Výsledky vyhledávání v sekci: Novinky
  • Kolik CO2 vyprodukujeme za rok?

    Cestujeme, nakupujeme, svítíme elektřinou, koupeme se v teplé vodě... Zdánlivé samozřejmosti, alespoň pro nás, obyvatele té bohatší části planety. Ale za všechno se platí - produkce oxidu uhličitého roste a způsobuje klimatické změny. Jak to vypadá s emisemi CO2 v každodenním životě? Uvedená čísla odpovídají výzkumu ve Francii, ale v mnohém se dají aplikovat i na naše poměry.„Ideální“ množství emisíVědci spočítali, kolik tun emisí CO2 na osobu a rok je schopna naše planeta akceptovat, aby se zastavil růst skleníkového efektu a dopad na životní prostředí byl neutrální. Došli k číslu 1,8 tun CO2.To odpovídá 10 000 km v autě jezdícím na naturalemisím, které za rok vyprodukuje obyvatel nového bytu o rozloze 60 m²Letecká doprava zpáteční let Paříž - New York = 10 tun emisí CO2 podíl na na skleníkovém efektu v současnosti - 8% předpokládaný podíl na na skleníkovém efektu v roce 2015 - 24% Automobilová doprava17 000 km /průměrná vzdálenost, kterou ujede za rok obyvatel Francie používající auto jen na cestu do práce a pro volný čas/ = 3 tuny CO2 trasa Pařiž - Marseille = 0,1 - 0,16 tun CO2 /záleží na modelu a stáří auta/stejná trasa letadlem = 0,19 tun CO2 Potraviny1litr vody z kohoutku, 1 kuřecí stehno, 20 gramů fazolek a 1/4 ananasu přepraveného letadlem = 0,6 kg CO2 kilo ananasu dovezeného z Ghany = 5 kg CO2 1litr minerálky, 150 gramů hovězího, 200 gramů zmražených fazolek a 1/4 ananasu přepraveného letadlem = 5,6 kg CO2 produkce 1kg masa = 58 kg CO2 Jednoznačně platí - je třeba upřednostňovat místní výrobky. Energie1,5 tun CO2 vyprodukuje za rok obyvatel bytu o rozloze 50 m² postaveného po r. 1975 2,3 tun CO2 vyprodukuje za rok obyvatel bytu o rozloze 50 m² postaveného před r. 1975 4 tuny CO2 = objem ročních emisí domácnosti při topení topným olejemsnížení teploty v bytě o 2 C° = -10% emisí CO2 za rokOdpadPrůměrný Francouz má na svědomí 160 kg odpadků na osobu a rok.160 milionů tun CO2 ročně nevznikne díky systému třídění odpadu v Evropě.

    13.květen 2020 - Napsal: Redakce


Výsledky vyhledávání v sekci: Odpadové hospodářství
  • Chvála papíru

    Chvála papíru a obalů z něj vyroben Připomínají-li se počátky výroby papíru v českých zemích v době před pěti stoletími, je to dobrým podnětem k zamyšlení o významu papíru pro obalovou techniku i v jeho historickém vývoji.    Objev papíru se klade do Číny, a to přibližně do prvých dvou století před naším letopočtem. Trochu s překvapením můžeme konstatovat, že papír vlastně zakončuje objevy hlavních druhů “klasických” obalových materiálů, máme-li mezi nimi kromě papíru na mysli dřevo, textil, kovy a sklo.    Předpokládáme-li, že umění opracovávat dřevo se vyvíjelo s objevem prvních kamenných nástrojů, znamená to, že se pohybujeme v řádu statisíců let doby kamenné, přičemž dlabané čluny jako vyšší stupeň opracování dřeva se objevují v mladším paleolitu, v době asi před deseti až čtyřiceti tisíci lety.     Také objev textilií se ztrácí v nedohlednu, kdy se lidé naučili splétat různé vláknité materiály. První nálezy zbytků textilií v turecké Ankaře ze 7. tisíciletí před n.l. svědčí o tom, že v té době bylo toto umění už na poměrně vysoké úrovni, patrně se už využívalo jednodruhových zařízení pro tkaní rostlinných vláken.    Do mladšího paleolitu je možno klást i počátky hrnčířství. To odvozují někteří archeologové od proutěných košů, které se začaly vymazávat hlínou a potom vypalovaly na ohništích. Hrnčířství a výroba keramiky sehrály velmi důležitou roli při vzniku hutnictví kovů, tehdy další skupiny obalových materiálů.     Nicméně ještě před nástupem zpracování kovů se objevuje na scéně sklo, a to asi ve 4. tisíciletí před n.l., nejprve ovšem jenom ve formě perela tyčinek.     Zpracování kovů, a to nejprve bronzu (asi 3. tisíciletí p.n.l.) a železa (o více než 1000 let později) dalo, jak známo, dokonce název příslušným historickým obdobím.    Objevuje-li se papír přibližně na přelomu našeho letopočtu, je v porovnání se zmíněnými materiály materiálem poměrně “mladým”. Dodejme ovšem, že další skupina obalových materiálů, tedy nejmladších, jakými jsou plasty, se dostávají na scénu vlastně až v našem století, tedy přibližně 2000let po objevu papíru!    I papír byl v době svého vzniku jakousi “umělou hmotou”,vzniklou rozvlákněním a opětnou rekonstrukcí zplstněním, upěchováním různých vláknitých materiálů, jakými byla zprvu kůra z moruší, ale i odpady surového hedvábí, později pak konopných, lněných či bavlněných hadrů, rybářskýchsítí a lan.     Cesta papíru z Číny na západ byla bezpochyby složitá,katalyzovaná často válečnými výboji, ale papír dospěl do Evropy zavčas, aby ovlivnil nástup knih tisku. Papíru se sice nedostalo cti nést název “doba papírová”, jeho historické zásluhy v dějinách civilizace - především jako nosiče psaných i tištěných informací jsou však nemenší než bronzu a železa.     Jako obalový materiál neměl ručně z odpadkového textilu vyráběný, poměrně drahý papír příliš mnoho možností uplatnit se ve starověku a ve středověku. Souvisí to ovšem také s rozvojem výroby a obchodu, který dostal výrazné impulzy v objevitelských cestách na prahu novověku.    V 17. století nacházíme už v papírových obalech tabák, čaj a některé léky. Ze stejného století jsou v souvislosti s třicetiletou válkou zmínky o papírových pytlích.    V 17. století ostatně nabyla dosavadní poměrně primitivní výroba papíru více průmyslového charakteru, především zavedením nového zařízení k mletí, resp. rozvlákňování vstupního materiálu. Pod názvem holandr se tento stroj rozšířil z papírny v holandském Appeldornu do dalších zemí. V severní Americe se začalo s výrobou papíru r. 1690 v pensylvánském Germantownu. Významným faktorem, limitujícím často papírenskou výrobu byl i nedostatek hlavní suroviny, tedy hadrů.Ve druhé polovině 18. století uveřejňuje botanik J. Schäffer práci o některých rostlinách, přicházejících v úvahu pro výrobu papíru, aniž by bylo nutno používat jako příměsí dosavadních textilních vláken. Uvádí přes 60 druhů různých rostlin, mezi jinými např. rákos, kopřivy a chmel. Koncem 18. století je v Anglii patentován i první, poměrně jednoduchý papírenský stroj, pracující na principu nanášení disperze vláken na pohybující se drátěné síto.    Skutečně dynamický rozvoj papírenského průmyslu a aplikace jeho produktů v obalové technice nastal v 19. století, zejména v jeho druhé polovině.Ostatně i další obory, které podmiňují rozvoj obalové techniky, ať už jde osamotnou výrobu obalových prostředků, nebo široký sortiment produktů, pro které jsou obaly určeny, zaznamenaly během technické revoluce v 19. století nebývalý rozkvět.     Ještě v prvé polovině 19. století došlo k rozvoji výroby lepenkových krabic, většinou válcovitého tvaru vzhledem k potížím s tvorbou rohů u hranatých obalů. První výroba lepenky se připisuje Číňanům, a to v 18.století. V polovině 19. století vzrostla také výroba plochých papírových pytlů,stimulovaná vynálezem stroje na výrobu pytlů ve Spojených státech r. 1852. Do poloviny minulého století spadá i vývoj vlnité lepenky.    Skutečnou revolucí v papírenském průmyslu s výrazným dopadem na produkci papírenských obalových materiálů bylo využití dřeva pro výrobu papíru.Bylo to podmíněno jednak objevem broušení dřeva pro papírenské účely (1844),jednak objevem chemického zpracování dřeva a to nejprve způsobem nátronovým (1853),potom způsobem sulfitovým (1867) a sulfátovým (1880). Tento masivní vstup chemie dovýroby papíru, kterému předcházelo studium uvolnění celulózy odbouráním inkrustačních látek dřeva, vytvořil předpoklady k nebývalému rozvoji papírenského průmyslu po stránce kvantitativní, ale umožnil také podstatné rozšíření sortimentu papírenských produktů s různými vlastnostmi, oceňovanými i v obalové technice, např. sulfitovou a sulfátovou celulózu bělenou či nebělenou,dřevité i bezdřevé papíry atd.     Ve druhé polovině 19. století vykazují tedy silný nárůst všechny typy dosud známých obalů. V r. 1870 vyvinul úspěšný americký výrobce papírových pytlů Robert Gair lis na kartonové skládačky. O dynamickém rozvoji tohoto typu obalů svědčí i skutečnost, že do r. 1897 bylo podáno přes 800patentů, vztahujících se ke skládačkám. Tento vývoj byl bezpochyby stimulovánpředevším rostoucí hromadnou výrobou produktů, kterým vyhovovalo plnění do spotřebitelských obalů typu skládaček. Byly to hlavně různé cereální výrobky,ke kterým patřily už tehdy výrobky firmy bratří Kellogů v USA.    Mimořádně významnou pro obalovou techniku byla i snaha o zvýšení odolnosti papírenských materiálů vůči vlhku. Roku 1877 byla založena společnostpro výrobu voskovaného papíru. Koncem minulého století byly používány parafinované papíry pro balení výrobků typu sušenek, vkládané potom do skládaček. Ostatně voskovaný papír byl po řadu desetiletí hlavním barierovým fóliovým materiálem pro ochranu vůči vlhkosti vedle poměrně drahé cínové(staniolové) fólie. V té době se uplatnil pro zvýšení účinků vlhkosti i asfalt,např. u některých typů prstencově nebo spirálově vinutých přepravních obalů,které třeba ještě za 1. světové války sloužily jako obal dělostřelecké munice.    Pokrok ve výrobě papíru, dosažený v 19. století byl skutečně úctyhodný. Dokumentuje to např. papírenský stroj, vystavený na světové výstavě v Paříži r. 1900, který při šíři papírového pásu 3 000 mm dosahoval rychlosti až 150 m/min. Ostatně i v dalších obalářských oborech byla dynamika technického rozvoje v tomto století ohromující. Uvážíme-li například, že v prvých desetiletích vyrobil zručný dělník několik desítek plechovek za den, zatímco na konci stejného století to bylo 2 500 plechovek za hodinu na jednom stroji.    Skutečností je, že počátkem našeho století mohl papírenský průmysl nabídnout obalové technice poměrně širokou škálu obalových prostředků,které byly s to velmi dobře plnit všechny tři hlavní funkce obalu, totiž funkci ochrannou, manipulační i vizuálně-komunikační. Zejména v posledně uvedené funkci měl papír zcela dominantní postavení vzhledem ke své dobré potiskovatelnosti. Této vlastnosti mohl dobře využít také díky pokroku v tiskových technikách během 19.století i díky tomu, že se postupně ujalo používání papírových etiket prorůzné druhy obalů.     Funkce manipulační, která je zřejmá především u přepravních obalů, byla rozvinuta dalším vývojem jak v oblasti papírových pytlů, tak v oblasti přepravních lepenkových krabic. Automatické linky na výrobu papírových pytlů sezačínají používat od r. 1905. Papírové pytle byly v té době např. také variantou k balení mouky do dražších pytlů bavlněných. Od počátku tohoto století je také zřetelná tendence náhrady dřevěných beden lepenkovými.    Výrazný boom pokud jde o spotřebitelské obaly z papírenských materiálů, patrný už ke konci minulého století, pokračoval a nabíral na dynamice iv našem století. Kromě stále se rozšiřujícího sortimentu sáčků, skládaček,vinuté kartonáže a přebalů nejrůznějších typů nalézají uplatnění zvláště při rozvoji samoobsluh ve druhé polovině našeho století i další typy obalů jako jsou lisované produkty typu tácků, nízkých misek a pro užší sortiment výrobků i obaly z nasávané papíroviny.    Nejvýznamnějším rysem 20. století z hlediska materiálové základny obalové techniky byl ovšem vývoj různých typů plastů. S touto skutečností byly konfrontovány všechny tradiční obalové materiály.  Zde budiž pouze konstatováno, že vyspělý papírenský průmysl dovedl brzo a velice dobře využít přednosti, kterou nabízí kombinace plastů s papírem. Tradiční výhody papírenských materiálů, oceňované také v obalářském oboru, především dobré mechanické vlastnosti a dobrá potiskovatelnost, byly aplikací plastů v případě potřeby doplněny o vodovzdornost a svařitelnost, takže se např. kartony vrstvené plasty stávají oblíbeným obalem pro široký sortiment tekutých potravinářských výrobků, jejichž doménou byly tradičně obaly skleněné, případně plechové i obaly ze samotných plastů.    Ve zmíněné polemice o vztahu papíru a plastů byly diskutovány i související aspekty ekologické, které nabyly na významu zejména v posledních desetiletích našeho století a bezpochyby zůstanou i nadále jedním z nejvýznamnějších kritérií, která budou rozhodovat o postavení toho kterého obalového materiálu v obalové technice.    Z ekologického hlediska je na výrobě papíru předmětem kritiky především silné znečišťování odpadních vod. V papírenském průmyslu se tomuto problému věnuje soustavná pozornost a stejně jako v ostatních průmyslových oborech je zde snahou i snížení plynných emisí a snížení celkové energetické náročnosti, což jsou vedle zmíněného znečišťování vod hlavní kriteria prohodnocení ekologické zátěže příslušného výrobního procesu.    Pokud jde o hotový produkt, je z hlediska ekologického nesporně příznivě hodnocena možnost recyklace, biodegradovatelnost a případně energetickévyužití papíru.     Papír má tedy všechny předpoklady udržet si své dominantnípostavení i v sílící konkurenci ostatních obalových materiálů. Papír budiž pochválen!   

    14.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Odpovědnost firem
  • Chemický průmysl prošel od roku 1990 obrovskou proměnou

    O chemickém průmyslu a udržitelném rozvoji jsme se bavili s Ladislavem Novákem, ředitelem Svazu chemického průmyslu ČR.Jaký je význam chemického průmyslu?Prakticky každý výrobek, který vezmete do ruky, má něco společného s chemickým průmyslem. Slyšel jsem hezkou definici, že všechno do dvou molekul je fyzika a od dvou víc, to už je chemie. Není to přímo průmysl dodávající (až na výjimky) konečnému spotřebiteli, ale je dodavatelem do navazujících průmyslů – automobilového, elektrotechnického, stavebního, potravinářského, atd.Jak důležitý je chemický průmysl pro ČR?Co do tržeb je s 600 miliardami 3. nejsilnější průmysl u nás. Přímo zaměstnává 115 000 lidí a dalších 400 tisíc nepřímo. Tvoří 14 % průmyslového HDP ČR, to je mezi 4 - 5 % HDP celkového. Jsou regiony, kde má naprosto zásadní význam.Speciálně v ČR máme v oblasti chemického průmyslu více než 150 let dlouhou tradici. Jeden ze dvou Čechů, kteří získali Nobelovu cenu, byl chemik, profesor Heyrovský. Na to všechno se často zapomíná.Chemický průmysl je ale často vnímán jako hrozba pro životní prostředí.Není tomu tak. Chemický průmysl často pracuje i s nebezpečnými látkami, ale již dávno není nebezpečný sám o sobě. Jako v dalších lidských činnostech je to vždy o míře rizika a jeho kontrole, riziko nesmí přejít do hazardu. Od roku 1994 se ČR a její chemický průmysl hlásí k celosvětovému hnutí Responsible Care, které usiluje o trvale udržitelný rozvoj. Do tohoto programu jsou zapojeny prakticky všechny významné chemické podniky v ČR a SCHP ČR ho administruje. Dojde-li přesto k incidentu, je to vždy lidskou chybou.Jak velkou proměnou odvětví prošlo od pádu komunismu?Za posledních 25 let došlo k ohromnému zlepšení. Do odstranění ekologických zátěží a inovací bylo investováno v minulých dekádách na desítky miliard korun. V kritických lokalitách došlo k rapidnímu poklesu emisí síry ve vzduchu. A to tak, že se dnes například musí dohnojovat sírou zemědělská půda. Chemický průmysl také výrazně, v desítkách procent snížil emise skleníkových plynů, oxidu uhličitého i oxidů dusíku. Stačí srovnat prostředí v lokalitách, kde je chemie umístěna. Rozdíl je jasně viditelný.Velkým tématem je společenská odpovědnost firem. Dělají chemické firmy dost pro svoje okolí?Prakticky všechny chemické společnosti v rámci podpůrných programů do okolí významně investují, rekultivují ho a zpříjemňují pro okolní obyvatele. V této oblasti je chemický průmysl doslova pionýrem. Znovu zmíním program Responsible Care – udržitelné podnikání v chemickém průmyslu, které vzniklo jako dobrovolná iniciativa v roce 1974 a které v tomto roce slaví v ČR 20 let. Do dnešního dne se už 80 členských organizací Svazu honosí tímto titulem a další se do programu hlásí.Jaký je přístup k zaměstnancům chemického průmyslu?Chemický průmysl je jedním z nejvýznamnějších zaměstnavatelů v zemi. Jsou regiony, kde by bez přítomnosti chemického průmyslu nastaly velké sociální problémy. Vysoké standardy bezpečnosti práce, rizikové přirážky i programy pro zaměstnance jsou naprosto běžné.Hodně společností uvažuje o přesunutí výroby do Číny, kde jsou ekologické a bezpečnostní normy minimální. Je to případ i ČR?Průmysl se stěhuje do Číny a nejenom tam. Stěhuje se do oblastí tzv. rozvojových trhů, kde nalézá vhodnější a konkurenceschopnější prostředí. Je to dáno rozdílnou legislativou, menší regulací i nižšími náklady.EU praktikuje politiku zpřísnění regulace jako je nařízení REACH a boj proti klimaticko-energetickým změnám reprezentovaný systémem emisního obchodování EU ETS a nejnověji tzv. Klimaticko-energetickým rámcem EU pro 2030. Pohříchu zůstává v těchto iniciativách sama. Zvyšování nákladů, obrovská byrokracie a administrativa způsobuje ztrátu konkurenceschopnosti.Z 35% světových tržeb v roce 1995 je dne EU na 21% a ve výhledu do roku 2030 se její podíl dále sníží na 12-13%. EU je také naprosto závislá na zdrojích surovin a energií, především na ropě a zemním plynu. V USA vidíme rozdíl. Díky těžbě plynu a ropy z břidlic jsou ceny 3-4x nižší. Rozhodne-li se dnes investor stavět nové chemické provozy, jde do USA. Posledním příkladem je BASF (největší světový chemický podnik) se svou plánovanou mnohamiliardovou dolarovou investicí.V čem vynikají české chemické podniky?Na špici jsme především ve výrobcích s vysokou přidanou hodnotou, např. ve speciálních chemikáliích.Mnoho lidí dnes preferuje spíše výrobky z přírodních a obnovitelných materiálů. Není nadužíváno syntetických a chemických výrobků?Jde o cenu. Uhlík je vše, co roste v přírodě kolem nás. Stojíme před otázkou, zda zpracovávat uhlík, který roste dnes, nebo ten, který vyrostl před miliony let a na zemi se nachází v jiné podobě, jako je uhlí, ropa a plyn. Chemie umí zpracovat i zdroje dostupné v přírodě, ale zatím je úspornější a méně energeticky náročné zpracovávat ten uhlík, který vznikl dříve. Celý systém je bohužel naprosto degradován politikou různých podpor, subvencí a dotací.Ukazuje se, že například hromadná výroba biopaliv v některých rozvojových částech světa působí kontraproduktivně a míří k nižší dostupnosti potravin. Zemědělská půda je osazována technickými plodinami. U nás se sází řepka, v Brazílii, Indonésii a dalších zemích se zase kvůli cukrové třtině a palmovému oleji kácí pralesy.

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce

  • Náš odpovědný přístup se s příchodem nového roku nijak nemění

    Na otázky odpovídal Tapas Rádžderkar, generální ředitel a předseda představenstva ArcelorMittal Ostrava.ArcelorMittal sídlí v Ostravě, tedy v dlouhodobě nejznečištěnější aglomeraci České republiky. Jakým způsobem se vaše firma snaží snižovat dopady těžkého průmyslu na životní prostředí?Dlouhodobě se věnujeme snižování prachových i plynných emisí, ochraně vod, recyklaci odpadů i energetickým úsporám. Ochrana životního prostředí je pro nás prioritou, za což mluví i dosažené výsledky: za posledních deset let jsme snížili emise prachu o dvě třetiny a již pátým rokem plníme emisní limity EU, které vstoupí v platnost až letos v březnu.Do jakých technologií investujete v souvislosti s avizovaným zaváděním trvale udržitelné výroby?Celý výrobní proces máme vybaven filtračním zařízením na úrovni nejlepších dostupných technik. Tyto miliardové investice představují to nejlepší, co můžeme pro ochranu životního prostředí při hutní výrobě použít. Pro odprašování využíváme tkaninové filtry zachycující i ty nejjemnější částice.Má snižování emisí ve vašem podniku znatelný dopad na stav ovzduší na Ostravsku?Pro minimalizaci vlivu naší výroby na životní prostředí děláme více, než nám nařizuje legislativa. Letos naše stávající filtry, které plní nejpřísnější emisní limity, posílilo dalších 13 nových technologií v hodnotě tří miliard korun. Díky nim jsme stlačili emise hluboko pod limity EU a věřím, že na kvalitě ovzduší to bude znát. Je třeba ale vzít v úvahu, že zde je situace poněkud komplikovaná a kromě velké koncentrace průmyslových zdrojů se na stavu ovzduší podílejí také další zdroje včetně přeshraničního přenosu emisí a v neposlední řadě i geografická poloha našeho kraje.Zapojujete do enviromentálních programů i vaše zaměstnance? Pokud ano, jak?Zaměstnanci přicházejí se zlepšovacími návrhy zaměřenými na úspory i ekologizaci. Každým rokem realizujeme desítky takovýchto návrhů a zlepšovatelům vyplácíme odměnu. V minulosti se zaměstnanci zapojili například také do sázení stromků, úklidu okolních obcí, pomoci při povodních apod. A velký dík patří i všem kolegům, kteří loni přispěli k úspěšnému dokončení rekordního počtu ekologických investic ve velmi krátkém čase, čímž jsme se zařadili v úrovni ekologizace ke světové špičce mezi integrovanými hutěmi.Má vaše firma nějaká ekologická předsevzetí do příštích let?Náš odpovědný přístup k udržitelné výrobě železa a oceli se s příchodem nového roku nijak nemění. Veškeré ekologické technologie budeme provozovat a udržovat tak, aby vliv naší výroby na životní prostředí byl nejnižší možný.

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce

  • Na environmentální politice firmy se podílejí všichni zaměstnanci

    Firma AGC Flat Glass Czech a.s. patří mezi největší výrobce plochých skel. Je součástí japonské společnosti ASAHI Glass, která je při více než stovce výrobních závodů v celém světě výrazným aktérem na světovém trhu.Dobrý příkladem aplikace úsporných technologií je naše nová výrobní linka R1 v závodě Řetenice, která využívá rekuperaci pro předehřev spalovaného kyslíku a zemního plynu.Jak se snažíte snížit dopad své výroby na životní prostředí?Výroba plochého skla je energeticky velmi náročný proces. Z tohoto důvodu je naší prioritou snižovat spotřebu sklářských tavicích agregátů. Dobrý příkladem aplikace úsporných technologií je naše nová výrobní linka R1 v závodě Řetenice, která využívá rekuperaci pro předehřev spalovaného kyslíku a zemního plynu. V rámci zkušebního provozu máme ověřeno, že oproti konvenčním regenerativním sklářským agregátům ušetříme desítky procent zemního plynu, a tím pádem vyprodukujeme méně emisí skleníkových plynů.Dalším výrazným dopadem výroby plochého skla na životní prostředí  je produkce emisí ze spalovacího procesu. V současné době jsou všechny tři naše výrobní linky vybaveny jednotkami na čištění spalin, které výrazně snižují emise oxidů dusíku, síry, prachových částic a dalších škodlivin. Jedná se o sekundární technologie snižování emisí na úrovni tzv. BAT (Best available technology). Navíc již zmiňovaná výrobní linka R1 místo spalovacího vzduchu využívá kyslík, čímž přispívá k výraznému snížení emisí oxidů dusíku, a to až o 90 % oproti běžným rekuperativním agregátům využívajícím vzduch.Jsou vaše produkty ekologicky šetrné i tehdy, když slouží zákazníkům?Samotné ploché sklo je 100% recyklovatelný materiál, který je inertní, šetrný k životnímu prostředí. Výrobky z něj, jako je např. izolační dvojsklo či trojsklo, jsou vyráběny tak, aby po ukončení jejich životnosti byla recyklace co nejjednodušší. Použití našich izolačních výrobků navíc přináší výrazné úspory energií, čímž opět snižujeme dopady na životní prostředí.Zapojujete do enviromentálních programů i své zaměstnance? Pokud ano, jak?Naši zaměstnanci jsou nedílnou součástí koncepce ochrany životního prostředí, ke které se naše společnost hlásí. Máme zaveden a certifikován systém environmentálního managementu dle normy ISO 14001. Na jeho udržení a zlepšování se podílejí všichni zaměstnanci. Bez jejich účasti by zavedený systém nebyl udržitelný. Zároveň jsou prostřednictvím projektu InnoWiz finančně motivováni k podávání zlepšujících návrhů přímo souvisejících s ochranou životního prostředí.

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce


Výsledky vyhledávání v sekci: Zajímavé projekty
  • Čtvrtstoletí trvající cesta

    Víc než pětadvacet let od listopadu 1989 představuje skok ve vývoji našeho přístupu k světu okolo nás. Vedle proměny občanských postojů to odráží zejména vědomí důležitosti zdravého životního prostředí jako základní hodnoty nevyčíslitelné penězi. Se svobodou neoddělitelně souvisí i zodpovědnost k tomu, co nám bylo svěřeno a co předáme svým dětem.V České republice nyní působí více než 100 domácích i zahraničních firem, které nabízí alespoň jeden nebo více výrobků nebo služeb s ekoznačkou. Na 26 podniků je registrováno v programu EMAS, který umožňuje soukromým i veřejným organizacím neustále zlepšovat životní prostředí a zodpovědnost k ekologii. Dvě stovky obcí se zapojily do MA21 (akční plán pro města a obce mj. zaměřený na dopady lidských činností na životní prostředí).Pro mnohé firmy a obce dnes znamená pozitivní přístup k životnímu prostředí společenskou prestiž, patří k dobrému tónu. Obrovské množství firem dnes na pracovišti nabízí třídění různých druhů odpadu, v rámci teambuildingu realizuje pracovní či charitativní akce přímo v ekocentrech či spolupracuje s neziskovými organizacemi v oblasti ekologie.Existuje navíc řada iniciativ podporovaných ministerstvem životního prostředí, jako jsou např. dobrovolné dohody s podniky v oblasti snižování emisí, certifikace EMAS, program ekoznačení pro firmy a jejich služby ad., které jsou výhodné pro firmy nebo instituce i pro ochranu životního prostředí. Na podporu těch nejvýznamnějších máme finanční nástroje.Věřím, že na stránkách projektu Ekologické Česko najdete inspirativní projekty, které dokážou, jak dnes naše společnost vnímá vlastní zodpovědnost vůči prostředí, v kterém žijeme.

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce