Výsledky vyhledávání v sekci: Odpadové hospodářství
  • Kdo neuklízí, není Čech

    Ukliďme svět, ukliďme Česko je největší úklidovou akcí v České republice. Jejím cílem je za aktivní účasti dobrovolníků z celé republiky uklidit z české přírody, měst a obcí černé skládky a odpadky a bojovat za to, aby se u nás už žádné další neobjevovaly.Po několika letech nezávislé existence dvou podobně laděných akcí ji letos poprvé společně organizují Spolek Ekosmák, iniciátor dřívějšího Ukliďme Česko, a Český svaz ochránců přírody, hlava dřívější akce Ukliďme svět. Den D letošních úklidů stanovili společně na sobotu 16. dubna.Udělejme velký úklidSnad každý z nás si někdy ve své okolí všiml odhozeného odpadu, pneumatiky, staré televize nebo rovnou černé skládky. Někdo nepořádek uklidil, jiného jen znechutil. Organizátoři Ukliďme svět, ukliďme Česko se rozhodli jednat. Každá svou cestou a podle svých možností došly obě organizace k myšlence uspořádat velký úklid, zbavit své okolí nepořádku a k účasti vyzvat širokou veřejnost. Daří se jim to. V loňském roce se úklidových akcí zúčastnilo přes 52 000 dobrovolníků, letos se očekává až 100 000 osob!V loňském roce se úklidových akcí zúčastnilo přes 52 000 dobrovolníků, letos se očekává až 100 000 osob!Kdo uklízí, neškodíCelý projekt je postaven na zapojení dobrovolníků. Hlavní roli hrají organizátoři místních úklidů – aktivní lidé, kteří si berou na starost přípravu jednotlivých úklidů. Organizační tým Ukliďme svět, ukliďme Česko jim k tomu poskytuje veškerou podporu. Díky místním organizátorům své úklidy chystají zájmové skupiny všeho druhu, města i obce, školy i firmy.A ona zmiňovaná prevence? Organizátoři Ukliďme svět, ukliďme Česko věří, že kdo si na vlastní kůži vyzkoušel černou skládku uklidit, bez výčitek už odpad nepohodí. Zvláštní důraz přitom kladou na účast dětí a mládeže, pro které připravili speciální soutěž i výukovou prezentaci.Prostor pro firmyMožnosti zapojení firem v rámci CSR aktivit jsou nasnadě. Firmy mají příležitost přispět finančně, stát se partnery akce a navázat dlouhodobou spolupráci na projektu, nebo materiálně - především darováním pracovních rukavic a pevných pytlů pro sběr odpadu. Navíc se mohou aktivně zapojit i do samotných úklidů. Za administrativní poplatek ve výši 5 000 Kč získají firmy pracovní pomůcky pro svůj úklid, finančně podpoří ostatní účastníky akce, stmelí svůj pracovní kolektiv při netradičním teambuildingu a veřejně prokáží kladný vztah k okolí firmy.Vice informací o projektu naleznete na www.uklidmecesko.cz

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce

  • Ve třídění odpadů se stále zlepšujeme!

    Historie systematického třídění odpadů se začala v České republice psát na přelomu tisíciletí. Cestu k dnes již notoricky známým barevným kontejnerům si tehdy našlo jen 38 % Čechů.Zatímco dnes to ke sběrným hnízdům má každý z nás doslova co by kamenem dohodil, před patnácti lety to byla v průměru čtvrtkilometrová procházka. Velkým vzorem v třídění byla pro Česko dvojice sousedních států – Německo a Rakousko. Češi na sobě hodně zapracovali a za uplynulých 15 let nejen, že dokázali tyto země v třídění a recyklaci obalů dohnat, ale v mnoha ohledech je už dokonce předčí.Systém tříděného sběru a recyklace odpadu v celé ČR organizačně zajišťuje nezisková společnost EKO-KOM již od roku 1997. Dobrovolně bylo v roce 2000 do systému zapojeno přes 300 výrobců, kteří produkovali asi třetinu všech obalů na tuzemském trhu. Dnes je v systému už přes 20 000 firem, které se finančně podílejí na systému. Z poplatků, které od nich EKO-KOM vybere, je financován sběr, dotřídění a recyklace odpadů z obalů. Nedílnou součástí aktivit je zajištění vzdělávání a osvěty ke třídění odpadů – díky tomu aktuálně třídí skoro tři čtvrtiny Čechů, kteří mohou své odpady třídit ve více než 6 000 obcí.Češi už zachránili polovinu Krkonošského národního parkuZa 15 let Češi vytřídili a zrecyklovali bezmála 8 milionů tun obalových odpadů. Díky tomu se už podařilo zachránit 255 km2 tuzemské přírody.  Jen pro představu – to odpovídá víc než polovině Krkonošského národního parku.  A kdyby těchto skoro 8 milionů tun odpadu Češi během 15 let nevytřídili, vznikla by z nich skládka, která by svým objemem mohla konkurovat třeba i památné hoře Říp.Pravidelně dnes v tuzemsku třídí 72 % lidí. Každý Čech pak ročně vytřídí v průměru 40 a půl kila papíru, plastů, skla a nápojových kartonů. Jedna česká domácnost tak naplní za rok v průměru čtyři barevné kontejnery papírem, sklem, plasty a nápojovými kartony.  Ročně se tříděním obalových odpadů ušetří víc než 27 milionů GJ energie – takové množství energie by vystačilo zhruba pro 300 tisíc domácností na více než rok.A jak si tedy stojíme v celoevropském srovnání? V celkové recyklaci obalových odpadů jsme šestí. Nadprůměrně ale třídíme a recyklujeme plastové obaly – v této disciplíně nám už patří stříbrná příčka. Česko se navíc může pochlubit i tím, že tuzemský systém třídění odpadu je v celoevropském měřítku velmi efektivní po nákladové stránce. Zatímco v tuzemsku se průměrné roční náklady na třídění a recyklaci obalových odpadů pohybují v průměru kolem 5 eur na člověka, v sousedním Německu je částka dvojnásobná, v Rakousku dokonce čtyřnásobná.Kde a jak Češi třídíNapříč republikou je rozmístěno už přes 260 tisíc barevných kontejnerů. Na jedno sběrné místo tak připadá 141 lidí, v jiných státech to bývají i tisíce. Ze svých domovů to k nim každý z nás má v průměru jen 99 metrů, to je přibližně 132 kroků. Standardní sběrné místo představuje modrý kontejner na papír, žlutý na plast, zelený na sklo a oranžová popelnice na nápojové kartony. Co všechno a jakým způsobem mohou lidé třídit, si upravuje přímo obec místní vyhláškou a záleží to na místních podmínkách a technologiích, které s vytříděným odpadem dále nakládají. Napovědět by měly i samolepky, které jsou na každém barevném kontejneru, detailní informace o třídění a recyklaci odpadů jsou k dispozici na www.jaktridit.cz. Kromě známých barevných kontejnerů mohou lidé třídit odpady i do speciálních pytlů. Stále častější novinkou pro ještě pohodlnější třídění jsou pak také omyvatelné barevné tašky na třídění, které pro své občany pořídila už řada obcí.Každý z nás musí udělat průměrně jen 132 kroků, aby mohl roztřídit odpad!Tříděním dáváme přírodě i obalům druhou šanciO tom, že tříděním zachráníme každoročně nezanedbatelnou část přírody, už jsme mluvili. Šanci ale dáváme svým odpovědným chováním i samotným obalům. Tím, že je správně vytřídíme do barevných kontejnerů, umožníme jejich další zpracování. Ze sběrných míst míří obaly na dotřiďovací linku, upraví se na druhotnou surovinu a pak se recyklují na nové výrobky. Zhruba 75 % vyhozených obalů se nám v nové podobě znovu vrací. Vytříděný papír se používá při výrobě nového papíru. Vyrábí se z něj i sadbové květináče, obaly na vajíčka nebo toaletní papír. Z recyklovaného papíru mohou být i vizitky, které máte v peněžence, nebo Váš oblíbený časopis. Do vytříděných plastových lahví se pak můžete za pár týdnů znovu obléknout nebo se jimi můžete přikrýt – vyrábějí se z nich totiž třeba fleecové mikiny, trička nebo náplně do přikrývek a spacáků. Z nápojových kartonů se pak vyrábí třeba izolační a stavební desky, které se používají při výstavbě montovaných rodinných domů. Vytříděné sklo se zase nejčastěji mění v lahve na minerálky, alkohol nebo zavařovací sklenice.

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce

  • Papír je surovina, ne odpad

    Ačkoli ho dnes vnímáme jako každodenní samozřejmost, patří papír bezpochyby k nejdůležitějším vynálezům lidské historie. Využití papíru je dnes velmi široké a už dávno neslouží pouze jako materiál, na který je možné psát. Velké procento papírového materiálu připadá na obaly – papírové tašky, krabice, kartony a lepenky.Papírenský průmysl kryje více než 50 % své energetické spotřeby výrobou z obnovitelných zdrojů.I kvůli (a díky) masivnímu používání papíru k těmto účelům je při nakládání s papírem zásadní co nejširší recyklace. To platí principiálně o všech netoxických odpadech, ale u papíru se nám výhodnost tohoto šetrného přístupu zpřítomňuje při každém otevírání kartonové krabice.Papír je přesně tou samozřejmostí, o kterou se často příliš nezajímáme a mnoho o ní nevíme. Jeho výroba má u nás dlouhou tradici. Předpokládá se, že byla známa již v době Karla IV. Nejstarší doložená papírna je z roku 1499 (Zbraslav). K výrobě papíru se z počátku používaly staré hadry, teprve od druhé poloviny 19. století se začal papír vyrábět ze dřeva. Dnes je na výrobu jedné tuny papíru třeba dvě až tři tuny dřeva. Výroba recyklovaného papíru dřevo nevyžaduje. I když český papírenský průmysl využívá ve svých provozech méně kvalitní dřevo (z prořezávek, polomů, napadené kůrovcem, piliny), není tohoto dřeva v ČR dost. Nepřímo je tak vyvíjen tlak na větší těžbu. Papír přitom lze recyklovat v průměru 4krát až 6krát.  Recyklace vede k nižším emisím znečišťujících látek. Zpracování sběrového papíru potřebuje oproti výrobě papíru z buničiny méně energie a méně vody a každá tuna recyklovaného papíru ušetří kolem 5 kubických metrů dřeva (asi 14 stromů).Pravdou je, že situace v papírenském průmyslu se v České republice v posledním čtvrtstoletí výrazně zlepšila. Oproti období před rokem 1989 snížil český papírenský průmysl významně znečištění odpadních vod. K bělení papíru se také přestal používat elementární chlór (jeho použití vede ke vzniku vysoce toxických látek jako např. dioxinů). Papír, který byl vyroben bez použití elementárního chlóru, se certifikuje označením ECF, papír vyrobený zcela bez chlóru označením TCF. Papírenský průmysl navíc kryje více než 50 % své energetické spotřeby výrobou z obnovitelných zdrojů (spalováním odpadního dřeva a kůry).Množství vytříděného papíru v celé Evropě i u nás dlouhodobě roste. Evropský papírenský průmysl se zavázal k recyklaci 66 % všeho spotřebovaného papíru v roce 2010, tento cíl splnil a v současnosti se již vytřídí přes 70 % použitého papíru. Česká republika se těmto výsledkům také již přibližuje.Zásadním ale zůstává, jakým způsobem s papírem nakládá společnost. O tom zda se nepotřebný papír stane surovinou nebo odpadem, rozhodujeme každý den. Přes pozitivní trend mají domácnosti ve sběru papíru dosud rezervy. Ve směsném komunálním odpadu stále zůstává asi polovina toho, co spotřebujeme. Pravděpodobně ještě větší rezervy jsou u menších firem. Některé papír netřídí vůbec.Celkově je při pohledu na trendy v tomto segmentu naší spotřební civilizace důvod k optimismu. Výrobky z recyklovaného papíru pro mnohé už dávno ztratily stigma čehosi méněcenného a naopak se stávají vyhledávanou alternativou a jakousi značkou kvality. Jde o směřování k zodpovědnému i ekonomickému přístupu. Recyklovat papír se totiž vyplácí.

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce

  • Kontejnery s tříděným odpadem? Chybí systém. Lidé si stěžují, magistrát nereaguje

     Praha třídí od roku 1998 Po celosvětovém recyklačním boomu schválilo v roce 1996 Zastupitelstvo hlavního města Prahy „Projekt hospodaření s odpady“, jehož realizace probíhá od roku 1998. Ten zavedl třídění odpadů na zhruba dvanáct kategorií, například papír a lepenku, sklo, plasty, směsný odpad.  Při zevrubném pohledu na rozmístění kontejnerů jak na komunální, tak i tříděný odpad mnohdy můžeme nabýt dojmu, že je systém funkční. Každou chvíli můžeme vidět vozy na svoz tohoto odpadu, kontejnery potkáváme téměř na každém rohu. Bohužel to nevypovídá o skutečném fungování systému. Po jednodenním průzkumu stavu kontejnerů na mnoha místech Prahy jsme přišli na to, že je jejich rozmístění spíše účelové, a chybí jim funkční logika. Dále ekonomická náročnost není zanedbatelná. Vypracování projektu, jeho fyzické zajištění, údržba, personální zajištění, to vše si ročně vyžádá více než 250 milionů korun. Západní země mají trojnásobnou míru recyklaceJak za Hnutí DUHA uvedl Ivo Kropáček, míra třídění a recyklace komunálních odpadů se v ČR pohybuje kolem 20 procent. Země jako Německo, Rakousko, nebo vlámská část Belgie dosahují třikrát vyšší míry recyklace. „V Česku jde převážně o dva hlavní problémy - zaprvé domácnosti nemohou třídit hlavní druhy odpadů, mezi které jednoznačně patří kuchyňské a zahradní odpady, které hmotnostně tvoří asi polovinu všech produkovaných odpadů," vysvětluje Kropáček.Podle něj třídění biodpadů je zatím možné pouze v okrajových částech Prahy, město by rovněž mělo podporovat domácí či komunitní kompostéry. "Zadruhé je pro domácnosti mnohem jednodušší odpady hodit do popelnice, než je třídit. Zatímco ke kontejnerům to mají přes sto metrů daleko, popelnice stojí před každým domem. Řešením by mohl být například pytlový systém sběru, který má zavedena řada metropolí, například i Brusel,“ upřesnil. Organizace směsného a tříděného odpadu je odlišná, svoz dělá pouze jedna firma Organizace směsného odpadu a tříděného odpadu je odlišná. Zatímco o množství a umístění kontejnerů směsného odpadu rozhoduje podnik Pražské služby a.s., rozmístění kontejnerů na tříděný odpad určuje Magistrát hlavního města Prahy. O svoz prvních i druhých se pak starají výše zmíněné Pražské služby a jeho subdodavatelé služeb. K systému, jakým Magistrát hlavního města Prahy určuje, kam a kolik nádob umístí, se tiskové oddělení nevyjádřilo. Odkázalo nás pouze na oficiální stránky úřadu se všeobecnými informacemi o třídění, kde o systému rozmístění kontejnerů není ani slovo. Aktivní občané Automobily Pražských služeb mají GPS jednotky, podle kterých se určuje, zda se drží trasy, někteří subdodavatelé však tato zařízení na svých vozech nemají. „Pokud se něco takového stane, tedy, že odpad není odvezen v daný svozový den, mají občané možnost tuto skutečnost okamžitě ohlásit na naše call-centrum nebo kontaktovat přímo společnost, která v dané oblasti svoz provádí. To je nejefektivnější řešení a občan bude mít jistotu, že odvoz bude proveden v náhradním termínu. A pořídit fotodokumentaci je také velmi dobré řešení, " tvrdí mluvčí Pražských služeb Egererová.Běžnou zkušeností také je, že sběrné nádoby pro občany jsou zneužívány živnostníky, kteří na to ze zákona právo nemají, což se týká jak směsného, tak i tříděného odpadu. „Zde je potřeba, aby občané apelovali a stěžovali si v případě směsného odpadu u svých správců či majitelů domů, v případě tříděného odpadu, neboť tuto službu Pražanům platí Magistrát hl. m. Prahy, na příslušném odboru životního prostředí své městské části,“ upřesnila Egererová. Z průzkumu, který jsme provedli, je jasné, že dnešní situace není uspokojující. Na mnohých místech zcela chybí kontejnery pro ten, či onen druh odpadu. Místy jsou použity naprosto nesmyslné velikosti sběrných nádob. A především – chybí aktivní kontrola toho, zda je odvoz vůbec prováděn.

    14.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Jak naložit s elektroodpadem? 

    Na rozdíl od běžně recyklovatelného odpadu jako jsou plasty, papír nebo nápojové kartony, pro něž jsou instalovány kontejnery téměř v každé ulici, vyvstává v případě elektroodpadu nerudovská otázka kam s ním. V posledních letech vznikla na území České republiky řada takzvaných sběrných dvorů, kam lze elektroodpad odvézt. Informace o jejich provozní době a přesné adrese se spotřebitel může dozvědět na příslušných obecních či městských úřadech, které sběrné dvory zřizují. Je také možné využít mobilního sběru, kdy obec zajistí hromadný sběr a odvoz elektroodpadu, případně dalších druhů odpadu. Vysloužilý spotřebič můžeme zanést i do prodejny, v níž byl zakoupen. Současná síť sběrných míst v České republice zahrnuje 3050 lokalit, z nichž 1100 připadá na prodejny nových elektrospotřebičů, opravny a servisy elektrovýrobků. Dalších 250 sběrných míst je umístěno v obecních sběrných dvorech, kde na zajištění odběru spolupracují města a obce. V 971 menších obcích se nefunkční elektrická zařízení odebírají pomocí mobilního sběru. Proč recyklovat?Recyklace je jednoznačně nejvýhodnějším způsobem zpracování elektroodpadů. Lze ji považovat za strategii, která opětným využíváním odpadů šetří přírodní zdroje a současně omezuje zatěžování prostředí škodlivinami. Recyklace umožňuje snížení nákladů při stoupajících cenách surovin a snížení ekologické zátěže prostředí odpady. Kromě recyklace je možné elektroodpad využít i energeticky. Systém Asekol v současné době zajišťuje zpracování použitých elektrozařízení a elektroodpadů ve zhruba třiceti akreditovaných zpracovatelských zařízeních. Často jde o chráněné dílny, což zároveň vytváří pracovní příležitostí pro občany se změněnou pracovní schopností. Informace o všech sběrných místech, včetně míst, kde sběr probíhá formou mobilního sběru.

    14.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Baterie, autobaterie ani léky nepatří do směsného odpadu 

    Vybité baterie, autobaterie, prošlé a zbylé léky řadíme mezi nebezpečný odpad, a proto nepatří do nádob a kontejnerů se směsným komunálním odpadem. Lze je odnést nejen do sběrného dvora, ale nádoby na vyhození baterií najdete například v prodejnách Albert, Billa, Diskont Plus, Globus, Hypernova,, Kaufland, Penny Market, Tesco, v obchodech Bauhaus, Baumax, OBI, DM-drogerie, ale také v železářstvích, hodinářstvích, elektroprodejnách a školách. Autobaterie můžete třeba nechat v nejbližším autoservisu. Zbytky barev, ředidel nebo motorových olejů nepatří do výlevky, kanalizace nebo směsného odpadu, ale do sběrného dvora nebo speciálních pojízdných sběren. Narůstající množství odpadů dnes představuje vážný celosvětový problém. Jednou z možností, jak jej řešit, je recyklace. Jejím výsledkem může být výroba nových materiálů s širokou škálou použití. Nastrouhaný plastový odpad se roztaví a pod vysokým tlakem lisuje. Z výlisků lze postavit plot, vydláždit si jimi zahrádku, postavit protihlukovou bariéru k silnici nebo stání pro koně. Recyklace spočívá v celé sérii procesů, na jejichž počátku je třídění odpadů a na konci prodej zcela nového výrobku, který byl původně odpadem. Recyklace odpadů tedy má hned několik pozitivních důsledků. Vedle omezení skládek je to především úspora primárních surovin. Energetický audit například prokázal, že při výrobě recyklovaných polymerních desek, jež se využívají ve stavebnictví, se spotřebuje jen 50 až 70 procent množství energie spotřebovaného při výrobě z nových surovin. Nadto vzniká originální produkt, který zaujal designéry a může být využit při výrobě designového nábytku a ozvláštnit návrhy interiérů.Máme co dohánětKaždý Čech po sobě zanechá ročně asi dvě stě dvacet kilogramů smetí zahrabaného na skládce, devětatřicet kilogramů odpadu prožene komínem spalovny. V Česku skončí téměř devadesát procent odpadu po prvním použití, zato ve starých členských státech Evropské unie se daří oživit v průměru asi třetinu odpadků. Ve vzorných zemích – Německu a Rakousku – dokonce polovinu. Tam je však tradice třídění o několik desítek let delší než u nás. Němci dokonce začali na základě přísných vyhlášek třídit využitelné suroviny z odpadků už za druhé světové války. Podle smělých vládních předsevzetí by Česko mělo v roce 2010 znovu využívat polovinu svých zbytků. Zajímavé je, že PET je v tuzemsku nejoblíbenější z odpadků, nejspíš pro celou škálu využití. Co nezpracují tuzemští výrobci, ochotně odkoupí zájemci z Asie, podle odhadů se asi polovina českého PETu exportuje. Jen v Česku se ročně vyrobí tolik PET lahví, že by zaplnily pražské Václavské náměstí o rozloze 45 tisíc metrů čtverečních do výše 218 metrů.

    14.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Ekologové prosazují tzv. recyklační slevu, aby zachránily světové zásoby vody

    Ekologové se snaží prosadit, aby ministerstvo životního prostředí zahrnulo do svého nového zákona o odpadech tzv. recyklační slevu, která podporou recyklace snižuje spotřebu surovin, protože je v současné době v Evropské unii příliš vysoká. Existuje odborná studie, podle které může nižší konzumace mimo jiné chránit světové zásoby vody. Voda je totiž využívána jak přímo, tak i nepřímo a také při výrobě zboží. Například na vyrobení jednoho litru balené vody se jich podle ekologů spotřebuje dalších devět. Díky lepšímu využití materiálů by tedy bylo možné spotřebu vody snížit. Podle nedávno zveřejněných údajů Statistického úřadu EU (Eurostat), zatím evropské státy neplní cíle stanovené rámcovou směrnicí o odpadech z roku 2008. Tato směrnice vyzývá členy EU, aby do roku 2020 zvýšili podíl recyklace na zpracování komunálního odpadu až na 50 %. A však podle Eurostatu se v EU v současné době recykluje pouze čtvrtina vyprodukovaného komunálního odpadu, zatímco 38 % jeho celkového objemu směřuje přímo na skládky. V České republice se podle nejnovějších čísel evropského statistického úřadu podařilo snížit množství skládkového odpadu v roce 2010 o 15 % a podíl recyklace zvýšit až na 14 %. Ministerstvo životního prostředí (MŽP) se v současné době snaží dokončit návrh novely zákona o odpadech, na kterém resort pracuje už několik let. Ministr Tomáš Chalupa navrhl zařadit do chystané legislativy tzv. recyklační slevu, kterou vlastně už obsahoval starý zákon o odpadech z roku 1997. Pravidlo spočívá na jednoduchém principu: pro obce, které recyklují odpad ve vysoké míře, budou stanoveny nižší poplatky za skládkování. Konkrétní fungování recyklační slevy podle ekologů je takové, že na obce, které produkují méně než 150 kg směsného komunálního odpadu (SKO) na osobu a rok, by se nevztahovalo zvýšení poplatku za odstranění odpadu. Ministerstvo životního prostředí chce tento poplatek zvýšit z nynějších 500 na 900 Kč za tunu odpadu. Příjemcem financí mají být kraje a Státní fond životního prostředí. A však MŽP navrhuje paušální růst poplatku, což prý demotivuje i ty obce, které už teď dělají maximum pro snížení množství komunálních odpadů. Určitě však podle ekologů nemá smysl tuto motivaci odmítnout jen proto, že některé obce budou mít o dost těžší podmínky.

    14.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Odpovědnost firem
  • Náš odpovědný přístup se s příchodem nového roku nijak nemění

    Na otázky odpovídal Tapas Rádžderkar, generální ředitel a předseda představenstva ArcelorMittal Ostrava.ArcelorMittal sídlí v Ostravě, tedy v dlouhodobě nejznečištěnější aglomeraci České republiky. Jakým způsobem se vaše firma snaží snižovat dopady těžkého průmyslu na životní prostředí?Dlouhodobě se věnujeme snižování prachových i plynných emisí, ochraně vod, recyklaci odpadů i energetickým úsporám. Ochrana životního prostředí je pro nás prioritou, za což mluví i dosažené výsledky: za posledních deset let jsme snížili emise prachu o dvě třetiny a již pátým rokem plníme emisní limity EU, které vstoupí v platnost až letos v březnu.Do jakých technologií investujete v souvislosti s avizovaným zaváděním trvale udržitelné výroby?Celý výrobní proces máme vybaven filtračním zařízením na úrovni nejlepších dostupných technik. Tyto miliardové investice představují to nejlepší, co můžeme pro ochranu životního prostředí při hutní výrobě použít. Pro odprašování využíváme tkaninové filtry zachycující i ty nejjemnější částice.Má snižování emisí ve vašem podniku znatelný dopad na stav ovzduší na Ostravsku?Pro minimalizaci vlivu naší výroby na životní prostředí děláme více, než nám nařizuje legislativa. Letos naše stávající filtry, které plní nejpřísnější emisní limity, posílilo dalších 13 nových technologií v hodnotě tří miliard korun. Díky nim jsme stlačili emise hluboko pod limity EU a věřím, že na kvalitě ovzduší to bude znát. Je třeba ale vzít v úvahu, že zde je situace poněkud komplikovaná a kromě velké koncentrace průmyslových zdrojů se na stavu ovzduší podílejí také další zdroje včetně přeshraničního přenosu emisí a v neposlední řadě i geografická poloha našeho kraje.Zapojujete do enviromentálních programů i vaše zaměstnance? Pokud ano, jak?Zaměstnanci přicházejí se zlepšovacími návrhy zaměřenými na úspory i ekologizaci. Každým rokem realizujeme desítky takovýchto návrhů a zlepšovatelům vyplácíme odměnu. V minulosti se zaměstnanci zapojili například také do sázení stromků, úklidu okolních obcí, pomoci při povodních apod. A velký dík patří i všem kolegům, kteří loni přispěli k úspěšnému dokončení rekordního počtu ekologických investic ve velmi krátkém čase, čímž jsme se zařadili v úrovni ekologizace ke světové špičce mezi integrovanými hutěmi.Má vaše firma nějaká ekologická předsevzetí do příštích let?Náš odpovědný přístup k udržitelné výrobě železa a oceli se s příchodem nového roku nijak nemění. Veškeré ekologické technologie budeme provozovat a udržovat tak, aby vliv naší výroby na životní prostředí byl nejnižší možný.

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce


Výsledky vyhledávání v sekci: Zajímavé projekty
  • Chytré město ulehčuje životnímu prostředí

    K financování „Chytrých“ projektů lze využít i evropských dotací. Současné programové období 2014–2020 je velice nakloněno financování „chytrých“ projektů.Logistika svozu komunálního odpadu představuje v současnosti pouze jedno z „chytrých“ řešení, do kterých mohou města a firmy investovat v zájmu zefektivnění provozu či vylepšení poskytovaných služeb. Mezi další takové projekty se řadí i budování „inteligentních“ zastávek hromadné dopravy, vybavených obrazovkami informujícími o aktuální dopravě a příjezdech jednotlivých spojů. Stále četnější budou i mobilní aplikace umožňující sledovat momentální dopravu, obsazenost parkovišť anebo např. stav hluku či čistotu ovzduší ve vybrané lokalitě.Nový projekt České spořitelnyGlobální objem těchto investic do elektromobility, ekologického zpracování odpadů, dopravní telematiky, municipálního informačního managementu aj. dosáhne v roce 2019 podle odhadů částky 1 560 miliard USD. V Česku to má být zhruba 100 miliard korun.Lídrem ve financování výstavby „chytrých“ měst v naší zemi je Česká spořitelna. Cílem jejího projektu je podpořit města a firmy při přípravě a financování „chytrých“ projektů.„Investice do ‚chytrých‘ řešení v oblastech inteligentní, sociální a ekologické infrastruktury jsou pro nás zásadní,“ potvrzuje Tomáš Salomon, předseda představenstva České spořitelny. „Příkladem může být financování projektu tzv. Plzeňské karty, která propojuje cestovní průkazy mezi krajskými městy. V Praze umožňují naše POS terminály uhradit jízdné v hromadné dopravě platební kartou. Městským částem v Brně, Zlíně či Praze jsme dopomohli k instalaci ‚chytrých‘ odpadních kontejnerů, které pravidelně lisují vnitřní obsah a signalizují řídícímu centru svůj stav. A máme zájem stát při realizaci chytrých řešeních v dalších českých městech.“Projekt „Chytré město“ České spořitelny je zaměřen primárně na 132 měst s více než 10 000 obyvateli, přičemž některá řešení lze aplikovat i v menších obcích. Města této velikosti  již zpravidla vybudovala svou základní infrastrukturu a mají tak prostor i potřebu zabývat se její „chytrou“ nadstavbou.Ve hře je 96 tisíc hodin života ročněZavádění „chytrých“ technologií do městského života není motivováno pouhou snahou představitelů měst a obcí jít s dobou a začlenit se do rychle se rozvíjejícího digitálního světa. Jedním z hlavních přínosů je ulehčení životnímu prostředí. Zefektivnění svozu komunálního odpadu, zavádění mobilních aplikací sledujících vytíženost městských parkovišť či přizpůsobování chodu uličních semaforů podle vývoje dopravy například může výrazně zlepšit dopravní plánování ve městech, omezit provoz, a přispět tak k celkovému zlepšení ovzduší ve městech.Právě kvalita ovzduší přitom představuje zásadní problém pro celé Česko. Podle statistik Státního zdravotního ústavu v Praze vede zhoršená kvalita ovzduší v zemi ke ztrátám zhruba 96 tisíc let života ročně v důsledku předčasných úmrtí.Současné „chytré investice“ v Česku se týkají především elektromobility, ekologické výroby energií z odpadů, informačních systémů nebo inteligentního veřejného osvětlení. „Městům pomáháme ve fázích plánování a financování a podporujeme i firmy, které taková řešení vyvíjejí a nabízejí,“ vysvětluje Milan Hašek, ředitel veřejného a neziskového sektoru v České spořitelně. „Naše podpora zahrnuje poradenství při finanční přípravě projektů, financování projektů s využitím dotačních a garančních úvěrových nástrojů, zajištění dotací i nabídku vybraných vlastních řešení,“ doplnil Hašek.K financování „Chytrých“ projektů lze využít i evropských dotací. „Současné programové období 2014–2020 je velice nakloněno financování „chytrých“ projektů. Ačkoliv v něm nenajdete výzvu přímo nazvanou „smart city“, dotační programy na rozdíl od minulého období nepreferují „betonové“ investice, ale právě investice do moderních technologií,“ upozornil Hašek.

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce

  • Čtvrtstoletí trvající cesta

    Víc než pětadvacet let od listopadu 1989 představuje skok ve vývoji našeho přístupu k světu okolo nás. Vedle proměny občanských postojů to odráží zejména vědomí důležitosti zdravého životního prostředí jako základní hodnoty nevyčíslitelné penězi. Se svobodou neoddělitelně souvisí i zodpovědnost k tomu, co nám bylo svěřeno a co předáme svým dětem.V České republice nyní působí více než 100 domácích i zahraničních firem, které nabízí alespoň jeden nebo více výrobků nebo služeb s ekoznačkou. Na 26 podniků je registrováno v programu EMAS, který umožňuje soukromým i veřejným organizacím neustále zlepšovat životní prostředí a zodpovědnost k ekologii. Dvě stovky obcí se zapojily do MA21 (akční plán pro města a obce mj. zaměřený na dopady lidských činností na životní prostředí).Pro mnohé firmy a obce dnes znamená pozitivní přístup k životnímu prostředí společenskou prestiž, patří k dobrému tónu. Obrovské množství firem dnes na pracovišti nabízí třídění různých druhů odpadu, v rámci teambuildingu realizuje pracovní či charitativní akce přímo v ekocentrech či spolupracuje s neziskovými organizacemi v oblasti ekologie.Existuje navíc řada iniciativ podporovaných ministerstvem životního prostředí, jako jsou např. dobrovolné dohody s podniky v oblasti snižování emisí, certifikace EMAS, program ekoznačení pro firmy a jejich služby ad., které jsou výhodné pro firmy nebo instituce i pro ochranu životního prostředí. Na podporu těch nejvýznamnějších máme finanční nástroje.Věřím, že na stránkách projektu Ekologické Česko najdete inspirativní projekty, které dokážou, jak dnes naše společnost vnímá vlastní zodpovědnost vůči prostředí, v kterém žijeme.

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce

  • Ochrana přírody je nejen etická, ale i racionální volba

    Ředitel největší české neziskové organizace Šimon Pánek má k ekologii vztah už od svého mládí, kdy v osmdesátých letech působil v hnutí Brontosaurus. Jak se trvale udržitelné strategie zavádějí do míst, která byla zničena válkami nebo živelnými katastrofami?Jako mladý jste působil v ekologickém hnutí Brontosaurus. Jaký je váš vztah k životnímu prostředí dnes?Ekologické chování a zodpovědný přístup k přírodě dodnes považuji za zásadní. Například stabilita ekosystémů nebo klimatické změny jsou nevratné procesy, které se vyvíjely miliony let a které se nedají postavit, zbourat a zase postavit. Nejde zdaleka jen o přírodní diverzitu, na níž bychom měli nahlížet z etického hlediska – my ty druhy nevytváříme, takže bychom neměli mít ani právo je ničit. Ochrana přírody je ale vlastně i racionální rozhodnutí. V krajině, která je zdravá, krásná a stabilní, se mnohem lépe žije. Přírodu mám samozřejmě rád i jako prostor pro relaxaci a dá se říci, že nejlépe si odpočinu v horách s batohem na zádech.Během dvaceti let činnosti v naší organizaci jsem viděl války, živelné katastrofy, chudobu a velmi tvrdé režimy, což trochu relativizuje mou dřívější koncentraci na ekologické problémy. Uvědomil jsem si, že jsou ve světě i podstatněší problémy, byť s životním prostředím často souvisejí. Dnes mi hodně vyostřené aktivistické akce nejsou příliš sympatické, což asi souvisí s tím, že jsem možná s postupujícím časem smířlivější a racionálnější. To ale neznamená, že bych neměl jasné názory na to, jak bychom se měli chovat k omezeným přírodním zdrojům, které máme k dispozici.Věnuje Člověk v tísni ochraně životního prostředí na našem území?Člověk v tísni se v současnosti v České republice ekologii věnuje jen okrajově. Ekologických organizací u nás působí dost a jsou velmi dobré. Na téma životního prostředí se ale zaměřujeme například ve vzdělávacích programech pro školy nebo na festivalu Jeden svět. Tam je to pro nás jedno z hlavních témat vedle sociálního vyloučení nebo základních lidských práv a svobod.Jakou roli hraje ekologie v zahraničních projektech?Ekologie v souvislosti s udržitelným hospodařením s přírodními zdroji souvisí se značnou částí naší práce. Samozřejmě ne v extrémních podmínkách válečných zón, ale třeba v případě obnovy vesnic a zdrojů obživy po živelných katastrofách. Například po tajfunu na Filipínách, po zemětřesení v Nepálu, nebo po velkých vlnách sucha v Africe. Tam chápeme pohled trvale udržitelného přístupu k přírodě a využívání přírodních zdrojů jako zásadní faktor, protože chceme, aby ta místa po našem odchodu zůstala udržitelná. To se netýká úplně první fáze krizové pomoci, kdy rozdáváme suroviny. Na místě se ale snažíme setrvat, pracovat na jeho obnově a podporovat místní rozvoj. Není to práce na pár měsíců, ale třeba na dva roky. Tehdy začne být aktuální otázka výběru plodin, jejich náročnosti na vodu, stability půdy, ekosystému nebo třeba vodních zdrojů.S udržitelností jsou přímo spojené rozvojové projekty. Například na Filipínách, kde byla většina lidí závislá na výrobcích souvisejících s kokosovými palmami, které z drtivé většiny přelámal tajfun. Než dorostou nové palmy, což trvá deset až patnáct let, hledají se alternativy: malé farmy se zeleninou, chování drůbeže nebo rukodělná výroba.Jakým způsobem zavádíte udržitelné hospodaření do zemí, v nichž působíte?V Kambodži jsme během pěti let postavili stovky domácích bioplynáren, které rodinám získávají energii z biologického odpadu a z exkrementů domácích zvířat. Energie vzniklá z plynu stačí na svícení a vaření, což výrazně šetří práci i tamní lesy. Experimentujeme také se zaváděním solárních panelů v odlehlých oblastech, organizujeme školení, pomáháme s certifikací kvality panelů. V obou případech platí, že rodiny sice využívají dotace, ale výraznou část si kupují z vlastních peněz, přičemž investované peníze se jim relativně rychle vrátí. Především ale jde o zavedení tohoto trvale udržitelného systému k životu.Dá se říci, že se věnujete i péči o krajinu?Například v Afghánistánu obnovujeme původní sady a lesy na severu země, která byla odlesněna a zdevastována během uplynulých pětadvaceti let válek. Nejde jen o to, že stromy obyvatelům zajistí dřevo nebo ovoce, ale zároveň zabraňují erozi a zadržují vzácnou vodu. Postupem času pak také samozřejmě začínají místním obyvatelům vydělávat. V místech, kde jsou vesnice ohroženy sesuvy půdy, budujeme vrstevnicové příkopy, které odvádějí vodu do bezpečných míst a zároveň v nich voda nějakou dobu zůstává. Podobné aktivity děláme i v Etiopii, kde se jedná především o zalesňování komunitních území, jejichž půda je zničena pastvou. Krajina se stabilizuje překvapivě rychle a během několika let se svahy znovu zazelenají.Jak velké plochy jste zalesnili?Zatím jsou to jen desítky hektarů. Máme ale zkušenosti s tím, že když místní obyvatelé vidí, co jejich sousedi dělají, sami začínají sady a lesy vysazovat. Taková obnova ale trvá dlouho. Aby naše práce měla dopad na krajinu v rámci jednoho nebo více okresů a abychom přesvědčili místní obyvatele, že má tato práce smysl, že stromy opravdu vyrostou a že z nich budou mít užitek, musíme na místě zůstat a pět až deset let.Je česká společnost ochotná tyto projekty podporovat?Společnost podporuje spíše okamžitou humanitární pomoc nebo jednoduché dárcovské programy. Enviromentální projekty je složitější vysvětlit a jsou spíš investice pro institucionální podporu, pro vlády a mezinárodní organizace. Ale myslím, že se to vysvětlit dá – ze státního rozpočtu máme 12 % , 10 % z privátních zdrojů a zbytek do našeho rozpočtu proudí z ciziny od velkých světových donorů.A jak přispívají české firmy?Ty na podobné projekty moc nepřispívají. Tu a tam ano, ale je pravda, že my je o to ani moc neprosíme, protože myslíme, že české firmy by měly podporovat místní projekty, které je samozřejmě také třeba řešit. U nás se navíc řeší trochu jiné věci, které nejsou tolik finančně náročné. Když chcete obnovit zalesnění celého údolí, tak to stojí statisíce euro a to jsou pro české firmy příliš velké částky. Pro nás je mnohem důležitější, aby nám české firmy pomáhaly s tím, čemu se věnujeme v České republice.

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce

  • Nedrahá a nápomocná ekologie v zahradě a v podnikatelské činnosti

    Dbalost o ekologie je něco, o co určitě stojí to za to, vzít v úvahu zároveň v bytě a v průběhu práce. Ikdyž se to nezdá ekologie může být dnes velmi levná, nápomocná a přinášet mnoho kladů. Stáčí občas jedině koupit v praktické zařízení, které pomůže v obdržení materiálů průmyslových buď zemědělských. Díky dbalosti o životní prostředí je možné na příklad obdržet luxusní hnojivo buď bionaftu.Současně docela pozoruhodné účinky jsou dosažitelné díky soběstačnosti (určitě jedině v jakési úrovni), jež dává zároveň soukromým osobám a podnikatelům nějakou dózu ekonomické nezávislosti. Nádrže na hnojivo jsou často hodnocené u chalup a v podobných místech, kde jednotlivé osoby můžou se starat o krásnou zahradu buď pole- www.kingspanenviro.com. Omezují odstraňovaní odpadů, které občas může stát moc peněz. Díky nádržím obvyklé organické odpádky v průběhu jakési doby se stanou hnojivém, které tehdy může být použité k sazení nádherných květin, dekorativních stromů buď prostě obilí a zeleniny. Současně stojí to za to, pamatovat, že takové domácí hnojivo je lepší než průmyslová umělá hnojiva, před kterými odborníci varují, že jsou občas dokonce škodná ekologicky. Dokonalé nádrže na hnojivo se charakterizují vysokou odolnosti a dobrou objemnosti, díky které jejích používaní je jednoduché a pohodlné.Source: http://kingspanenviro.de/Ostatní možná používaní bioodpádků, třeba mrtvých rostlin nebo zbytku jídla je bionafta. Toho výroba vyžaduje již trochu více námahy než hnojivo, ale občas je dobře investovat v takový materiál. Na takovou bionaftu je nyní velký zájem zákazníků kvůli klesající dostupnosti obyčejné nafty, a proto když podnikatel má takovou možnost, samostátná výroba s skladování bionafty bude rozhodně nejlepším nápadem. Zobrazit více: www.kingspanenviro.com/cz/details/biotank-skladov%C3%A1n%C3%AD-biopaliv O možnostech takového zdroju elektřiny nejlíp si přesvědčit vlastnoručně nebo přečíst názory expertů, které jsou nejednou dosažitelné na webových stránkách. Tam je možné také nalézt praktické nápovědy, díky nimž dodateční výroba hnojiva a bionafty činí, že všechno bude fungovat dobře. V České republice je dostupný velký počet dokonalých a novodobých příslušenství, které skvělé pomůže v takovém provedení hospodářské činnosti, která je šetrná pro životní soustředí. 

    22.březen 2020 - Napsal: Simona Chvátilová