Výsledky vyhledávání v sekci: Odpadové hospodářství
  • Jak naložit s elektroodpadem? 

    Na rozdíl od běžně recyklovatelného odpadu jako jsou plasty, papír nebo nápojové kartony, pro něž jsou instalovány kontejnery téměř v každé ulici, vyvstává v případě elektroodpadu nerudovská otázka kam s ním. V posledních letech vznikla na území České republiky řada takzvaných sběrných dvorů, kam lze elektroodpad odvézt. Informace o jejich provozní době a přesné adrese se spotřebitel může dozvědět na příslušných obecních či městských úřadech, které sběrné dvory zřizují. Je také možné využít mobilního sběru, kdy obec zajistí hromadný sběr a odvoz elektroodpadu, případně dalších druhů odpadu. Vysloužilý spotřebič můžeme zanést i do prodejny, v níž byl zakoupen. Současná síť sběrných míst v České republice zahrnuje 3050 lokalit, z nichž 1100 připadá na prodejny nových elektrospotřebičů, opravny a servisy elektrovýrobků. Dalších 250 sběrných míst je umístěno v obecních sběrných dvorech, kde na zajištění odběru spolupracují města a obce. V 971 menších obcích se nefunkční elektrická zařízení odebírají pomocí mobilního sběru. Proč recyklovat?Recyklace je jednoznačně nejvýhodnějším způsobem zpracování elektroodpadů. Lze ji považovat za strategii, která opětným využíváním odpadů šetří přírodní zdroje a současně omezuje zatěžování prostředí škodlivinami. Recyklace umožňuje snížení nákladů při stoupajících cenách surovin a snížení ekologické zátěže prostředí odpady. Kromě recyklace je možné elektroodpad využít i energeticky. Systém Asekol v současné době zajišťuje zpracování použitých elektrozařízení a elektroodpadů ve zhruba třiceti akreditovaných zpracovatelských zařízeních. Často jde o chráněné dílny, což zároveň vytváří pracovní příležitostí pro občany se změněnou pracovní schopností. Informace o všech sběrných místech, včetně míst, kde sběr probíhá formou mobilního sběru.

    14.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Odpovědnost firem
  • Neekologické stavebnictví je představou z minulosti

    Skanska v České republice a na Slovensku dlouhodobě podporuje rozvoj zeleného stavění.  Mění zažité představy o stavebnictví, jako o pomalém, drahém a nešetrném odvětví. „Současně pracujeme na tom, jak ještě výrazněji šetřit přírodní zdroje,“ říká Karel Fronk, manažer udržitelného rozvoje ve společnosti Skanska.Zaznamenáváte poptávku po zeleném stavění a řešeních ze strany klientů a veřejnosti?Jako příklad mohu uvést náš nedávno dokončený projekt administrativní budovy Corso Court v pražském Karlíně, který má nejvyšší stupeň hodnocení LEED, je velmi šetrný ke svému okolí i k lidem, kteří v něm pracují. Ve světě kancelářských budov klienta dnes zajímá především přidaná hodnota objektu, kterou je schopen svým obyvatelům a okolí nabídnout. Proto jsme jej téměř okamžitě úspěšně pronajali i prodali. Nyní pracujeme na tom, aby naše bytové projekty byly certifikovány nejpřísnějším britským hodnocením BREEAM. Tyto přístupy jsou v duchu standardů tzv. „sedmého“ požadavku na stavby, který rozšiřuje základní požadavky na vlastnosti stavby o šetrné využívání přírodních zdrojů při výstavbě.Klienta dnes zajímá především přidaná hodnota objektu, kterou je schopen svým obyvatelům a okolí nabídnout.Co to znamená v praxi?Například využití šedých vod, nízkoenergetickou výstavbu a snížení uhlíkové stopy, která ve výsledku vede k úspoře energií a materiálů. Při výstavbě využíváme principy oběhového hospodářství. Hledíme na odpady a recykláty jako na materiály k využití a podporujeme jejich plný návrat do ekonomiky.Co lze tedy dělat, aby se takové postupy staly běžné pro celý trh?Nejdříve je nutné změnit na trhu zažité představy o stavebnictví. Ty jsou paradoxně trvalejší u zákazníků než u dodavatelů. Přesvědčujeme je i tím, že naše produkty dodáváme s  informacemi o jejich dopadu na životní prostředí (označovaného jako EPD). Uplatňujeme environmentální principy při projektování, hodnotíme životní cyklus našich výrobků a certifikujeme naše produkty.Co mohou stavební firmy v ekonomické a environmentální rovině pro společnost dělat?Přes všechnu svou sílu jsou podniky působící na trzích pouhými nástroji. Mohou být používány k tomu, aby svým příkladem zlepšily mnoho důležitých problémů, ale nemohou dělat všechno, byť se cíle firem posouvají nejen ke společenské odpovědnosti, ale až k  ekonomicko-environmentálnímu pojetí podnikání.My, jako Skanska, se snažíme na trhu měnit ony zažité představy, snažíme se ukázat, že stavebnictví může být úsporné, šetrné a pružně reagovat na potřeby okolí. Zákazníky přesvědčujeme příklady úspěšných realizací, které máme za sebou a ukazujeme jim přidanou hodnotu těchto staveb. Nepohybujeme se však jen ve světě certifikací, ale reálně podporujeme šetrné technologie jako je například využití šedých vod, nízkoenergetickou výstavbu a snížení uhlíkové stopy vedoucí ve výsledku k úspoře energií a materiálů.Jsme hrdí na to, že Skanska vloni získala cenu Top odpovědná firma za dlouhodobý přínos v oblasti společenské odpovědnosti, která potvrzuje, že udržitelný přístup ve stavebnictví je respektovanou hodnotou.

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce

  • Chemický průmysl prošel od roku 1990 obrovskou proměnou

    O chemickém průmyslu a udržitelném rozvoji jsme se bavili s Ladislavem Novákem, ředitelem Svazu chemického průmyslu ČR.Jaký je význam chemického průmyslu?Prakticky každý výrobek, který vezmete do ruky, má něco společného s chemickým průmyslem. Slyšel jsem hezkou definici, že všechno do dvou molekul je fyzika a od dvou víc, to už je chemie. Není to přímo průmysl dodávající (až na výjimky) konečnému spotřebiteli, ale je dodavatelem do navazujících průmyslů – automobilového, elektrotechnického, stavebního, potravinářského, atd.Jak důležitý je chemický průmysl pro ČR?Co do tržeb je s 600 miliardami 3. nejsilnější průmysl u nás. Přímo zaměstnává 115 000 lidí a dalších 400 tisíc nepřímo. Tvoří 14 % průmyslového HDP ČR, to je mezi 4 - 5 % HDP celkového. Jsou regiony, kde má naprosto zásadní význam.Speciálně v ČR máme v oblasti chemického průmyslu více než 150 let dlouhou tradici. Jeden ze dvou Čechů, kteří získali Nobelovu cenu, byl chemik, profesor Heyrovský. Na to všechno se často zapomíná.Chemický průmysl je ale často vnímán jako hrozba pro životní prostředí.Není tomu tak. Chemický průmysl často pracuje i s nebezpečnými látkami, ale již dávno není nebezpečný sám o sobě. Jako v dalších lidských činnostech je to vždy o míře rizika a jeho kontrole, riziko nesmí přejít do hazardu. Od roku 1994 se ČR a její chemický průmysl hlásí k celosvětovému hnutí Responsible Care, které usiluje o trvale udržitelný rozvoj. Do tohoto programu jsou zapojeny prakticky všechny významné chemické podniky v ČR a SCHP ČR ho administruje. Dojde-li přesto k incidentu, je to vždy lidskou chybou.Jak velkou proměnou odvětví prošlo od pádu komunismu?Za posledních 25 let došlo k ohromnému zlepšení. Do odstranění ekologických zátěží a inovací bylo investováno v minulých dekádách na desítky miliard korun. V kritických lokalitách došlo k rapidnímu poklesu emisí síry ve vzduchu. A to tak, že se dnes například musí dohnojovat sírou zemědělská půda. Chemický průmysl také výrazně, v desítkách procent snížil emise skleníkových plynů, oxidu uhličitého i oxidů dusíku. Stačí srovnat prostředí v lokalitách, kde je chemie umístěna. Rozdíl je jasně viditelný.Velkým tématem je společenská odpovědnost firem. Dělají chemické firmy dost pro svoje okolí?Prakticky všechny chemické společnosti v rámci podpůrných programů do okolí významně investují, rekultivují ho a zpříjemňují pro okolní obyvatele. V této oblasti je chemický průmysl doslova pionýrem. Znovu zmíním program Responsible Care – udržitelné podnikání v chemickém průmyslu, které vzniklo jako dobrovolná iniciativa v roce 1974 a které v tomto roce slaví v ČR 20 let. Do dnešního dne se už 80 členských organizací Svazu honosí tímto titulem a další se do programu hlásí.Jaký je přístup k zaměstnancům chemického průmyslu?Chemický průmysl je jedním z nejvýznamnějších zaměstnavatelů v zemi. Jsou regiony, kde by bez přítomnosti chemického průmyslu nastaly velké sociální problémy. Vysoké standardy bezpečnosti práce, rizikové přirážky i programy pro zaměstnance jsou naprosto běžné.Hodně společností uvažuje o přesunutí výroby do Číny, kde jsou ekologické a bezpečnostní normy minimální. Je to případ i ČR?Průmysl se stěhuje do Číny a nejenom tam. Stěhuje se do oblastí tzv. rozvojových trhů, kde nalézá vhodnější a konkurenceschopnější prostředí. Je to dáno rozdílnou legislativou, menší regulací i nižšími náklady.EU praktikuje politiku zpřísnění regulace jako je nařízení REACH a boj proti klimaticko-energetickým změnám reprezentovaný systémem emisního obchodování EU ETS a nejnověji tzv. Klimaticko-energetickým rámcem EU pro 2030. Pohříchu zůstává v těchto iniciativách sama. Zvyšování nákladů, obrovská byrokracie a administrativa způsobuje ztrátu konkurenceschopnosti.Z 35% světových tržeb v roce 1995 je dne EU na 21% a ve výhledu do roku 2030 se její podíl dále sníží na 12-13%. EU je také naprosto závislá na zdrojích surovin a energií, především na ropě a zemním plynu. V USA vidíme rozdíl. Díky těžbě plynu a ropy z břidlic jsou ceny 3-4x nižší. Rozhodne-li se dnes investor stavět nové chemické provozy, jde do USA. Posledním příkladem je BASF (největší světový chemický podnik) se svou plánovanou mnohamiliardovou dolarovou investicí.V čem vynikají české chemické podniky?Na špici jsme především ve výrobcích s vysokou přidanou hodnotou, např. ve speciálních chemikáliích.Mnoho lidí dnes preferuje spíše výrobky z přírodních a obnovitelných materiálů. Není nadužíváno syntetických a chemických výrobků?Jde o cenu. Uhlík je vše, co roste v přírodě kolem nás. Stojíme před otázkou, zda zpracovávat uhlík, který roste dnes, nebo ten, který vyrostl před miliony let a na zemi se nachází v jiné podobě, jako je uhlí, ropa a plyn. Chemie umí zpracovat i zdroje dostupné v přírodě, ale zatím je úspornější a méně energeticky náročné zpracovávat ten uhlík, který vznikl dříve. Celý systém je bohužel naprosto degradován politikou různých podpor, subvencí a dotací.Ukazuje se, že například hromadná výroba biopaliv v některých rozvojových částech světa působí kontraproduktivně a míří k nižší dostupnosti potravin. Zemědělská půda je osazována technickými plodinami. U nás se sází řepka, v Brazílii, Indonésii a dalších zemích se zase kvůli cukrové třtině a palmovému oleji kácí pralesy.

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce

  • Udržitelnost, světový trend a nezbytný předpoklad úspěšného podnikání

    Stále více firem se začíná zabývat tím, jaký vliv má jejich chování na životní prostředí a co od nich společnost očekává. Tím se mění tradiční přístup podniku, jehož výhradní odpovědností je zvyšování zisku či hodnoty pro akcionáře.Udržitelnost se pomalu stává světovým trendem a nezbytným předpokladem úspěšného podnikatelského modelu. Např. v australském Melbourne existuje kavárna s minimální spotřebou energie, která nevytváří téměř žádný odpad. Náklady na udržitelný design jsou sice přinejmenším o 30 % vyšší než v případě klasického kavárenského provozu. Díky ekologickým opatřením je však podnik schopen počáteční vysoké náklady vyrovnat dlouhodobou úsporou energií.Udržitelně lze podnikat nejen v kavárenském, ale i v módním průmyslu. Nová kampaň amerického výrobce sportovního oblečení Patagonia vyzývá firmy i spotřebitele, aby více přemýšleli o tom, jak využívají přírodní zdroje. Patagonia je průkopníkem v podnikání s maximálním ohledem na životní prostředí, dodavatele či okolní komunity a první globální firmou, která téma nižší spotřeby jako nevyhnutelné cesty otevírá i směrem ke svým zákazníkům.V brněnské Re:Parádě přišli na to, že ekologie a parádění se nevylučuje. Stačí, když lidé mezi sebou své oblečení sdílí. Sdílením se prodlouží životní cyklus oblečení, navíc lidi učí nemít vše jen pro sebe. Téma ekonomie sdílení začíná být vysoce aktuální. A nesdílí se jen oblečení, ale třeba i kola, auta, štafle, vrtačky či večeře se svými sousedy. Prostřednictvím platformy Hearth.net, která funguje na bázi ekonomie daru v každodenním životě, lze sdílet dary i zkušenosti.Pojďme si společně uvědomit nejen odpovědnost k péči o naši planetu, ale i vlastní možnost aktivně participovat na její ochraně. Začít můžeme u každodenních záležitostí doma, při cestě do práce nebo v kanceláři. Český e-shop pro každodenní hrdiny Econea přichází s myšlenkou, že není třeba hned měnit celý svět. Stačí začít u sebe, a to malými kroky. Nabízí stovky produktů, které jsou šetrné k přírodě a uspoří až 80 % energie. Např. díky úsporné sprchové hlavici ušetří běžná rodina přes 20 000 litrů vody a minimálně 1 500 Kč ročně. Spotřebovávejme jen to, co opravdu potřebujeme. Mějme úctu nejen vůči dnešním, ale i budoucím generacím.

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce

  • Náš odpovědný přístup se s příchodem nového roku nijak nemění

    Na otázky odpovídal Tapas Rádžderkar, generální ředitel a předseda představenstva ArcelorMittal Ostrava.ArcelorMittal sídlí v Ostravě, tedy v dlouhodobě nejznečištěnější aglomeraci České republiky. Jakým způsobem se vaše firma snaží snižovat dopady těžkého průmyslu na životní prostředí?Dlouhodobě se věnujeme snižování prachových i plynných emisí, ochraně vod, recyklaci odpadů i energetickým úsporám. Ochrana životního prostředí je pro nás prioritou, za což mluví i dosažené výsledky: za posledních deset let jsme snížili emise prachu o dvě třetiny a již pátým rokem plníme emisní limity EU, které vstoupí v platnost až letos v březnu.Do jakých technologií investujete v souvislosti s avizovaným zaváděním trvale udržitelné výroby?Celý výrobní proces máme vybaven filtračním zařízením na úrovni nejlepších dostupných technik. Tyto miliardové investice představují to nejlepší, co můžeme pro ochranu životního prostředí při hutní výrobě použít. Pro odprašování využíváme tkaninové filtry zachycující i ty nejjemnější částice.Má snižování emisí ve vašem podniku znatelný dopad na stav ovzduší na Ostravsku?Pro minimalizaci vlivu naší výroby na životní prostředí děláme více, než nám nařizuje legislativa. Letos naše stávající filtry, které plní nejpřísnější emisní limity, posílilo dalších 13 nových technologií v hodnotě tří miliard korun. Díky nim jsme stlačili emise hluboko pod limity EU a věřím, že na kvalitě ovzduší to bude znát. Je třeba ale vzít v úvahu, že zde je situace poněkud komplikovaná a kromě velké koncentrace průmyslových zdrojů se na stavu ovzduší podílejí také další zdroje včetně přeshraničního přenosu emisí a v neposlední řadě i geografická poloha našeho kraje.Zapojujete do enviromentálních programů i vaše zaměstnance? Pokud ano, jak?Zaměstnanci přicházejí se zlepšovacími návrhy zaměřenými na úspory i ekologizaci. Každým rokem realizujeme desítky takovýchto návrhů a zlepšovatelům vyplácíme odměnu. V minulosti se zaměstnanci zapojili například také do sázení stromků, úklidu okolních obcí, pomoci při povodních apod. A velký dík patří i všem kolegům, kteří loni přispěli k úspěšnému dokončení rekordního počtu ekologických investic ve velmi krátkém čase, čímž jsme se zařadili v úrovni ekologizace ke světové špičce mezi integrovanými hutěmi.Má vaše firma nějaká ekologická předsevzetí do příštích let?Náš odpovědný přístup k udržitelné výrobě železa a oceli se s příchodem nového roku nijak nemění. Veškeré ekologické technologie budeme provozovat a udržovat tak, aby vliv naší výroby na životní prostředí byl nejnižší možný.

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce


Výsledky vyhledávání v sekci: Zajímavé projekty
  • Obecní a komunitní výroba energie - šance pro rozvoj obcí a domácností

    Co mají společného skotské město Neilston, vesnice Jühnde v Dolním Sasku nebo dánský ostrov Samsoe s českou obcí Karle, Jindřichovicemi pod Smrkem či Kněžicemi?Investice do obnovitelných zdrojů loni poprvé překročily sumu investovanou v ropném a plynařském průmyslu.Co mají společného skotské město Neilston, vesnice Jühnde v Dolním Sasku nebo dánský ostrov Samsoe s českou obcí Karle, Jindřichovicemi pod Smrkem či Kněžicemi?Jejich radnice nebo přímo občané vlastní a úspěšně provozují obnovitelné zdroje energie postavené za humny. Z provozu větrných a fotovoltaických elektráren či bioplynových stanic tak profitují ti, kteří se na ně dívají z okna.Rok 2015 lze bezpochyby prohlásit za rok, kdy obnovitelné zdroje energie vítězně táhly světem. Technologie a pozice fotovoltaických i větrných elektráren se během posledních deseti let dramaticky proměnila: jsou výkonnější, výrazně levnější a energetici je již úspěšně ve velkém zapojují do sítí. V Portugalsku nebo ve Švédsku pokrývají více než polovinu produkce elektřiny a rychlý rozvoj zažívají i v Německu, Španělsku, Velké Británii a řadě dalších zemí. Nejde přitom zdaleka jen o evropskou záležitost – v pořadí států s nejvyššími investicemi do obnovitelných zdrojů byly v loňském roce na prvních třech příčkách Čína, Spojené státy a Japonsko. Investice do obnovitelných zdrojů loni poprvé překročily sumu investovanou v ropném a plynařském průmyslu.Hlavní příčiny, proč jsou obnovitelné zdroje na vzestupu, lze shrnout do několika důvodů. Obcím a regionům přinášejí energetickou i ekonomickou soběstačnost, protože peníze, které spotřebitelé zaplatí obci jako provozovateli elektrárny, neskončí na účtu nadnárodní firmy, ale obec je použije na svůj další rozvoj (anebo zůstanou v rodinném rozpočtu v podobě ušetřených nákladů na energie). Vytvářejí pracovní příležitosti a to dokonce více než klasická energetika, což lze dobře dokumentovat na příkladech ze zahraničí. Jejich minimální provozní náklady, kdy ve výrobních nákladech elektřiny dominuje investiční složka, umožňují daleko lépe určit cenu elektřiny, která bude během provozu zařízení potřebná pro zajištění návratnosti investice. Nemůže se proto stát, že v budoucnu ohrozí ekonomiku projektu výkyv ceny uhlí, ropy nebo zemního plynu ani případné zpoplatnění fosilních paliv v návaznosti na globální klimatickou dohodu či energetickou politiku EU. V neposlední řadě jde o odvětví, ve kterém spousta států, regionů i měst vidí perspektivu nových pracovních míst. Země, které se včas naučí pracovat s technologiemi pro využití obnovitelných zdrojů, nemusejí čelit důsledkům vytěžení omezených domácích ložisek surovin.Vraťme se ještě k příkladům z úvodu a položme si otázku, v čem je mezi uvedenými projekty u nás a v zahraničí hlavní rozdíl? Zatímco v zahraničí další podobné projekty rychle přibývají, české obce dnes se záměrem následovat jindřichovický nebo kněžický projekt nemají šanci. V České republice totiž v současnosti žádná podpora pro nové větrné projekty neexistuje a podmínky připojování pro nové střešní solární elektrárny jsou složité a nevýhodné. Jarní novela energetického zákona je prvním důležitým, ale zdaleka ne dostačujícím krokem pro fungující systém. Čisté zdroje energie, energetická a finanční nezávislost a s tím spojený rozvoj obcí a měst tak zůstávají zbytečně nevyužity. Jsou obětí plošného zrušení podpor pro obnovitelné zdroje energie, které bylo reakcí na chybné nastavení podmínek pro fotovoltaické elektrárny v letech 2009 a 2010. Navíc u nás převládl názor, že ze solárních či větrných elektráren může profitovat jen několik milionářů na Kajmanských ostrovech, zatímco všichni ostatní na ně doplácejí dražší elektřinou. Důvod, proč podobné výhrady obnovitelným zdrojům nestojí v cestě v úspěšnějších zemích, je celkem prostý. V Německu patří dvě třetiny celkového instalovaného výkonu všech obnovitelných zdrojů, tedy z gigantických 73 GW (pro srovnání: výkon všech elektráren v ČR včetně Temelína, Dukovan, Prunéřova či Chvaletic činí necelých 22 GW), přímo jejich uživatelům – občanům, obcím, zemědělcům nebo podnikům. Vlastnictví elektráren ze strany obcí či komunit je běžné i v Dánsku, Velké Británii a dalších zemích. Obce instalují na své budovy solární panely a občané spolu s obcemi, podnikateli či farmáři stavějí větrné elektrárny. V České republice jsou sice ve vlastnictví obcí desítky výtopen na biomasu, avšak ostatní projekty jsou zatím ojedinělé.Proto se Hnutí DUHA společně s největší českou asociací výrobců, provozovatelů a odborníků z oblasti obnovitelných zdrojů – Komorou OZE a legislativními experty Frank Bold, rozhodlo usilovat o změnu: v novele zákona o podporovaných zdrojích navrhujeme obnovit zelené bonusy pro větrné elektrárny s majetkovým zapojením obcí a občanů a v několika klíčových vyhláškách chceme změnit diskriminační podmínky pro malé fotovoltaické elektrárny umísťované na střechy či fasádu budov a určené především k pokrytí části vlastní spotřeby.  Martin Mikeska, energetický expert Hnutí DUHA

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce