Výsledky vyhledávání v sekci: Příroda
  • Dešťová voda - zdroj za který se neplatí!

    O tom, co s deštěm, respektive s dešťovou vodou, se rozhoduje ještě dříve, než začnete stavět. Podle současné legislativy lze stavebníkovi určit, že místní poměry žádají, aby likvidoval dešťovou vodu na vlastním pozemku. Někdy tomu tak chce i investor sám. Moderní zařízení dnes umějí dešťovou vodu nejen zachycovat, ale i využívat.Bez využití kanalizaceNechceme-li se zamýšlet nad využitím dešťové vody a nemůžeme ji pouštět do kanalizace, pak je třeba zajistit, aby se co nejúčinněji vsákla. Už pouhopouhé rozšíření škvír mezi dlaždicemi nebo zatravňovací dlažba vsakování pomohou, a pokud ještě na pozemku necháme místečko k zadržení a vsakování vody, tím lépe. Tady se může jednat třeba o zahradní jezírko nebo příkop.Náročnější už je zřízení trativodu a vsakovacích tunelů, ale odvodnění pozemků tímto způsobem je vysoce efektivní. Dešťovou vodu využijemeVoda se nemusí pouze vsakovat do půdy, lze ji zadržovat a využívat. Jistě každý zná možnost zalévat jí zahradu, ale stejně dobře s ní můžeme umýt auto, spláchnout toaletu nebo ji použít třeba k praní prádla. Už naše babičky věděly, že vlasy umyté v dešťové vodě jsou lesklejší a hebčí než z vody tvrdé. Důvody pro zachycování vodySpotřeba vody v domácnostech je stále vyšší a vyšší a bohužel stejně rychle (možná i rychleji) stoupají ceny za vodné a stočné. Pro mnohé účely je nehospodárné používat draze upravenou a zaplacenou vodu pitnou. Už jen to je dostatečným důvodem k zamyšlení, zda to, že nevyužíváme dešťovou vodu, je moudré a ekonomické. Kam s nádržíNa prvním místě musíme vyřešit, kam zachycenou vodu „uskladnit“. Možnosti jsou v podstatě dvě. Nádrž vybudujeme pod nebo nad zemí. Velikost nádrže bude záviset na ploše střechy, ze které bude voda stékat. Nádrže mohou být plastové, ocelové, sklolaminátové anebo betonové, které jsou nejlevnější. Naopak plastové jsou výhodné pro instalaci vývodů a dalších zařízení. Podzemní nádrž je výhodná hned ze dvou důvodů. Nezabírá místo na pozemku a voda v ní není znečišťována. Kvalita je důležitáBudeme-li dešťovou vodu používat jen jako zavlažovací či na mytí auta a k podobným účelům, pak nás její kvalita nemusí příliš zajímat. Jinak tomu bude v případě, že uvažujeme o jejím využití v domácnosti. Při dešti se do vody dostanou znečišťující příměsi už při průchodu atmosférou a také z podkladu, po kterém stéká do nádrže, a tím je značně ovlivněna její kvalita. Čištění vodyPři čištění vody používáme metody filtrační a sedimentační. Kaly se usazují v nádrži a je třeba zajistit čerpání vody ve výšce nejméně 15 cm nade dnem. Filtraci provádíme externím filtrem, který nečistoty odfiltruje. Tato metoda čištění vody je sice nákladnější, ale také účinnější. Návratnost vynaložených penězZařízení na sběr a využití dešťové vody není nejlevnější. Investice se budou pohybovat v řádech deseti tisíců. Nicméně při dnešních cenách vody a při prognóze o jejich stálém zvyšování lze říci, že návratnost investice není nereálná.

    13.květen 2020 - Napsal: Redakce


Výsledky vyhledávání v sekci: Zajímavé projekty
  • Ochrana přírody je nejen etická, ale i racionální volba

    Ředitel největší české neziskové organizace Šimon Pánek má k ekologii vztah už od svého mládí, kdy v osmdesátých letech působil v hnutí Brontosaurus. Jak se trvale udržitelné strategie zavádějí do míst, která byla zničena válkami nebo živelnými katastrofami?Jako mladý jste působil v ekologickém hnutí Brontosaurus. Jaký je váš vztah k životnímu prostředí dnes?Ekologické chování a zodpovědný přístup k přírodě dodnes považuji za zásadní. Například stabilita ekosystémů nebo klimatické změny jsou nevratné procesy, které se vyvíjely miliony let a které se nedají postavit, zbourat a zase postavit. Nejde zdaleka jen o přírodní diverzitu, na níž bychom měli nahlížet z etického hlediska – my ty druhy nevytváříme, takže bychom neměli mít ani právo je ničit. Ochrana přírody je ale vlastně i racionální rozhodnutí. V krajině, která je zdravá, krásná a stabilní, se mnohem lépe žije. Přírodu mám samozřejmě rád i jako prostor pro relaxaci a dá se říci, že nejlépe si odpočinu v horách s batohem na zádech.Během dvaceti let činnosti v naší organizaci jsem viděl války, živelné katastrofy, chudobu a velmi tvrdé režimy, což trochu relativizuje mou dřívější koncentraci na ekologické problémy. Uvědomil jsem si, že jsou ve světě i podstatněší problémy, byť s životním prostředím často souvisejí. Dnes mi hodně vyostřené aktivistické akce nejsou příliš sympatické, což asi souvisí s tím, že jsem možná s postupujícím časem smířlivější a racionálnější. To ale neznamená, že bych neměl jasné názory na to, jak bychom se měli chovat k omezeným přírodním zdrojům, které máme k dispozici.Věnuje Člověk v tísni ochraně životního prostředí na našem území?Člověk v tísni se v současnosti v České republice ekologii věnuje jen okrajově. Ekologických organizací u nás působí dost a jsou velmi dobré. Na téma životního prostředí se ale zaměřujeme například ve vzdělávacích programech pro školy nebo na festivalu Jeden svět. Tam je to pro nás jedno z hlavních témat vedle sociálního vyloučení nebo základních lidských práv a svobod.Jakou roli hraje ekologie v zahraničních projektech?Ekologie v souvislosti s udržitelným hospodařením s přírodními zdroji souvisí se značnou částí naší práce. Samozřejmě ne v extrémních podmínkách válečných zón, ale třeba v případě obnovy vesnic a zdrojů obživy po živelných katastrofách. Například po tajfunu na Filipínách, po zemětřesení v Nepálu, nebo po velkých vlnách sucha v Africe. Tam chápeme pohled trvale udržitelného přístupu k přírodě a využívání přírodních zdrojů jako zásadní faktor, protože chceme, aby ta místa po našem odchodu zůstala udržitelná. To se netýká úplně první fáze krizové pomoci, kdy rozdáváme suroviny. Na místě se ale snažíme setrvat, pracovat na jeho obnově a podporovat místní rozvoj. Není to práce na pár měsíců, ale třeba na dva roky. Tehdy začne být aktuální otázka výběru plodin, jejich náročnosti na vodu, stability půdy, ekosystému nebo třeba vodních zdrojů.S udržitelností jsou přímo spojené rozvojové projekty. Například na Filipínách, kde byla většina lidí závislá na výrobcích souvisejících s kokosovými palmami, které z drtivé většiny přelámal tajfun. Než dorostou nové palmy, což trvá deset až patnáct let, hledají se alternativy: malé farmy se zeleninou, chování drůbeže nebo rukodělná výroba.Jakým způsobem zavádíte udržitelné hospodaření do zemí, v nichž působíte?V Kambodži jsme během pěti let postavili stovky domácích bioplynáren, které rodinám získávají energii z biologického odpadu a z exkrementů domácích zvířat. Energie vzniklá z plynu stačí na svícení a vaření, což výrazně šetří práci i tamní lesy. Experimentujeme také se zaváděním solárních panelů v odlehlých oblastech, organizujeme školení, pomáháme s certifikací kvality panelů. V obou případech platí, že rodiny sice využívají dotace, ale výraznou část si kupují z vlastních peněz, přičemž investované peníze se jim relativně rychle vrátí. Především ale jde o zavedení tohoto trvale udržitelného systému k životu.Dá se říci, že se věnujete i péči o krajinu?Například v Afghánistánu obnovujeme původní sady a lesy na severu země, která byla odlesněna a zdevastována během uplynulých pětadvaceti let válek. Nejde jen o to, že stromy obyvatelům zajistí dřevo nebo ovoce, ale zároveň zabraňují erozi a zadržují vzácnou vodu. Postupem času pak také samozřejmě začínají místním obyvatelům vydělávat. V místech, kde jsou vesnice ohroženy sesuvy půdy, budujeme vrstevnicové příkopy, které odvádějí vodu do bezpečných míst a zároveň v nich voda nějakou dobu zůstává. Podobné aktivity děláme i v Etiopii, kde se jedná především o zalesňování komunitních území, jejichž půda je zničena pastvou. Krajina se stabilizuje překvapivě rychle a během několika let se svahy znovu zazelenají.Jak velké plochy jste zalesnili?Zatím jsou to jen desítky hektarů. Máme ale zkušenosti s tím, že když místní obyvatelé vidí, co jejich sousedi dělají, sami začínají sady a lesy vysazovat. Taková obnova ale trvá dlouho. Aby naše práce měla dopad na krajinu v rámci jednoho nebo více okresů a abychom přesvědčili místní obyvatele, že má tato práce smysl, že stromy opravdu vyrostou a že z nich budou mít užitek, musíme na místě zůstat a pět až deset let.Je česká společnost ochotná tyto projekty podporovat?Společnost podporuje spíše okamžitou humanitární pomoc nebo jednoduché dárcovské programy. Enviromentální projekty je složitější vysvětlit a jsou spíš investice pro institucionální podporu, pro vlády a mezinárodní organizace. Ale myslím, že se to vysvětlit dá – ze státního rozpočtu máme 12 % , 10 % z privátních zdrojů a zbytek do našeho rozpočtu proudí z ciziny od velkých světových donorů.A jak přispívají české firmy?Ty na podobné projekty moc nepřispívají. Tu a tam ano, ale je pravda, že my je o to ani moc neprosíme, protože myslíme, že české firmy by měly podporovat místní projekty, které je samozřejmě také třeba řešit. U nás se navíc řeší trochu jiné věci, které nejsou tolik finančně náročné. Když chcete obnovit zalesnění celého údolí, tak to stojí statisíce euro a to jsou pro české firmy příliš velké částky. Pro nás je mnohem důležitější, aby nám české firmy pomáhaly s tím, čemu se věnujeme v České republice.

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce

  • Mokřady jsou zdravím krajiny. Necháme je zmizet?

    Krajina prochází v posledních letech extrémními výkyvy. Můžeme si za to sami? Těžko lze přesně říci, do jaké míry jsou lidé vinni změnou globálního klimatu. Za otřesy mikroklimatu však mohou určitě. Velkou měrou právě proto, že úplně rozvrátili krajinný vodní režim.Pomoci udržet vodu a na ní vázaný život v naší krajině může každý. Stačí, když se zapojí do akce Naše mokřady, kterou zaštiťuje Český svaz ochránců přírody.Vše začalo masovým odvodňováním krajiny, napřimováním toků (a tím zrychlováním průtoku). Odtok vody urychlila i změna skladby našich lesů; z povrchu pokrytého jehličím odteče voda rychleji než z vrstvy tlejícího listí. Následuje stále se rozšiřující zástavba, zpevněné povrchy a beton, odkud dešti nezbývá než rychle zmizet v kanalizaci. Korunu tomuto dílu dodali zemědělci, kteří svojí moderní supertěžkou mechanizací a bezorebním hospodařením prakticky vyhladili veškerou zvrásněnost, jíž by se voda mohla vsakovat (a která je důležitá třeba i pro žížaly a další půdní organismy). Voda tak po deštích stojí na orné, ale udusané a dávno neorané půdě a rychle se vypařuje.Na co zákon nestačíZa posledních 60 let zmizelo z území republiky 950 000 ha mokřadů. Celková délka vodních toků se z původních 76 000 km zkrátila o třetinu, 21 000 km toků je uzavřeno do regulovaných, betonových břehů a přibližně čtvrtina zemědělských půd je stále odvodňována trubkovou drenáží. Jak se z krajiny ztrácí voda, stejně rychle s ní mizí i zvířata a rostliny. Prostředí, odkud voda nikam nepospíchá, nazýváme mokřadem. Velké mokřady jsou dnes chráněné mezinárodní smlouvou (Ramsarská smlouva) i národní legislativou (zákon na ochranu přírody a krajiny). Jenže v krajině zůstávají stovky malých, nenápadných mokřádků, o kterých se moc neví. Jejich ochrana je pak velmi komplikovaná. Močály, prameniště, rašeliniště, podmáčené louky, jezírka, ale třeba i zamokřená dna bývalých rybníků či trvalé louže v polích dohromady zadrží mnohem více vody než třeba tolik diskutované přehradní nádrže. Fungují jako houba: vstřebají obrovské množství vody a tu pak pomalu vypouštějí. To po okraj naplněná přehrada nedokáže. Kromě toho jsou posledním domovem řady vzácných rostlin, obojživelníků, ptáků…Akce Naše mokřady je pro každéhoPomoci udržet vodu a na ní vázaný život v naší krajině může každý. Stačí, když se zapojí do akce Naše mokřady, kterou zaštiťuje Český svaz ochránců přírody. Na webu www.nasemokrady.cz jsou další podrobnosti včetně mapy všech dosud nalezených mokřadů. Není-li na ní ten váš, můžete ho tam jednoduchým způsobem doplnit. Ochránci přírody ho pak prozkoumají a pokusí se zajistit jeho ochranu. Některé mokřady mohou dokonce z darů veřejné sbírky www.mistoproprirodu.cz  i vykoupit.HEINEKEN získal cenu Environmentální projekt roku za kampaň Naše Mokřady a patří mu Zlatý certifikát – nejvyšší ocenění za Odpovědný reporting CSR aktivit.Informace: Český svaz ochránců přírody je našim největším spolkem zabývajícím se praktickou ochranou přírody a environmentálním působením na veřejnost. Sdružuje odborníky i laiky. Je otevřený každému, kdo má rád přírodu a chce pro ni něco udělat.Kontakt: ČSOP, Michelská 5, Praha 4, 140 00, info@csop.cz, www.csop.cz

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce