Výsledky vyhledávání v sekci: Odpadové hospodářství
  • Kdo neuklízí, není Čech

    Ukliďme svět, ukliďme Česko je největší úklidovou akcí v České republice. Jejím cílem je za aktivní účasti dobrovolníků z celé republiky uklidit z české přírody, měst a obcí černé skládky a odpadky a bojovat za to, aby se u nás už žádné další neobjevovaly.Po několika letech nezávislé existence dvou podobně laděných akcí ji letos poprvé společně organizují Spolek Ekosmák, iniciátor dřívějšího Ukliďme Česko, a Český svaz ochránců přírody, hlava dřívější akce Ukliďme svět. Den D letošních úklidů stanovili společně na sobotu 16. dubna.Udělejme velký úklidSnad každý z nás si někdy ve své okolí všiml odhozeného odpadu, pneumatiky, staré televize nebo rovnou černé skládky. Někdo nepořádek uklidil, jiného jen znechutil. Organizátoři Ukliďme svět, ukliďme Česko se rozhodli jednat. Každá svou cestou a podle svých možností došly obě organizace k myšlence uspořádat velký úklid, zbavit své okolí nepořádku a k účasti vyzvat širokou veřejnost. Daří se jim to. V loňském roce se úklidových akcí zúčastnilo přes 52 000 dobrovolníků, letos se očekává až 100 000 osob!V loňském roce se úklidových akcí zúčastnilo přes 52 000 dobrovolníků, letos se očekává až 100 000 osob!Kdo uklízí, neškodíCelý projekt je postaven na zapojení dobrovolníků. Hlavní roli hrají organizátoři místních úklidů – aktivní lidé, kteří si berou na starost přípravu jednotlivých úklidů. Organizační tým Ukliďme svět, ukliďme Česko jim k tomu poskytuje veškerou podporu. Díky místním organizátorům své úklidy chystají zájmové skupiny všeho druhu, města i obce, školy i firmy.A ona zmiňovaná prevence? Organizátoři Ukliďme svět, ukliďme Česko věří, že kdo si na vlastní kůži vyzkoušel černou skládku uklidit, bez výčitek už odpad nepohodí. Zvláštní důraz přitom kladou na účast dětí a mládeže, pro které připravili speciální soutěž i výukovou prezentaci.Prostor pro firmyMožnosti zapojení firem v rámci CSR aktivit jsou nasnadě. Firmy mají příležitost přispět finančně, stát se partnery akce a navázat dlouhodobou spolupráci na projektu, nebo materiálně - především darováním pracovních rukavic a pevných pytlů pro sběr odpadu. Navíc se mohou aktivně zapojit i do samotných úklidů. Za administrativní poplatek ve výši 5 000 Kč získají firmy pracovní pomůcky pro svůj úklid, finančně podpoří ostatní účastníky akce, stmelí svůj pracovní kolektiv při netradičním teambuildingu a veřejně prokáží kladný vztah k okolí firmy.Vice informací o projektu naleznete na www.uklidmecesko.cz

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce

  • Chvála papíru

    Chvála papíru a obalů z něj vyroben Připomínají-li se počátky výroby papíru v českých zemích v době před pěti stoletími, je to dobrým podnětem k zamyšlení o významu papíru pro obalovou techniku i v jeho historickém vývoji.    Objev papíru se klade do Číny, a to přibližně do prvých dvou století před naším letopočtem. Trochu s překvapením můžeme konstatovat, že papír vlastně zakončuje objevy hlavních druhů “klasických” obalových materiálů, máme-li mezi nimi kromě papíru na mysli dřevo, textil, kovy a sklo.    Předpokládáme-li, že umění opracovávat dřevo se vyvíjelo s objevem prvních kamenných nástrojů, znamená to, že se pohybujeme v řádu statisíců let doby kamenné, přičemž dlabané čluny jako vyšší stupeň opracování dřeva se objevují v mladším paleolitu, v době asi před deseti až čtyřiceti tisíci lety.     Také objev textilií se ztrácí v nedohlednu, kdy se lidé naučili splétat různé vláknité materiály. První nálezy zbytků textilií v turecké Ankaře ze 7. tisíciletí před n.l. svědčí o tom, že v té době bylo toto umění už na poměrně vysoké úrovni, patrně se už využívalo jednodruhových zařízení pro tkaní rostlinných vláken.    Do mladšího paleolitu je možno klást i počátky hrnčířství. To odvozují někteří archeologové od proutěných košů, které se začaly vymazávat hlínou a potom vypalovaly na ohništích. Hrnčířství a výroba keramiky sehrály velmi důležitou roli při vzniku hutnictví kovů, tehdy další skupiny obalových materiálů.     Nicméně ještě před nástupem zpracování kovů se objevuje na scéně sklo, a to asi ve 4. tisíciletí před n.l., nejprve ovšem jenom ve formě perela tyčinek.     Zpracování kovů, a to nejprve bronzu (asi 3. tisíciletí p.n.l.) a železa (o více než 1000 let později) dalo, jak známo, dokonce název příslušným historickým obdobím.    Objevuje-li se papír přibližně na přelomu našeho letopočtu, je v porovnání se zmíněnými materiály materiálem poměrně “mladým”. Dodejme ovšem, že další skupina obalových materiálů, tedy nejmladších, jakými jsou plasty, se dostávají na scénu vlastně až v našem století, tedy přibližně 2000let po objevu papíru!    I papír byl v době svého vzniku jakousi “umělou hmotou”,vzniklou rozvlákněním a opětnou rekonstrukcí zplstněním, upěchováním různých vláknitých materiálů, jakými byla zprvu kůra z moruší, ale i odpady surového hedvábí, později pak konopných, lněných či bavlněných hadrů, rybářskýchsítí a lan.     Cesta papíru z Číny na západ byla bezpochyby složitá,katalyzovaná často válečnými výboji, ale papír dospěl do Evropy zavčas, aby ovlivnil nástup knih tisku. Papíru se sice nedostalo cti nést název “doba papírová”, jeho historické zásluhy v dějinách civilizace - především jako nosiče psaných i tištěných informací jsou však nemenší než bronzu a železa.     Jako obalový materiál neměl ručně z odpadkového textilu vyráběný, poměrně drahý papír příliš mnoho možností uplatnit se ve starověku a ve středověku. Souvisí to ovšem také s rozvojem výroby a obchodu, který dostal výrazné impulzy v objevitelských cestách na prahu novověku.    V 17. století nacházíme už v papírových obalech tabák, čaj a některé léky. Ze stejného století jsou v souvislosti s třicetiletou válkou zmínky o papírových pytlích.    V 17. století ostatně nabyla dosavadní poměrně primitivní výroba papíru více průmyslového charakteru, především zavedením nového zařízení k mletí, resp. rozvlákňování vstupního materiálu. Pod názvem holandr se tento stroj rozšířil z papírny v holandském Appeldornu do dalších zemí. V severní Americe se začalo s výrobou papíru r. 1690 v pensylvánském Germantownu. Významným faktorem, limitujícím často papírenskou výrobu byl i nedostatek hlavní suroviny, tedy hadrů.Ve druhé polovině 18. století uveřejňuje botanik J. Schäffer práci o některých rostlinách, přicházejících v úvahu pro výrobu papíru, aniž by bylo nutno používat jako příměsí dosavadních textilních vláken. Uvádí přes 60 druhů různých rostlin, mezi jinými např. rákos, kopřivy a chmel. Koncem 18. století je v Anglii patentován i první, poměrně jednoduchý papírenský stroj, pracující na principu nanášení disperze vláken na pohybující se drátěné síto.    Skutečně dynamický rozvoj papírenského průmyslu a aplikace jeho produktů v obalové technice nastal v 19. století, zejména v jeho druhé polovině.Ostatně i další obory, které podmiňují rozvoj obalové techniky, ať už jde osamotnou výrobu obalových prostředků, nebo široký sortiment produktů, pro které jsou obaly určeny, zaznamenaly během technické revoluce v 19. století nebývalý rozkvět.     Ještě v prvé polovině 19. století došlo k rozvoji výroby lepenkových krabic, většinou válcovitého tvaru vzhledem k potížím s tvorbou rohů u hranatých obalů. První výroba lepenky se připisuje Číňanům, a to v 18.století. V polovině 19. století vzrostla také výroba plochých papírových pytlů,stimulovaná vynálezem stroje na výrobu pytlů ve Spojených státech r. 1852. Do poloviny minulého století spadá i vývoj vlnité lepenky.    Skutečnou revolucí v papírenském průmyslu s výrazným dopadem na produkci papírenských obalových materiálů bylo využití dřeva pro výrobu papíru.Bylo to podmíněno jednak objevem broušení dřeva pro papírenské účely (1844),jednak objevem chemického zpracování dřeva a to nejprve způsobem nátronovým (1853),potom způsobem sulfitovým (1867) a sulfátovým (1880). Tento masivní vstup chemie dovýroby papíru, kterému předcházelo studium uvolnění celulózy odbouráním inkrustačních látek dřeva, vytvořil předpoklady k nebývalému rozvoji papírenského průmyslu po stránce kvantitativní, ale umožnil také podstatné rozšíření sortimentu papírenských produktů s různými vlastnostmi, oceňovanými i v obalové technice, např. sulfitovou a sulfátovou celulózu bělenou či nebělenou,dřevité i bezdřevé papíry atd.     Ve druhé polovině 19. století vykazují tedy silný nárůst všechny typy dosud známých obalů. V r. 1870 vyvinul úspěšný americký výrobce papírových pytlů Robert Gair lis na kartonové skládačky. O dynamickém rozvoji tohoto typu obalů svědčí i skutečnost, že do r. 1897 bylo podáno přes 800patentů, vztahujících se ke skládačkám. Tento vývoj byl bezpochyby stimulovánpředevším rostoucí hromadnou výrobou produktů, kterým vyhovovalo plnění do spotřebitelských obalů typu skládaček. Byly to hlavně různé cereální výrobky,ke kterým patřily už tehdy výrobky firmy bratří Kellogů v USA.    Mimořádně významnou pro obalovou techniku byla i snaha o zvýšení odolnosti papírenských materiálů vůči vlhku. Roku 1877 byla založena společnostpro výrobu voskovaného papíru. Koncem minulého století byly používány parafinované papíry pro balení výrobků typu sušenek, vkládané potom do skládaček. Ostatně voskovaný papír byl po řadu desetiletí hlavním barierovým fóliovým materiálem pro ochranu vůči vlhkosti vedle poměrně drahé cínové(staniolové) fólie. V té době se uplatnil pro zvýšení účinků vlhkosti i asfalt,např. u některých typů prstencově nebo spirálově vinutých přepravních obalů,které třeba ještě za 1. světové války sloužily jako obal dělostřelecké munice.    Pokrok ve výrobě papíru, dosažený v 19. století byl skutečně úctyhodný. Dokumentuje to např. papírenský stroj, vystavený na světové výstavě v Paříži r. 1900, který při šíři papírového pásu 3 000 mm dosahoval rychlosti až 150 m/min. Ostatně i v dalších obalářských oborech byla dynamika technického rozvoje v tomto století ohromující. Uvážíme-li například, že v prvých desetiletích vyrobil zručný dělník několik desítek plechovek za den, zatímco na konci stejného století to bylo 2 500 plechovek za hodinu na jednom stroji.    Skutečností je, že počátkem našeho století mohl papírenský průmysl nabídnout obalové technice poměrně širokou škálu obalových prostředků,které byly s to velmi dobře plnit všechny tři hlavní funkce obalu, totiž funkci ochrannou, manipulační i vizuálně-komunikační. Zejména v posledně uvedené funkci měl papír zcela dominantní postavení vzhledem ke své dobré potiskovatelnosti. Této vlastnosti mohl dobře využít také díky pokroku v tiskových technikách během 19.století i díky tomu, že se postupně ujalo používání papírových etiket prorůzné druhy obalů.     Funkce manipulační, která je zřejmá především u přepravních obalů, byla rozvinuta dalším vývojem jak v oblasti papírových pytlů, tak v oblasti přepravních lepenkových krabic. Automatické linky na výrobu papírových pytlů sezačínají používat od r. 1905. Papírové pytle byly v té době např. také variantou k balení mouky do dražších pytlů bavlněných. Od počátku tohoto století je také zřetelná tendence náhrady dřevěných beden lepenkovými.    Výrazný boom pokud jde o spotřebitelské obaly z papírenských materiálů, patrný už ke konci minulého století, pokračoval a nabíral na dynamice iv našem století. Kromě stále se rozšiřujícího sortimentu sáčků, skládaček,vinuté kartonáže a přebalů nejrůznějších typů nalézají uplatnění zvláště při rozvoji samoobsluh ve druhé polovině našeho století i další typy obalů jako jsou lisované produkty typu tácků, nízkých misek a pro užší sortiment výrobků i obaly z nasávané papíroviny.    Nejvýznamnějším rysem 20. století z hlediska materiálové základny obalové techniky byl ovšem vývoj různých typů plastů. S touto skutečností byly konfrontovány všechny tradiční obalové materiály.  Zde budiž pouze konstatováno, že vyspělý papírenský průmysl dovedl brzo a velice dobře využít přednosti, kterou nabízí kombinace plastů s papírem. Tradiční výhody papírenských materiálů, oceňované také v obalářském oboru, především dobré mechanické vlastnosti a dobrá potiskovatelnost, byly aplikací plastů v případě potřeby doplněny o vodovzdornost a svařitelnost, takže se např. kartony vrstvené plasty stávají oblíbeným obalem pro široký sortiment tekutých potravinářských výrobků, jejichž doménou byly tradičně obaly skleněné, případně plechové i obaly ze samotných plastů.    Ve zmíněné polemice o vztahu papíru a plastů byly diskutovány i související aspekty ekologické, které nabyly na významu zejména v posledních desetiletích našeho století a bezpochyby zůstanou i nadále jedním z nejvýznamnějších kritérií, která budou rozhodovat o postavení toho kterého obalového materiálu v obalové technice.    Z ekologického hlediska je na výrobě papíru předmětem kritiky především silné znečišťování odpadních vod. V papírenském průmyslu se tomuto problému věnuje soustavná pozornost a stejně jako v ostatních průmyslových oborech je zde snahou i snížení plynných emisí a snížení celkové energetické náročnosti, což jsou vedle zmíněného znečišťování vod hlavní kriteria prohodnocení ekologické zátěže příslušného výrobního procesu.    Pokud jde o hotový produkt, je z hlediska ekologického nesporně příznivě hodnocena možnost recyklace, biodegradovatelnost a případně energetickévyužití papíru.     Papír má tedy všechny předpoklady udržet si své dominantnípostavení i v sílící konkurenci ostatních obalových materiálů. Papír budiž pochválen!   

    14.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Odpovědnost firem
  • Neekologické stavebnictví je představou z minulosti

    Skanska v České republice a na Slovensku dlouhodobě podporuje rozvoj zeleného stavění.  Mění zažité představy o stavebnictví, jako o pomalém, drahém a nešetrném odvětví. „Současně pracujeme na tom, jak ještě výrazněji šetřit přírodní zdroje,“ říká Karel Fronk, manažer udržitelného rozvoje ve společnosti Skanska.Zaznamenáváte poptávku po zeleném stavění a řešeních ze strany klientů a veřejnosti?Jako příklad mohu uvést náš nedávno dokončený projekt administrativní budovy Corso Court v pražském Karlíně, který má nejvyšší stupeň hodnocení LEED, je velmi šetrný ke svému okolí i k lidem, kteří v něm pracují. Ve světě kancelářských budov klienta dnes zajímá především přidaná hodnota objektu, kterou je schopen svým obyvatelům a okolí nabídnout. Proto jsme jej téměř okamžitě úspěšně pronajali i prodali. Nyní pracujeme na tom, aby naše bytové projekty byly certifikovány nejpřísnějším britským hodnocením BREEAM. Tyto přístupy jsou v duchu standardů tzv. „sedmého“ požadavku na stavby, který rozšiřuje základní požadavky na vlastnosti stavby o šetrné využívání přírodních zdrojů při výstavbě.Klienta dnes zajímá především přidaná hodnota objektu, kterou je schopen svým obyvatelům a okolí nabídnout.Co to znamená v praxi?Například využití šedých vod, nízkoenergetickou výstavbu a snížení uhlíkové stopy, která ve výsledku vede k úspoře energií a materiálů. Při výstavbě využíváme principy oběhového hospodářství. Hledíme na odpady a recykláty jako na materiály k využití a podporujeme jejich plný návrat do ekonomiky.Co lze tedy dělat, aby se takové postupy staly běžné pro celý trh?Nejdříve je nutné změnit na trhu zažité představy o stavebnictví. Ty jsou paradoxně trvalejší u zákazníků než u dodavatelů. Přesvědčujeme je i tím, že naše produkty dodáváme s  informacemi o jejich dopadu na životní prostředí (označovaného jako EPD). Uplatňujeme environmentální principy při projektování, hodnotíme životní cyklus našich výrobků a certifikujeme naše produkty.Co mohou stavební firmy v ekonomické a environmentální rovině pro společnost dělat?Přes všechnu svou sílu jsou podniky působící na trzích pouhými nástroji. Mohou být používány k tomu, aby svým příkladem zlepšily mnoho důležitých problémů, ale nemohou dělat všechno, byť se cíle firem posouvají nejen ke společenské odpovědnosti, ale až k  ekonomicko-environmentálnímu pojetí podnikání.My, jako Skanska, se snažíme na trhu měnit ony zažité představy, snažíme se ukázat, že stavebnictví může být úsporné, šetrné a pružně reagovat na potřeby okolí. Zákazníky přesvědčujeme příklady úspěšných realizací, které máme za sebou a ukazujeme jim přidanou hodnotu těchto staveb. Nepohybujeme se však jen ve světě certifikací, ale reálně podporujeme šetrné technologie jako je například využití šedých vod, nízkoenergetickou výstavbu a snížení uhlíkové stopy vedoucí ve výsledku k úspoře energií a materiálů.Jsme hrdí na to, že Skanska vloni získala cenu Top odpovědná firma za dlouhodobý přínos v oblasti společenské odpovědnosti, která potvrzuje, že udržitelný přístup ve stavebnictví je respektovanou hodnotou.

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce

  • Chemický průmysl prošel od roku 1990 obrovskou proměnou

    O chemickém průmyslu a udržitelném rozvoji jsme se bavili s Ladislavem Novákem, ředitelem Svazu chemického průmyslu ČR.Jaký je význam chemického průmyslu?Prakticky každý výrobek, který vezmete do ruky, má něco společného s chemickým průmyslem. Slyšel jsem hezkou definici, že všechno do dvou molekul je fyzika a od dvou víc, to už je chemie. Není to přímo průmysl dodávající (až na výjimky) konečnému spotřebiteli, ale je dodavatelem do navazujících průmyslů – automobilového, elektrotechnického, stavebního, potravinářského, atd.Jak důležitý je chemický průmysl pro ČR?Co do tržeb je s 600 miliardami 3. nejsilnější průmysl u nás. Přímo zaměstnává 115 000 lidí a dalších 400 tisíc nepřímo. Tvoří 14 % průmyslového HDP ČR, to je mezi 4 - 5 % HDP celkového. Jsou regiony, kde má naprosto zásadní význam.Speciálně v ČR máme v oblasti chemického průmyslu více než 150 let dlouhou tradici. Jeden ze dvou Čechů, kteří získali Nobelovu cenu, byl chemik, profesor Heyrovský. Na to všechno se často zapomíná.Chemický průmysl je ale často vnímán jako hrozba pro životní prostředí.Není tomu tak. Chemický průmysl často pracuje i s nebezpečnými látkami, ale již dávno není nebezpečný sám o sobě. Jako v dalších lidských činnostech je to vždy o míře rizika a jeho kontrole, riziko nesmí přejít do hazardu. Od roku 1994 se ČR a její chemický průmysl hlásí k celosvětovému hnutí Responsible Care, které usiluje o trvale udržitelný rozvoj. Do tohoto programu jsou zapojeny prakticky všechny významné chemické podniky v ČR a SCHP ČR ho administruje. Dojde-li přesto k incidentu, je to vždy lidskou chybou.Jak velkou proměnou odvětví prošlo od pádu komunismu?Za posledních 25 let došlo k ohromnému zlepšení. Do odstranění ekologických zátěží a inovací bylo investováno v minulých dekádách na desítky miliard korun. V kritických lokalitách došlo k rapidnímu poklesu emisí síry ve vzduchu. A to tak, že se dnes například musí dohnojovat sírou zemědělská půda. Chemický průmysl také výrazně, v desítkách procent snížil emise skleníkových plynů, oxidu uhličitého i oxidů dusíku. Stačí srovnat prostředí v lokalitách, kde je chemie umístěna. Rozdíl je jasně viditelný.Velkým tématem je společenská odpovědnost firem. Dělají chemické firmy dost pro svoje okolí?Prakticky všechny chemické společnosti v rámci podpůrných programů do okolí významně investují, rekultivují ho a zpříjemňují pro okolní obyvatele. V této oblasti je chemický průmysl doslova pionýrem. Znovu zmíním program Responsible Care – udržitelné podnikání v chemickém průmyslu, které vzniklo jako dobrovolná iniciativa v roce 1974 a které v tomto roce slaví v ČR 20 let. Do dnešního dne se už 80 členských organizací Svazu honosí tímto titulem a další se do programu hlásí.Jaký je přístup k zaměstnancům chemického průmyslu?Chemický průmysl je jedním z nejvýznamnějších zaměstnavatelů v zemi. Jsou regiony, kde by bez přítomnosti chemického průmyslu nastaly velké sociální problémy. Vysoké standardy bezpečnosti práce, rizikové přirážky i programy pro zaměstnance jsou naprosto běžné.Hodně společností uvažuje o přesunutí výroby do Číny, kde jsou ekologické a bezpečnostní normy minimální. Je to případ i ČR?Průmysl se stěhuje do Číny a nejenom tam. Stěhuje se do oblastí tzv. rozvojových trhů, kde nalézá vhodnější a konkurenceschopnější prostředí. Je to dáno rozdílnou legislativou, menší regulací i nižšími náklady.EU praktikuje politiku zpřísnění regulace jako je nařízení REACH a boj proti klimaticko-energetickým změnám reprezentovaný systémem emisního obchodování EU ETS a nejnověji tzv. Klimaticko-energetickým rámcem EU pro 2030. Pohříchu zůstává v těchto iniciativách sama. Zvyšování nákladů, obrovská byrokracie a administrativa způsobuje ztrátu konkurenceschopnosti.Z 35% světových tržeb v roce 1995 je dne EU na 21% a ve výhledu do roku 2030 se její podíl dále sníží na 12-13%. EU je také naprosto závislá na zdrojích surovin a energií, především na ropě a zemním plynu. V USA vidíme rozdíl. Díky těžbě plynu a ropy z břidlic jsou ceny 3-4x nižší. Rozhodne-li se dnes investor stavět nové chemické provozy, jde do USA. Posledním příkladem je BASF (největší světový chemický podnik) se svou plánovanou mnohamiliardovou dolarovou investicí.V čem vynikají české chemické podniky?Na špici jsme především ve výrobcích s vysokou přidanou hodnotou, např. ve speciálních chemikáliích.Mnoho lidí dnes preferuje spíše výrobky z přírodních a obnovitelných materiálů. Není nadužíváno syntetických a chemických výrobků?Jde o cenu. Uhlík je vše, co roste v přírodě kolem nás. Stojíme před otázkou, zda zpracovávat uhlík, který roste dnes, nebo ten, který vyrostl před miliony let a na zemi se nachází v jiné podobě, jako je uhlí, ropa a plyn. Chemie umí zpracovat i zdroje dostupné v přírodě, ale zatím je úspornější a méně energeticky náročné zpracovávat ten uhlík, který vznikl dříve. Celý systém je bohužel naprosto degradován politikou různých podpor, subvencí a dotací.Ukazuje se, že například hromadná výroba biopaliv v některých rozvojových částech světa působí kontraproduktivně a míří k nižší dostupnosti potravin. Zemědělská půda je osazována technickými plodinami. U nás se sází řepka, v Brazílii, Indonésii a dalších zemích se zase kvůli cukrové třtině a palmovému oleji kácí pralesy.

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce

  • Udržitelnost, světový trend a nezbytný předpoklad úspěšného podnikání

    Stále více firem se začíná zabývat tím, jaký vliv má jejich chování na životní prostředí a co od nich společnost očekává. Tím se mění tradiční přístup podniku, jehož výhradní odpovědností je zvyšování zisku či hodnoty pro akcionáře.Udržitelnost se pomalu stává světovým trendem a nezbytným předpokladem úspěšného podnikatelského modelu. Např. v australském Melbourne existuje kavárna s minimální spotřebou energie, která nevytváří téměř žádný odpad. Náklady na udržitelný design jsou sice přinejmenším o 30 % vyšší než v případě klasického kavárenského provozu. Díky ekologickým opatřením je však podnik schopen počáteční vysoké náklady vyrovnat dlouhodobou úsporou energií.Udržitelně lze podnikat nejen v kavárenském, ale i v módním průmyslu. Nová kampaň amerického výrobce sportovního oblečení Patagonia vyzývá firmy i spotřebitele, aby více přemýšleli o tom, jak využívají přírodní zdroje. Patagonia je průkopníkem v podnikání s maximálním ohledem na životní prostředí, dodavatele či okolní komunity a první globální firmou, která téma nižší spotřeby jako nevyhnutelné cesty otevírá i směrem ke svým zákazníkům.V brněnské Re:Parádě přišli na to, že ekologie a parádění se nevylučuje. Stačí, když lidé mezi sebou své oblečení sdílí. Sdílením se prodlouží životní cyklus oblečení, navíc lidi učí nemít vše jen pro sebe. Téma ekonomie sdílení začíná být vysoce aktuální. A nesdílí se jen oblečení, ale třeba i kola, auta, štafle, vrtačky či večeře se svými sousedy. Prostřednictvím platformy Hearth.net, která funguje na bázi ekonomie daru v každodenním životě, lze sdílet dary i zkušenosti.Pojďme si společně uvědomit nejen odpovědnost k péči o naši planetu, ale i vlastní možnost aktivně participovat na její ochraně. Začít můžeme u každodenních záležitostí doma, při cestě do práce nebo v kanceláři. Český e-shop pro každodenní hrdiny Econea přichází s myšlenkou, že není třeba hned měnit celý svět. Stačí začít u sebe, a to malými kroky. Nabízí stovky produktů, které jsou šetrné k přírodě a uspoří až 80 % energie. Např. díky úsporné sprchové hlavici ušetří běžná rodina přes 20 000 litrů vody a minimálně 1 500 Kč ročně. Spotřebovávejme jen to, co opravdu potřebujeme. Mějme úctu nejen vůči dnešním, ale i budoucím generacím.

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce

  • Společensky odpovědné chování má smysl

    Ať už hovoříme o společenské odpovědnosti firem (CSR), odpovědném či udržitelném podnikání, nejedná se o nic nového. Podnikání se jen přirozeně navrací ke svým kořenům. Firmy si začínají zase uvědomovat, že neexistují ve vakuu, že jsou obklopeny okolím, společností, bez níž by své zisky nemohly vytvářet.Existuji zde jeden pro druhého a pouze tak mohou ruku v ruce zaručovat dlouhodobý úspěch. Jen se na to vše při neustálé honbě za ziskem v poslední době tak trochu zapomnělo. Firmy si tak dobrovolně stanovuji vysoké etické standardy, pečují o své zaměstnance, udržuji s nimi dobré vztahy, snaží se minimalizovat negativní dopady na životní prostředí a přispívají na podporu regionu, v němž podnikají.Regionální úroveňPrávě podpora CSR na regionální úrovni tam, kde firma skutečně působí a svou činností ovlivňuje okolí, je nesmírně důležitá. Ne vždy je tedy optimální globální strategie firem. Trendem se stává postupná globalizace jejich společensky odpovědných aktivit právě směrem k regionální úrovni, která lépe zachycuje a přibližuje koncept CSR malým a středním podnikům. Na konkrétních příkladech veřejnosti ukazuje, že společensky odpovědné podnikání má smysl.A-CSRVětšina nadnárodních firem již CSR zasadila do běžné podnikatelské praxe. Existuje však řada menších firem, které CSR dělají, aniž by to vlastně věděly. Automaticky sdílí hodnoty, přemýšlí o podnikání jinak než globální hráči, je jim to zcela přirozené a vlastní. V tomto ohledu je třeba podporovat konkurenceschopnost malých a středních podniků a vytvářet jim vhodné podmínky k uplatňování CSR. Vždyť právě oni tvoří rozhodující masu podnikatelů v ČR, představuji významný podíl na HDP a jsou nejvýznamnějšími zaměstnavateli. Právě z těchto důvodů jsem založila Asociaci společenské odpovědnosti (A-CSR), která prosazuje společenskou odpovědnost a udržitelnost do povědomí nejen velkých, ale i menších a středních firem. Propojuje odpovědné firmy, veřejnou správu, neziskový sektor, sociální podniky, školy, jednotlivce a mění tak dosavadní pohled na společenskou odpovědnost. Asociace při své činnosti uplatňuje 10 základních principů UN Global Compact OSN. Veřejně tak přijímá a deklaruje svůj díl odpovědnosti za pomoc při řešení problémů v oblastech, jako jsou lidská práva, pracovní normy, životní prostředí a boj s korupcí.Ing. Lucie Mádlová, Ph.D.

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce

  • CSR a lepší společnost

    CSR - společenská odpovědnost firem. Koncept, který v sobě snoubí snahu o odpovědný přístup firmy k lidem, planetě a trvale udržitelnou tvorbu zisku, od 90. let dobývá české podnikatelské prostředí. Firmy, které si zvolily koncept CSR jako součást svého firemního DNA vykazují vyšší hodnotu akcií na burze, skvělou image, loajalitu obchodních partnerů, zaměstnanců i zákazníků.Na počátku 90. let se firmy věnovaly výhradně dárcovství. Filantropie, která byla cílená do náhodně zvolených oblastí, se časem přetvořila v dárcovství systematické. Od odpovědného dárcovství byl jen krůček k rozšíření působnosti firmy na další oblasti života. Firmy se staly důležitými aktéry v procesu ochrany přírody, tvorby pracovních standardů a utvářely společnost, ve které působily.Nastává čas, kdy je třeba na poli českého CSR udělat další krůčky. Možností je samozřejmě mnoho, jmenujme tři: Za prvé, rozšířit působnost firem od odpovědnosti lokální k odpovědnosti globální. Vykročit od natírání plotů k uvědomování si globálního dosahu působení. Firemní politika společenské odpovědnosti má aspirovat na aktivity většího dosahu - dodržování pracovních standardů v zemích, kde nejsou legislativně ukotveny, odpovědný přístup ke spotřebě fair trade produktů na pracovišti, kontrola subdodavatelů. Za druhé, prohloubení předávání know-how v oblasti CSR. Prostorem jsou zde zejména CSR platformy. Je třeba dbát o zapojení malých a středních firem a sdílení dobrých praxí, přejímání inspirací ze zahraničí a jejich adaptaci do českého prostředí. Platformy utváří prostor pro setkávání vrcholových manažerů a výměnu zkušeností a přinášejí znalosti a návody na upevnění firemního CSR, čímž šetří čas i finance firem. Třetím krokem je úprava standardů zadávání veřejných zakázek o parametru společenské odpovědnosti.Ve všech třech zmíněných krocích hraje klíčovou roli osvícený management a vysoká očekávání společnosti, proto nám všem přeji, aby jarní slunce osvítilo naše vrcholové manažery a dalo spotřebitelům elán vytvářet na firmy větší tlak.

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce

  • Na environmentální politice firmy se podílejí všichni zaměstnanci

    Firma AGC Flat Glass Czech a.s. patří mezi největší výrobce plochých skel. Je součástí japonské společnosti ASAHI Glass, která je při více než stovce výrobních závodů v celém světě výrazným aktérem na světovém trhu.Dobrý příkladem aplikace úsporných technologií je naše nová výrobní linka R1 v závodě Řetenice, která využívá rekuperaci pro předehřev spalovaného kyslíku a zemního plynu.Jak se snažíte snížit dopad své výroby na životní prostředí?Výroba plochého skla je energeticky velmi náročný proces. Z tohoto důvodu je naší prioritou snižovat spotřebu sklářských tavicích agregátů. Dobrý příkladem aplikace úsporných technologií je naše nová výrobní linka R1 v závodě Řetenice, která využívá rekuperaci pro předehřev spalovaného kyslíku a zemního plynu. V rámci zkušebního provozu máme ověřeno, že oproti konvenčním regenerativním sklářským agregátům ušetříme desítky procent zemního plynu, a tím pádem vyprodukujeme méně emisí skleníkových plynů.Dalším výrazným dopadem výroby plochého skla na životní prostředí  je produkce emisí ze spalovacího procesu. V současné době jsou všechny tři naše výrobní linky vybaveny jednotkami na čištění spalin, které výrazně snižují emise oxidů dusíku, síry, prachových částic a dalších škodlivin. Jedná se o sekundární technologie snižování emisí na úrovni tzv. BAT (Best available technology). Navíc již zmiňovaná výrobní linka R1 místo spalovacího vzduchu využívá kyslík, čímž přispívá k výraznému snížení emisí oxidů dusíku, a to až o 90 % oproti běžným rekuperativním agregátům využívajícím vzduch.Jsou vaše produkty ekologicky šetrné i tehdy, když slouží zákazníkům?Samotné ploché sklo je 100% recyklovatelný materiál, který je inertní, šetrný k životnímu prostředí. Výrobky z něj, jako je např. izolační dvojsklo či trojsklo, jsou vyráběny tak, aby po ukončení jejich životnosti byla recyklace co nejjednodušší. Použití našich izolačních výrobků navíc přináší výrazné úspory energií, čímž opět snižujeme dopady na životní prostředí.Zapojujete do enviromentálních programů i své zaměstnance? Pokud ano, jak?Naši zaměstnanci jsou nedílnou součástí koncepce ochrany životního prostředí, ke které se naše společnost hlásí. Máme zaveden a certifikován systém environmentálního managementu dle normy ISO 14001. Na jeho udržení a zlepšování se podílejí všichni zaměstnanci. Bez jejich účasti by zavedený systém nebyl udržitelný. Zároveň jsou prostřednictvím projektu InnoWiz finančně motivováni k podávání zlepšujících návrhů přímo souvisejících s ochranou životního prostředí.

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce


Výsledky vyhledávání v sekci: Zajímavé projekty
  • Chytré město ulehčuje životnímu prostředí

    K financování „Chytrých“ projektů lze využít i evropských dotací. Současné programové období 2014–2020 je velice nakloněno financování „chytrých“ projektů.Logistika svozu komunálního odpadu představuje v současnosti pouze jedno z „chytrých“ řešení, do kterých mohou města a firmy investovat v zájmu zefektivnění provozu či vylepšení poskytovaných služeb. Mezi další takové projekty se řadí i budování „inteligentních“ zastávek hromadné dopravy, vybavených obrazovkami informujícími o aktuální dopravě a příjezdech jednotlivých spojů. Stále četnější budou i mobilní aplikace umožňující sledovat momentální dopravu, obsazenost parkovišť anebo např. stav hluku či čistotu ovzduší ve vybrané lokalitě.Nový projekt České spořitelnyGlobální objem těchto investic do elektromobility, ekologického zpracování odpadů, dopravní telematiky, municipálního informačního managementu aj. dosáhne v roce 2019 podle odhadů částky 1 560 miliard USD. V Česku to má být zhruba 100 miliard korun.Lídrem ve financování výstavby „chytrých“ měst v naší zemi je Česká spořitelna. Cílem jejího projektu je podpořit města a firmy při přípravě a financování „chytrých“ projektů.„Investice do ‚chytrých‘ řešení v oblastech inteligentní, sociální a ekologické infrastruktury jsou pro nás zásadní,“ potvrzuje Tomáš Salomon, předseda představenstva České spořitelny. „Příkladem může být financování projektu tzv. Plzeňské karty, která propojuje cestovní průkazy mezi krajskými městy. V Praze umožňují naše POS terminály uhradit jízdné v hromadné dopravě platební kartou. Městským částem v Brně, Zlíně či Praze jsme dopomohli k instalaci ‚chytrých‘ odpadních kontejnerů, které pravidelně lisují vnitřní obsah a signalizují řídícímu centru svůj stav. A máme zájem stát při realizaci chytrých řešeních v dalších českých městech.“Projekt „Chytré město“ České spořitelny je zaměřen primárně na 132 měst s více než 10 000 obyvateli, přičemž některá řešení lze aplikovat i v menších obcích. Města této velikosti  již zpravidla vybudovala svou základní infrastrukturu a mají tak prostor i potřebu zabývat se její „chytrou“ nadstavbou.Ve hře je 96 tisíc hodin života ročněZavádění „chytrých“ technologií do městského života není motivováno pouhou snahou představitelů měst a obcí jít s dobou a začlenit se do rychle se rozvíjejícího digitálního světa. Jedním z hlavních přínosů je ulehčení životnímu prostředí. Zefektivnění svozu komunálního odpadu, zavádění mobilních aplikací sledujících vytíženost městských parkovišť či přizpůsobování chodu uličních semaforů podle vývoje dopravy například může výrazně zlepšit dopravní plánování ve městech, omezit provoz, a přispět tak k celkovému zlepšení ovzduší ve městech.Právě kvalita ovzduší přitom představuje zásadní problém pro celé Česko. Podle statistik Státního zdravotního ústavu v Praze vede zhoršená kvalita ovzduší v zemi ke ztrátám zhruba 96 tisíc let života ročně v důsledku předčasných úmrtí.Současné „chytré investice“ v Česku se týkají především elektromobility, ekologické výroby energií z odpadů, informačních systémů nebo inteligentního veřejného osvětlení. „Městům pomáháme ve fázích plánování a financování a podporujeme i firmy, které taková řešení vyvíjejí a nabízejí,“ vysvětluje Milan Hašek, ředitel veřejného a neziskového sektoru v České spořitelně. „Naše podpora zahrnuje poradenství při finanční přípravě projektů, financování projektů s využitím dotačních a garančních úvěrových nástrojů, zajištění dotací i nabídku vybraných vlastních řešení,“ doplnil Hašek.K financování „Chytrých“ projektů lze využít i evropských dotací. „Současné programové období 2014–2020 je velice nakloněno financování „chytrých“ projektů. Ačkoliv v něm nenajdete výzvu přímo nazvanou „smart city“, dotační programy na rozdíl od minulého období nepreferují „betonové“ investice, ale právě investice do moderních technologií,“ upozornil Hašek.

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce

  • Čtvrtstoletí trvající cesta

    Víc než pětadvacet let od listopadu 1989 představuje skok ve vývoji našeho přístupu k světu okolo nás. Vedle proměny občanských postojů to odráží zejména vědomí důležitosti zdravého životního prostředí jako základní hodnoty nevyčíslitelné penězi. Se svobodou neoddělitelně souvisí i zodpovědnost k tomu, co nám bylo svěřeno a co předáme svým dětem.V České republice nyní působí více než 100 domácích i zahraničních firem, které nabízí alespoň jeden nebo více výrobků nebo služeb s ekoznačkou. Na 26 podniků je registrováno v programu EMAS, který umožňuje soukromým i veřejným organizacím neustále zlepšovat životní prostředí a zodpovědnost k ekologii. Dvě stovky obcí se zapojily do MA21 (akční plán pro města a obce mj. zaměřený na dopady lidských činností na životní prostředí).Pro mnohé firmy a obce dnes znamená pozitivní přístup k životnímu prostředí společenskou prestiž, patří k dobrému tónu. Obrovské množství firem dnes na pracovišti nabízí třídění různých druhů odpadu, v rámci teambuildingu realizuje pracovní či charitativní akce přímo v ekocentrech či spolupracuje s neziskovými organizacemi v oblasti ekologie.Existuje navíc řada iniciativ podporovaných ministerstvem životního prostředí, jako jsou např. dobrovolné dohody s podniky v oblasti snižování emisí, certifikace EMAS, program ekoznačení pro firmy a jejich služby ad., které jsou výhodné pro firmy nebo instituce i pro ochranu životního prostředí. Na podporu těch nejvýznamnějších máme finanční nástroje.Věřím, že na stránkách projektu Ekologické Česko najdete inspirativní projekty, které dokážou, jak dnes naše společnost vnímá vlastní zodpovědnost vůči prostředí, v kterém žijeme.

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce

  • Ochrana přírody je nejen etická, ale i racionální volba

    Ředitel největší české neziskové organizace Šimon Pánek má k ekologii vztah už od svého mládí, kdy v osmdesátých letech působil v hnutí Brontosaurus. Jak se trvale udržitelné strategie zavádějí do míst, která byla zničena válkami nebo živelnými katastrofami?Jako mladý jste působil v ekologickém hnutí Brontosaurus. Jaký je váš vztah k životnímu prostředí dnes?Ekologické chování a zodpovědný přístup k přírodě dodnes považuji za zásadní. Například stabilita ekosystémů nebo klimatické změny jsou nevratné procesy, které se vyvíjely miliony let a které se nedají postavit, zbourat a zase postavit. Nejde zdaleka jen o přírodní diverzitu, na níž bychom měli nahlížet z etického hlediska – my ty druhy nevytváříme, takže bychom neměli mít ani právo je ničit. Ochrana přírody je ale vlastně i racionální rozhodnutí. V krajině, která je zdravá, krásná a stabilní, se mnohem lépe žije. Přírodu mám samozřejmě rád i jako prostor pro relaxaci a dá se říci, že nejlépe si odpočinu v horách s batohem na zádech.Během dvaceti let činnosti v naší organizaci jsem viděl války, živelné katastrofy, chudobu a velmi tvrdé režimy, což trochu relativizuje mou dřívější koncentraci na ekologické problémy. Uvědomil jsem si, že jsou ve světě i podstatněší problémy, byť s životním prostředím často souvisejí. Dnes mi hodně vyostřené aktivistické akce nejsou příliš sympatické, což asi souvisí s tím, že jsem možná s postupujícím časem smířlivější a racionálnější. To ale neznamená, že bych neměl jasné názory na to, jak bychom se měli chovat k omezeným přírodním zdrojům, které máme k dispozici.Věnuje Člověk v tísni ochraně životního prostředí na našem území?Člověk v tísni se v současnosti v České republice ekologii věnuje jen okrajově. Ekologických organizací u nás působí dost a jsou velmi dobré. Na téma životního prostředí se ale zaměřujeme například ve vzdělávacích programech pro školy nebo na festivalu Jeden svět. Tam je to pro nás jedno z hlavních témat vedle sociálního vyloučení nebo základních lidských práv a svobod.Jakou roli hraje ekologie v zahraničních projektech?Ekologie v souvislosti s udržitelným hospodařením s přírodními zdroji souvisí se značnou částí naší práce. Samozřejmě ne v extrémních podmínkách válečných zón, ale třeba v případě obnovy vesnic a zdrojů obživy po živelných katastrofách. Například po tajfunu na Filipínách, po zemětřesení v Nepálu, nebo po velkých vlnách sucha v Africe. Tam chápeme pohled trvale udržitelného přístupu k přírodě a využívání přírodních zdrojů jako zásadní faktor, protože chceme, aby ta místa po našem odchodu zůstala udržitelná. To se netýká úplně první fáze krizové pomoci, kdy rozdáváme suroviny. Na místě se ale snažíme setrvat, pracovat na jeho obnově a podporovat místní rozvoj. Není to práce na pár měsíců, ale třeba na dva roky. Tehdy začne být aktuální otázka výběru plodin, jejich náročnosti na vodu, stability půdy, ekosystému nebo třeba vodních zdrojů.S udržitelností jsou přímo spojené rozvojové projekty. Například na Filipínách, kde byla většina lidí závislá na výrobcích souvisejících s kokosovými palmami, které z drtivé většiny přelámal tajfun. Než dorostou nové palmy, což trvá deset až patnáct let, hledají se alternativy: malé farmy se zeleninou, chování drůbeže nebo rukodělná výroba.Jakým způsobem zavádíte udržitelné hospodaření do zemí, v nichž působíte?V Kambodži jsme během pěti let postavili stovky domácích bioplynáren, které rodinám získávají energii z biologického odpadu a z exkrementů domácích zvířat. Energie vzniklá z plynu stačí na svícení a vaření, což výrazně šetří práci i tamní lesy. Experimentujeme také se zaváděním solárních panelů v odlehlých oblastech, organizujeme školení, pomáháme s certifikací kvality panelů. V obou případech platí, že rodiny sice využívají dotace, ale výraznou část si kupují z vlastních peněz, přičemž investované peníze se jim relativně rychle vrátí. Především ale jde o zavedení tohoto trvale udržitelného systému k životu.Dá se říci, že se věnujete i péči o krajinu?Například v Afghánistánu obnovujeme původní sady a lesy na severu země, která byla odlesněna a zdevastována během uplynulých pětadvaceti let válek. Nejde jen o to, že stromy obyvatelům zajistí dřevo nebo ovoce, ale zároveň zabraňují erozi a zadržují vzácnou vodu. Postupem času pak také samozřejmě začínají místním obyvatelům vydělávat. V místech, kde jsou vesnice ohroženy sesuvy půdy, budujeme vrstevnicové příkopy, které odvádějí vodu do bezpečných míst a zároveň v nich voda nějakou dobu zůstává. Podobné aktivity děláme i v Etiopii, kde se jedná především o zalesňování komunitních území, jejichž půda je zničena pastvou. Krajina se stabilizuje překvapivě rychle a během několika let se svahy znovu zazelenají.Jak velké plochy jste zalesnili?Zatím jsou to jen desítky hektarů. Máme ale zkušenosti s tím, že když místní obyvatelé vidí, co jejich sousedi dělají, sami začínají sady a lesy vysazovat. Taková obnova ale trvá dlouho. Aby naše práce měla dopad na krajinu v rámci jednoho nebo více okresů a abychom přesvědčili místní obyvatele, že má tato práce smysl, že stromy opravdu vyrostou a že z nich budou mít užitek, musíme na místě zůstat a pět až deset let.Je česká společnost ochotná tyto projekty podporovat?Společnost podporuje spíše okamžitou humanitární pomoc nebo jednoduché dárcovské programy. Enviromentální projekty je složitější vysvětlit a jsou spíš investice pro institucionální podporu, pro vlády a mezinárodní organizace. Ale myslím, že se to vysvětlit dá – ze státního rozpočtu máme 12 % , 10 % z privátních zdrojů a zbytek do našeho rozpočtu proudí z ciziny od velkých světových donorů.A jak přispívají české firmy?Ty na podobné projekty moc nepřispívají. Tu a tam ano, ale je pravda, že my je o to ani moc neprosíme, protože myslíme, že české firmy by měly podporovat místní projekty, které je samozřejmě také třeba řešit. U nás se navíc řeší trochu jiné věci, které nejsou tolik finančně náročné. Když chcete obnovit zalesnění celého údolí, tak to stojí statisíce euro a to jsou pro české firmy příliš velké částky. Pro nás je mnohem důležitější, aby nám české firmy pomáhaly s tím, čemu se věnujeme v České republice.

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce

  • Obecní a komunitní výroba energie - šance pro rozvoj obcí a domácností

    Co mají společného skotské město Neilston, vesnice Jühnde v Dolním Sasku nebo dánský ostrov Samsoe s českou obcí Karle, Jindřichovicemi pod Smrkem či Kněžicemi?Investice do obnovitelných zdrojů loni poprvé překročily sumu investovanou v ropném a plynařském průmyslu.Co mají společného skotské město Neilston, vesnice Jühnde v Dolním Sasku nebo dánský ostrov Samsoe s českou obcí Karle, Jindřichovicemi pod Smrkem či Kněžicemi?Jejich radnice nebo přímo občané vlastní a úspěšně provozují obnovitelné zdroje energie postavené za humny. Z provozu větrných a fotovoltaických elektráren či bioplynových stanic tak profitují ti, kteří se na ně dívají z okna.Rok 2015 lze bezpochyby prohlásit za rok, kdy obnovitelné zdroje energie vítězně táhly světem. Technologie a pozice fotovoltaických i větrných elektráren se během posledních deseti let dramaticky proměnila: jsou výkonnější, výrazně levnější a energetici je již úspěšně ve velkém zapojují do sítí. V Portugalsku nebo ve Švédsku pokrývají více než polovinu produkce elektřiny a rychlý rozvoj zažívají i v Německu, Španělsku, Velké Británii a řadě dalších zemí. Nejde přitom zdaleka jen o evropskou záležitost – v pořadí států s nejvyššími investicemi do obnovitelných zdrojů byly v loňském roce na prvních třech příčkách Čína, Spojené státy a Japonsko. Investice do obnovitelných zdrojů loni poprvé překročily sumu investovanou v ropném a plynařském průmyslu.Hlavní příčiny, proč jsou obnovitelné zdroje na vzestupu, lze shrnout do několika důvodů. Obcím a regionům přinášejí energetickou i ekonomickou soběstačnost, protože peníze, které spotřebitelé zaplatí obci jako provozovateli elektrárny, neskončí na účtu nadnárodní firmy, ale obec je použije na svůj další rozvoj (anebo zůstanou v rodinném rozpočtu v podobě ušetřených nákladů na energie). Vytvářejí pracovní příležitosti a to dokonce více než klasická energetika, což lze dobře dokumentovat na příkladech ze zahraničí. Jejich minimální provozní náklady, kdy ve výrobních nákladech elektřiny dominuje investiční složka, umožňují daleko lépe určit cenu elektřiny, která bude během provozu zařízení potřebná pro zajištění návratnosti investice. Nemůže se proto stát, že v budoucnu ohrozí ekonomiku projektu výkyv ceny uhlí, ropy nebo zemního plynu ani případné zpoplatnění fosilních paliv v návaznosti na globální klimatickou dohodu či energetickou politiku EU. V neposlední řadě jde o odvětví, ve kterém spousta států, regionů i měst vidí perspektivu nových pracovních míst. Země, které se včas naučí pracovat s technologiemi pro využití obnovitelných zdrojů, nemusejí čelit důsledkům vytěžení omezených domácích ložisek surovin.Vraťme se ještě k příkladům z úvodu a položme si otázku, v čem je mezi uvedenými projekty u nás a v zahraničí hlavní rozdíl? Zatímco v zahraničí další podobné projekty rychle přibývají, české obce dnes se záměrem následovat jindřichovický nebo kněžický projekt nemají šanci. V České republice totiž v současnosti žádná podpora pro nové větrné projekty neexistuje a podmínky připojování pro nové střešní solární elektrárny jsou složité a nevýhodné. Jarní novela energetického zákona je prvním důležitým, ale zdaleka ne dostačujícím krokem pro fungující systém. Čisté zdroje energie, energetická a finanční nezávislost a s tím spojený rozvoj obcí a měst tak zůstávají zbytečně nevyužity. Jsou obětí plošného zrušení podpor pro obnovitelné zdroje energie, které bylo reakcí na chybné nastavení podmínek pro fotovoltaické elektrárny v letech 2009 a 2010. Navíc u nás převládl názor, že ze solárních či větrných elektráren může profitovat jen několik milionářů na Kajmanských ostrovech, zatímco všichni ostatní na ně doplácejí dražší elektřinou. Důvod, proč podobné výhrady obnovitelným zdrojům nestojí v cestě v úspěšnějších zemích, je celkem prostý. V Německu patří dvě třetiny celkového instalovaného výkonu všech obnovitelných zdrojů, tedy z gigantických 73 GW (pro srovnání: výkon všech elektráren v ČR včetně Temelína, Dukovan, Prunéřova či Chvaletic činí necelých 22 GW), přímo jejich uživatelům – občanům, obcím, zemědělcům nebo podnikům. Vlastnictví elektráren ze strany obcí či komunit je běžné i v Dánsku, Velké Británii a dalších zemích. Obce instalují na své budovy solární panely a občané spolu s obcemi, podnikateli či farmáři stavějí větrné elektrárny. V České republice jsou sice ve vlastnictví obcí desítky výtopen na biomasu, avšak ostatní projekty jsou zatím ojedinělé.Proto se Hnutí DUHA společně s největší českou asociací výrobců, provozovatelů a odborníků z oblasti obnovitelných zdrojů – Komorou OZE a legislativními experty Frank Bold, rozhodlo usilovat o změnu: v novele zákona o podporovaných zdrojích navrhujeme obnovit zelené bonusy pro větrné elektrárny s majetkovým zapojením obcí a občanů a v několika klíčových vyhláškách chceme změnit diskriminační podmínky pro malé fotovoltaické elektrárny umísťované na střechy či fasádu budov a určené především k pokrytí části vlastní spotřeby.  Martin Mikeska, energetický expert Hnutí DUHA

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce

  • Ochrana životního prostředí a osudy žen v rozvojových zemích spolu velmi úzce souvisí

    S hlavními cíli Podpůrného programu Ženy a životní prostředí nás seznámila Country manažerka firmy Rajapack Gabriela Fabiánová.Co je projekt Ženy a životní prostředí? Představte nám ho blíže.Podpůrný program Ženy a životní prostředí byl založen pro zlepšení podmínek žen, které se staly oběťmi násilí, nespravedlnosti nebo chudoby, a díky tomu tento program také přispívá ke snížení ekologického zatížení, které mohou ovlivnit  svou každodenní prací právě ženy. Ochrana životního prostředí a osudy žen v rozvojových zemích spolu totiž velmi úzce souvisí .Proč se projekt zaměřuje jen na ženy?Právě ženy tvoří téměř polovinu pracovníků v zemědělství v rozvojových zemích a nejvíce tak mohou ovlivnit stávající problematickou zemědělskou praxi. Ženy majípři své práci ve srovnání s muži omezený přístup k technologiím i prostředkům, a jsou tak daleko více závislé na přírodních zdrojích, které se v důsledku klimatických změn radikálně vyčerpávají.Jak souvisí život ženy s ochranou životního prostředí?Následkem klimatických změn, sucha a přívalových dešťů je snižování kvality půd. V důsledku používání chemických hnojiv, pesticidů či vypalování dochází k půdní degradaci, která negativně ovlivňuje sklizeň a vede ke snížování zisků zemědělců. Na základě toho dochází ke kácení dalších lesních dřevin pro zachování stávajících příjmů, které jsou nutné pro obživu rodin zemědělců. Při každodenních činnostech v domácnostech dochází také z důvodu absence vhodných prostředků (jako jsou např. kamna atd.) k nadměrné spotřebě palivového dřeva, což má vliv na odlesňování lesů a lesních porostů. Cílem projektů je školení a zprostředkování zemědělských metod pro zvýšení úrodnosti půd a zemědělské produkce, které získají na ziskovosti, dále podpora zalesňování a nárůstu příjmů z polí, které jsou obhospodařovány ženami.Hovoříme zde o tzv. ekofeminizmu. Toto hnutí hovoří (zjednodušeně řečeno) o tom, že moderní civilizace vykořisťuje ženu a zároveň i přírodu. V čem podle vás toto vykořisťování spočívá?Tlak na zvyšování ziskovosti v zemědělství v rozvojových zemích na úkor životního prostředí a trvale udržitelného rozvoje současných i budoucích generací, klimatické změny či používáníneregistrovaných chemických prostředků – to vše radikálně ovlivňuje nejčastější pracovní sílu v zemědělství, kterou jsou právě ženy.A jsou to tedy právě ženy, které jako první pociťují dopady znehodnocování přírodních zdrojů.Které projekty budou z programu podpořeny?V rámci tohoto programu bude podpořeno pět solidárních a zároveň ekologických projektů. Prvním projektem je školení zemědělkyň k zachování životního prostředí a zalesňování v Togo v západní Africe, kde z důvodu snižování kvality půd z vlivu zemedělství masivně mizí lesní plochy. Cílem je vysazení 12 hektarů polí, kde budou aplikovány ekologické zemědělské postupy a až 80% zvýšení sklizně zeleniny. Druhý projekt na Kubě si klade za cíl vzdělávání chovatelkyň skotu s ohledem na změny klimatu pěstováním odolných rostlinných druhů a zvýšení produkce masa a mléka a až o 15% nárůst zisku. Další projekt je zaměřen na snížení spotřeby dřeva při domácích pracech a každodenních činnostech žen na Barmě díky poskytnutí modernějších topných prostředků, díky čemu by mělo dojít až o 30% snížení spotřeby palivových dřevin. Dále jsou tu projekty pro podporu žen v rozvoji zemědělství a zlepšení stávajících zemědělských postupů v Mosambiku čiochrana biologické rozmanitosti a využívání odolných ekologických osiv v Indii.Jak může veřejnost program podpořit?Skupina RAJA a její mateřské společnosti RAJAPACK v 15 zemích Evropy se účastní tohoto programu prostřednictvím svých produktů, kterými jsou ekologickéobaly. Z každého prodaného balení pěti obalů jako jsou poštovní krabice RAJAPOST, kartonové obálky Suprawell light, balicí papír RAJAKRAFT, papírové pásky RAJATAPE či papírové tašky RAJASHOP bude darováno těmto projektům 30 Kč nebo 60 Kč (dle typu produktu). Stačí tedy koupit jeden z výše uvedenených produktů a automaticky dojde k přičtení příslušného peněžního daru na konto programu. Aktuální výše daru k dnešnímu dni již přesahuje 10.000.000 Kč. Program bude ukončen dne 29.02.2016 a dne 08.03.2016 při příležitosti Mezinárodního dne žen dojde k předání peněžního daru organizacím, které jednotlivé charitatvní projekty zastřešují.

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce