrasportsDámská klientela stále častěji žádá elektrická kola, praktická k cestě do práce, aniž se nepříjemně zpotíte. Na pánských modelech je baterie umístěna převážně na horní trubce, což ženy, které chtějí jezdit v sukni, neocení. U tohoto modelu vybaveného chráničem řetězu je horní trubka snížená a baterie je umístěna na nosiči. Váha s baterií 25 kilo, cena 1850 euro. Elektrické kolo „Istep Pro“ od MatrasportsTěm, které chtějí nechat nosič volný, např. pro nákupní košík nebo převoz dítěte, je určen model s baterií umístěnou v taškách po stranách kola. Váha s baterií 25 kilo, cena 1 850 euro. DoplňkyK vidění byla pouzdra na drobnosti, obaly na mobily a laptopy; speciální dámské cyklistické trikoty se snadným odepínáním, praktické pro „technické“ zastávky; cyklistické přilby s květinovými motivy; nákupní košíky na kolo apod.

    13.květen 2020 - Napsal: Redakce


Výsledky vyhledávání v sekci: Zajímavé projekty
  • Elektromobily už dnes zvládají dojezd 500 km

    Hybridní, plně elektrická či plynová auta jsou dnes zcela běžnou alternativou. Narazíme na ně dokonce už i v České republice, ač zatím ne v takových počtech jako třeba ve Skandinávii nebo Spojených státech. Přesto je jasné, že alternativní pohony mají už dnes na automobilovém trhu pevné místo.Podíváme-li se pět let nazpět a zhodnotíme tehdejší plány největších světových automobilek, snadno dojdeme k závěru, že kupodivu většina z nich splnila, co tehdy slíbila. Dnes má díky tomu prakticky každá světová autmobilka na trhu nějaký typ alternativního pohonu, ať už jde o hybridy, plug-in hybridy, plně elektrická auta, případně vozy na LPG (zkapalněný ropný plyn) či CNG (stlačený zemní plyn). Platí ale, že ten kdo začal nejdřív, má před konkurencí značný náskok.Japonské hybridy ovládají trhV tomto ohledu proto hraje prim japonský průmyslový koncern Toyota. Ta už od poloviny 90. let prodává hybridní vozy značky Prius a má s nimi obrovský úspěch. Prodala jich už miliony a hybridní pohon postupně zapracovala i do dalších svých modelů, včetně luxusní značky Lexus. Teprve o více než deset let později si trendu stoupající oblíbenosti hybridů povšimly také ostatní automobilky a dnes už prakticky každý světový automobilový koncern nabízí hybridní modely.Hybridní auto je takové, které kromě klasického spalovacího motoru obsahuje také malou baterii a elektromotor. Auto pak samo rozhoduje, kdy sílu elektromotoru využije - nejčastěji je to při rozjíždění nebo zrychlování, čímž se šetří drahocenné fosilní palivo. Hybridy nelze dobíjet ze zásuvky - baterie se dobíjí rekuperací, anebo generátorem připojeným ke spalovacímu motoru.Hybridy do zásuvkyO krok dál jsou plug-in hybridy, neboli hybridy do zásuvky. Ty fungují podobně jako klasické hybridy, jen s tím rozdílem, že baterie je u nich větší a lze ji dobít z klasické zásuvky, případně specializované dobíjecí stanice. Plug-in hybrid ujede na elektřinu třeba i několik desítek kilometrů, narozdíl od klasického hybridu, který zvládne jen několik jednotek kilometrů.Nevýhodou je vyšší pořizovací cena a nutnost neustále auto dobíjet. Už dnes se proto připravují technologie, které umožní auta dobíjet bezdrátově prostě tím, že zaparkujete na přesně vymezeném místě.Auta (jen) na baterkyStejná technologie by mohla najít uplatnění také u elektromobilů. To jsou auta, která nepohání nic jiného než elektřina. Díky tomu může být jejich konstrukce výrazně jednodušší než u klasických aut se spalovacím motorem nebo hybridů.Elektromobil de-facto obsahuje pouze dvě klíčové součástky pohonného systému: elektromotor a baterii. Nic víc nepotřebuje - výfuk, katalyzátor, spojku, startér, motorový olej ani převodovku zde nenajdeme. Díky tomu je servis elektromobilů výrazně jednodušší a levnější, protože existuje méně komponent, které se mohou pokazit.Většina velkých automobilek má dnes v nabídce kromě hybridu také elektromobil. Mezi nejprodávanější modely patří Nissan Leaf, BMW i3 a Tesla Model S. Právě elektromobil Tesla mezi konkurencí výrazně vyniká. Je více než trojnásobně dražší, ale na druhou stranu nabízí trojnásobný dojezd na jedno nabití a další technické vymoženosti.Nebojte se jezdit na elektřinuZatímco konkurenční elektromobily dnes na jedno nabití ujedou 130-160 km (což pohodlně dostačuje na městský a příměstský provoz), Tesla Model S zvládne ujet 350 km i více. Rekordmani dosáhli dokonce na metu 500 km na jedno nabití.Tesla Motors je americká automobilka, která si během posledních let úspěšně buduje celosvětovou značku kvality a technologické jedinečnosti. Elektromobil Model S byl mnoha automobilovými magazíny vyhlášen nejlepším automobilem roku.Tesla navíc podporuje svou věc budováním vlastní sítě speciálních rychlodobíjecích stanic zvaných Supercharger. Ty dokážou plně vybitý elektromobil Tesla dobít během jedné hodiny. Co je ale nejdůležitější: majitelé elektromobilů Model S mají u těchto stanic dobíjení zdarma a elektřina pochází z obnovitelných zdrojů!Největší síť je zatím pochopitelně "doma" v USA, kde stojí už téměř 100 takových stanic po celých Spojených státech. A další mají rychle přibývat - tak, aby bylo možné pohodlně cestovat skrz celou zemi (a do Kanady) pouze na elektřinu a zcela zdarma. V Evropě stojí zatím těchto stanic něco přes 10 (nejbližší ve Vídni, chystá se v Drážďanech) a také postupně přibývají. Nově začala Tesla budovat stejnou síť i v Číně.Dobíječky - hledá se společný standardElektromobily nebo plug-in hybrid je možné v každém případě dobíjet z domácí zásuvky. A podle výzkumů se tak i děje nejčastěji. Ale čas od času prostě potřebujete "nabrat elektřinu" i mimo domov. K tomu slouží právě výše zmíněné dobíjecí staníce. Tesla pochopitelně není jediná, kdo je buduje.Dobíjecích stanic už dnes v Evropě, USA, Asii a Japonsku stojí tisíce. Problém je, že jsou velmi roztříštěné - jak co do standardu konektorů, které využívají, tak co do způsobu placení. Dobíjecí stanici si totiž může postavit prakticky kdokoliv - firma či jednotlivec. Dnes se o jejich budování nejčastěji starají energetické společnosti, případně městské samosprávy.V České republice mají rozsáhlejší sítě dobíjecích stanic energetické společnosti ČEZ a PRE. Čipové karty s jejichž pomocí se stanic ovládají jsou ale zatím nepřenosné, a tak majitel elektromobilu musí mít pro každou síť zvláštní kartu.V zahraničí na tom ale nejsou o mnoho lépe a například elektromobilisté z Nizozemska či Londýna mohou mít dokonce až několik desítek takových karet. V současné době ale v Evropě běží projekty, které mají tuto situaci zlepšit a možnosti placení za dobíjení sjednotit.  Jan Horčíkautor pracuje jako šéfredaktor www.hybrid.cz

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce

  • Ochrana přírody je nejen etická, ale i racionální volba

    Ředitel největší české neziskové organizace Šimon Pánek má k ekologii vztah už od svého mládí, kdy v osmdesátých letech působil v hnutí Brontosaurus. Jak se trvale udržitelné strategie zavádějí do míst, která byla zničena válkami nebo živelnými katastrofami?Jako mladý jste působil v ekologickém hnutí Brontosaurus. Jaký je váš vztah k životnímu prostředí dnes?Ekologické chování a zodpovědný přístup k přírodě dodnes považuji za zásadní. Například stabilita ekosystémů nebo klimatické změny jsou nevratné procesy, které se vyvíjely miliony let a které se nedají postavit, zbourat a zase postavit. Nejde zdaleka jen o přírodní diverzitu, na níž bychom měli nahlížet z etického hlediska – my ty druhy nevytváříme, takže bychom neměli mít ani právo je ničit. Ochrana přírody je ale vlastně i racionální rozhodnutí. V krajině, která je zdravá, krásná a stabilní, se mnohem lépe žije. Přírodu mám samozřejmě rád i jako prostor pro relaxaci a dá se říci, že nejlépe si odpočinu v horách s batohem na zádech.Během dvaceti let činnosti v naší organizaci jsem viděl války, živelné katastrofy, chudobu a velmi tvrdé režimy, což trochu relativizuje mou dřívější koncentraci na ekologické problémy. Uvědomil jsem si, že jsou ve světě i podstatněší problémy, byť s životním prostředím často souvisejí. Dnes mi hodně vyostřené aktivistické akce nejsou příliš sympatické, což asi souvisí s tím, že jsem možná s postupujícím časem smířlivější a racionálnější. To ale neznamená, že bych neměl jasné názory na to, jak bychom se měli chovat k omezeným přírodním zdrojům, které máme k dispozici.Věnuje Člověk v tísni ochraně životního prostředí na našem území?Člověk v tísni se v současnosti v České republice ekologii věnuje jen okrajově. Ekologických organizací u nás působí dost a jsou velmi dobré. Na téma životního prostředí se ale zaměřujeme například ve vzdělávacích programech pro školy nebo na festivalu Jeden svět. Tam je to pro nás jedno z hlavních témat vedle sociálního vyloučení nebo základních lidských práv a svobod.Jakou roli hraje ekologie v zahraničních projektech?Ekologie v souvislosti s udržitelným hospodařením s přírodními zdroji souvisí se značnou částí naší práce. Samozřejmě ne v extrémních podmínkách válečných zón, ale třeba v případě obnovy vesnic a zdrojů obživy po živelných katastrofách. Například po tajfunu na Filipínách, po zemětřesení v Nepálu, nebo po velkých vlnách sucha v Africe. Tam chápeme pohled trvale udržitelného přístupu k přírodě a využívání přírodních zdrojů jako zásadní faktor, protože chceme, aby ta místa po našem odchodu zůstala udržitelná. To se netýká úplně první fáze krizové pomoci, kdy rozdáváme suroviny. Na místě se ale snažíme setrvat, pracovat na jeho obnově a podporovat místní rozvoj. Není to práce na pár měsíců, ale třeba na dva roky. Tehdy začne být aktuální otázka výběru plodin, jejich náročnosti na vodu, stability půdy, ekosystému nebo třeba vodních zdrojů.S udržitelností jsou přímo spojené rozvojové projekty. Například na Filipínách, kde byla většina lidí závislá na výrobcích souvisejících s kokosovými palmami, které z drtivé většiny přelámal tajfun. Než dorostou nové palmy, což trvá deset až patnáct let, hledají se alternativy: malé farmy se zeleninou, chování drůbeže nebo rukodělná výroba.Jakým způsobem zavádíte udržitelné hospodaření do zemí, v nichž působíte?V Kambodži jsme během pěti let postavili stovky domácích bioplynáren, které rodinám získávají energii z biologického odpadu a z exkrementů domácích zvířat. Energie vzniklá z plynu stačí na svícení a vaření, což výrazně šetří práci i tamní lesy. Experimentujeme také se zaváděním solárních panelů v odlehlých oblastech, organizujeme školení, pomáháme s certifikací kvality panelů. V obou případech platí, že rodiny sice využívají dotace, ale výraznou část si kupují z vlastních peněz, přičemž investované peníze se jim relativně rychle vrátí. Především ale jde o zavedení tohoto trvale udržitelného systému k životu.Dá se říci, že se věnujete i péči o krajinu?Například v Afghánistánu obnovujeme původní sady a lesy na severu země, která byla odlesněna a zdevastována během uplynulých pětadvaceti let válek. Nejde jen o to, že stromy obyvatelům zajistí dřevo nebo ovoce, ale zároveň zabraňují erozi a zadržují vzácnou vodu. Postupem času pak také samozřejmě začínají místním obyvatelům vydělávat. V místech, kde jsou vesnice ohroženy sesuvy půdy, budujeme vrstevnicové příkopy, které odvádějí vodu do bezpečných míst a zároveň v nich voda nějakou dobu zůstává. Podobné aktivity děláme i v Etiopii, kde se jedná především o zalesňování komunitních území, jejichž půda je zničena pastvou. Krajina se stabilizuje překvapivě rychle a během několika let se svahy znovu zazelenají.Jak velké plochy jste zalesnili?Zatím jsou to jen desítky hektarů. Máme ale zkušenosti s tím, že když místní obyvatelé vidí, co jejich sousedi dělají, sami začínají sady a lesy vysazovat. Taková obnova ale trvá dlouho. Aby naše práce měla dopad na krajinu v rámci jednoho nebo více okresů a abychom přesvědčili místní obyvatele, že má tato práce smysl, že stromy opravdu vyrostou a že z nich budou mít užitek, musíme na místě zůstat a pět až deset let.Je česká společnost ochotná tyto projekty podporovat?Společnost podporuje spíše okamžitou humanitární pomoc nebo jednoduché dárcovské programy. Enviromentální projekty je složitější vysvětlit a jsou spíš investice pro institucionální podporu, pro vlády a mezinárodní organizace. Ale myslím, že se to vysvětlit dá – ze státního rozpočtu máme 12 % , 10 % z privátních zdrojů a zbytek do našeho rozpočtu proudí z ciziny od velkých světových donorů.A jak přispívají české firmy?Ty na podobné projekty moc nepřispívají. Tu a tam ano, ale je pravda, že my je o to ani moc neprosíme, protože myslíme, že české firmy by měly podporovat místní projekty, které je samozřejmě také třeba řešit. U nás se navíc řeší trochu jiné věci, které nejsou tolik finančně náročné. Když chcete obnovit zalesnění celého údolí, tak to stojí statisíce euro a to jsou pro české firmy příliš velké částky. Pro nás je mnohem důležitější, aby nám české firmy pomáhaly s tím, čemu se věnujeme v České republice.

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce