Výsledky vyhledávání v sekci: Novinky
  • EKOLOGICKÁ KRIZE

    Ekologická stabilita je schopnost ekologického systému vyrovnánat vnější rušivé vlivy vlastními spontánními mechanismyVnitřní ekologická stabilitaje schopnost ekologického systému existovat při normálním působení faktorů prostředí, včetně těch extrémů, k nimž jsou ekosystémy dlouhodobě adaptovány (např. záplavy lužních lesů nebo extrémní sucho ve stepních ladech). V nitřní ekologická stabilita je dána pevností a množstvím vnitřních vazeb v ekosystému. Ty umožňují zabránit i vnitřním změnám, které by mohly způsobit např. populační výbuchy biotických škůdců. Tyto ekosystémy se vyznačují obvykle vysokou druhovou rozmanitostí. V naší kulturní krajině jsou to jednak ekosystémy s přírodním vývojem (především přírodní a přirozené lesy, skalní společenstva, subalpinské louky nad horní hranici lesa, společenstva rašelinišť aj.), jednak člověkem podmíněné ekosystémy s přirozeným vývojem (např. louky a pastviny s přirozenými druhy, některá vodní a mokřadní společenstva).Vnější ekologická stabilitaje schopnost ekosystému odolávat působení mimořádných faktorů, na něž není ekosystém přírodním výběrem adaptován, protože jsou z hlediska jeho spontánního vývoje nové, a proto nepředvídatelné, takže mohou nabývat katastrofického rozměru. V kulturní krajině jsou mimořádné faktory vyvolány především lidskou činností (např. působení znečištění ovzduší, přehnojování agrární krajiny průmyslovými hnojivy, silné znečištění vody, extrémně zvýšená radioaktivita apod.). Nemůže existovat žádný ekologický systém, který by se vyznačoval absolutní vnější ekologickou stabilitou.Hlavním projevem ekologické stability je ekologická rovnováha Ekologická rovnováha je dynamický stav ekologického systému, který se trvale udržuje je s malým kolísáním nebo do něhož se systém po případné změně opět spontánně vrací. Ekologická stabilita (schopnost) i ekologická rovnováha (stav) se udržují přírodními procesy pomocí autoregulačních mechanismů, jejichž základ je ve vzájemných vazbách rostlin, živočichů a mikroorganismů tvořících ekosystém.Základní význam pro územní zabezpečení ekologické stability krajiny mají ekologicky významné segmenty krajiny.A)prostorově strukturních kritérii (velikost a tvar, stupeň stejnorodosti ekologických podmínek a současný stav biocenóz): 1. ekologicky významné krajinné prvky 2. (malé území od 1 aru do 10 ha se stejnorodými ekologickými podmínkami, zahrnujícími obvykle jen jeden typ společenstva - prameniště, tůňka, zbytek lesa, mokřadní louka) ekologicky významné krajinné celky 3. (rozsáhlejší území, obvykle 10 až do 1000 ha, kde rozmanité ekologické podmínky umožňují existenci více typů společenstvech střední toky řek s lesními a mokřadními společenstvy) ekologicky významná krajinná oblast 4. (rozlehlé území nad 1000 ha, vyznačující se rozmanitostí ekologických podmínek i rozmanitostí společenstev, mezi nimiž mají velký podíl ekologicky stabilní společenstva přirozená a přírodě blízká zbytky původních lesů, rybniční oblasti) ekologicky významná liniová společenstva mají protáhlý úzký tvar břehové porosty, aleje a stromořadí)B)převažující funkce rozlišujeme ekologicky významné segmenty na: 1. biocentra 2. (území, které svou velikostí a stavem ekologických podmínek umožňuje trvalou existenci druhů a společenstev přirozeného geofondu krajiny zbytky přirozených lesních porostů, rybníky, různé typy luk) biokoridory 3. (obvykle liniová společenstva umožňující migraci organismů a propojující biocentra, prostorově spojitý je např. vodní tok, prostorově nespojitý např. ostrůvky remízků v polní krajině) interakční prvky 4. (základní článek ekologické sítě v krajině, zprostředkovávají příznivé působení biocenter a biokoridorů na okolní méně stabilní krajinu solitérní stromy, okraje lesíků, remízky, tůňky) ochranné zóny biocenter a biokoridorů (měly by ji mít všechny významné segmenty krajiny, cílem je zabránit nebo co nejvíce omezit proniká negativních vlivů z okolí záchytný příkop proti splachům chemikálií z polí)C)biogeografického významu (stupeň rozmanitosti, reprezentativnost a unikátnost společenstev, výskyt vzácných a ohrožených druhů a společenstev) rozlišujeme ekologicky významné segmenty krajiny s významem: 1. lokální význam 2. (mají obvykle plošně méně rozlehlé segmenty, často pouze s výskytem druhů a společenstev, které dosud nejsou zařazeny mezi chráněné a ohrožené a nejsou považovány za vzácné zarostlá pískovna, remízek v polích) regionální význam 3. (mají ekologicky významné segmenty krajiny, v nichž jsou zastoupena společenstva reprezentující rostlinstvo a zvířenu určitého biogeografického regionu s rozlohou od 10 do 50 ha - zbytky bučin v monokultuře) nadregionální biogeografický význam 4. (přisuzujeme rozlehlým územím, v nichž plocha stabilních společenstev by měla dosahovat zhruba 1000 ha. To proto, aby zde našly podmínky existence i druhy organismů náročnější na prostor např. - oblast údolí řeky Moravice) provinciální a biosférický význam (jedná se o území, která reprezentují bohatství celé naší planety, obvykle větší než 1000 ha, lépe 10 000 ha, což zajišťuje podmínky existence i velkým ptákům a savcům rybníky na Třeboňsku)Ekologická labilita- neschopnost ekosystému odolat působení rušivého vlivu zvenčí nebo jeho neschopnost vrátit se do původního stavu Homeorhéza: pohyb iniciovaný živým subsystémem v biologicky progresivním směrem, tj. ve směru větší složitosti vazeb uvnitř ekosystému, vývoj, sukceseSTABILITA: Rezistence: e.s. je odolný proti narušení zvenčí, působení vnějšího faktoru, nezpůsobí významnější změny Resilience: e.s. se působením vnějšího faktoru mění, ale po odeznění rušivého vlivu se působením autoregulačních mechanismů navrací k původnímu stavu Konstantnost: ekologický systém sám od sebe nekolísá nebo jen v zanedbatelném rozsahu Cykličnost: e.s. kolísá sám od sebe ve významných pravidelných cyklechVýpočet koeficientu ekologické stability: KES = výměra ploch relativně stabilních/výměra ploch relativně nestabilních stabilní: lesy, vod. plochy, TTP, sady nestabilní: pole, urbanizované plochyKES < 0,1: území s max. narušením přír. struktur, nutné tech. zásahy 0,1 < 0,3: ú. nadprůměrně využívané, se zřetelným narušením přír.struktur, nutné tech. zásahy 0,3 < 1,0: ú. intenzivně využívané (zemědělství!), oslabení autoregulačních mech., vyžaduje vklady dodatkové energie 1,0 < 3,0: vcelku vyvážená krajina, tech. objekty relativně v souladu s dochovanými přír. strukturami, nižší potřeba energomateriálových vkladů KES > 3,0: stabilní krajina s převahou přírodních a přírodě blízkých strukturmísto rozlišení ploch relat. stabilních a nestabilních diferencuje jejich ekologickou významnost zavedením číselných koeficientů: KES = pn. k pn /p p....... výměra katastrálního území pn...... výměra jednotlivých kultur kpn..... koeficient ekologické významnosti kultur: kpn pro jednotlivé kategorie využití půdy: pole 0,14 zahrady 0,50 ostatní 0,10 louky 0,62 ovocné sady 0,30 pastviny 0,68 lesy a voda 1,00EKOLOGICKÁ KRIZEEkologická krize je závažná situace ve vztazích mezi přírodou a lidskou společností, kdy je příroda těžce poškozována a bezohledně využívána pro krátkodobý prospěch. Projevuje se: zřetelným nesouladem mezi stále se stupňujícími hmotnými požadavky lidí a postupně vyčerpávanými a ničenými přírodními zdroji. Charakteristickým důsledkem této situace je obtížně napravitelné porušení přirozené rovnováhy v ekosystémech.

    17.únor 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • Kolik CO2 vyprodukujeme za rok?

    Cestujeme, nakupujeme, svítíme elektřinou, koupeme se v teplé vodě... Zdánlivé samozřejmosti, alespoň pro nás, obyvatele té bohatší části planety. Ale za všechno se platí - produkce oxidu uhličitého roste a způsobuje klimatické změny. Jak to vypadá s emisemi CO2 v každodenním životě? Uvedená čísla odpovídají výzkumu ve Francii, ale v mnohém se dají aplikovat i na naše poměry.„Ideální“ množství emisíVědci spočítali, kolik tun emisí CO2 na osobu a rok je schopna naše planeta akceptovat, aby se zastavil růst skleníkového efektu a dopad na životní prostředí byl neutrální. Došli k číslu 1,8 tun CO2.To odpovídá 10 000 km v autě jezdícím na naturalemisím, které za rok vyprodukuje obyvatel nového bytu o rozloze 60 m²Letecká doprava zpáteční let Paříž - New York = 10 tun emisí CO2 podíl na na skleníkovém efektu v současnosti - 8% předpokládaný podíl na na skleníkovém efektu v roce 2015 - 24% Automobilová doprava17 000 km /průměrná vzdálenost, kterou ujede za rok obyvatel Francie používající auto jen na cestu do práce a pro volný čas/ = 3 tuny CO2 trasa Pařiž - Marseille = 0,1 - 0,16 tun CO2 /záleží na modelu a stáří auta/stejná trasa letadlem = 0,19 tun CO2 Potraviny1litr vody z kohoutku, 1 kuřecí stehno, 20 gramů fazolek a 1/4 ananasu přepraveného letadlem = 0,6 kg CO2 kilo ananasu dovezeného z Ghany = 5 kg CO2 1litr minerálky, 150 gramů hovězího, 200 gramů zmražených fazolek a 1/4 ananasu přepraveného letadlem = 5,6 kg CO2 produkce 1kg masa = 58 kg CO2 Jednoznačně platí - je třeba upřednostňovat místní výrobky. Energie1,5 tun CO2 vyprodukuje za rok obyvatel bytu o rozloze 50 m² postaveného po r. 1975 2,3 tun CO2 vyprodukuje za rok obyvatel bytu o rozloze 50 m² postaveného před r. 1975 4 tuny CO2 = objem ročních emisí domácnosti při topení topným olejemsnížení teploty v bytě o 2 C° = -10% emisí CO2 za rokOdpadPrůměrný Francouz má na svědomí 160 kg odpadků na osobu a rok.160 milionů tun CO2 ročně nevznikne díky systému třídění odpadu v Evropě.

    13.květen 2020 - Napsal: Redakce


Výsledky vyhledávání v sekci: Odpadové hospodářství
  • Ve třídění odpadů se stále zlepšujeme!

    Historie systematického třídění odpadů se začala v České republice psát na přelomu tisíciletí. Cestu k dnes již notoricky známým barevným kontejnerům si tehdy našlo jen 38 % Čechů.Zatímco dnes to ke sběrným hnízdům má každý z nás doslova co by kamenem dohodil, před patnácti lety to byla v průměru čtvrtkilometrová procházka. Velkým vzorem v třídění byla pro Česko dvojice sousedních států – Německo a Rakousko. Češi na sobě hodně zapracovali a za uplynulých 15 let nejen, že dokázali tyto země v třídění a recyklaci obalů dohnat, ale v mnoha ohledech je už dokonce předčí.Systém tříděného sběru a recyklace odpadu v celé ČR organizačně zajišťuje nezisková společnost EKO-KOM již od roku 1997. Dobrovolně bylo v roce 2000 do systému zapojeno přes 300 výrobců, kteří produkovali asi třetinu všech obalů na tuzemském trhu. Dnes je v systému už přes 20 000 firem, které se finančně podílejí na systému. Z poplatků, které od nich EKO-KOM vybere, je financován sběr, dotřídění a recyklace odpadů z obalů. Nedílnou součástí aktivit je zajištění vzdělávání a osvěty ke třídění odpadů – díky tomu aktuálně třídí skoro tři čtvrtiny Čechů, kteří mohou své odpady třídit ve více než 6 000 obcí.Češi už zachránili polovinu Krkonošského národního parkuZa 15 let Češi vytřídili a zrecyklovali bezmála 8 milionů tun obalových odpadů. Díky tomu se už podařilo zachránit 255 km2 tuzemské přírody.  Jen pro představu – to odpovídá víc než polovině Krkonošského národního parku.  A kdyby těchto skoro 8 milionů tun odpadu Češi během 15 let nevytřídili, vznikla by z nich skládka, která by svým objemem mohla konkurovat třeba i památné hoře Říp.Pravidelně dnes v tuzemsku třídí 72 % lidí. Každý Čech pak ročně vytřídí v průměru 40 a půl kila papíru, plastů, skla a nápojových kartonů. Jedna česká domácnost tak naplní za rok v průměru čtyři barevné kontejnery papírem, sklem, plasty a nápojovými kartony.  Ročně se tříděním obalových odpadů ušetří víc než 27 milionů GJ energie – takové množství energie by vystačilo zhruba pro 300 tisíc domácností na více než rok.A jak si tedy stojíme v celoevropském srovnání? V celkové recyklaci obalových odpadů jsme šestí. Nadprůměrně ale třídíme a recyklujeme plastové obaly – v této disciplíně nám už patří stříbrná příčka. Česko se navíc může pochlubit i tím, že tuzemský systém třídění odpadu je v celoevropském měřítku velmi efektivní po nákladové stránce. Zatímco v tuzemsku se průměrné roční náklady na třídění a recyklaci obalových odpadů pohybují v průměru kolem 5 eur na člověka, v sousedním Německu je částka dvojnásobná, v Rakousku dokonce čtyřnásobná.Kde a jak Češi třídíNapříč republikou je rozmístěno už přes 260 tisíc barevných kontejnerů. Na jedno sběrné místo tak připadá 141 lidí, v jiných státech to bývají i tisíce. Ze svých domovů to k nim každý z nás má v průměru jen 99 metrů, to je přibližně 132 kroků. Standardní sběrné místo představuje modrý kontejner na papír, žlutý na plast, zelený na sklo a oranžová popelnice na nápojové kartony. Co všechno a jakým způsobem mohou lidé třídit, si upravuje přímo obec místní vyhláškou a záleží to na místních podmínkách a technologiích, které s vytříděným odpadem dále nakládají. Napovědět by měly i samolepky, které jsou na každém barevném kontejneru, detailní informace o třídění a recyklaci odpadů jsou k dispozici na www.jaktridit.cz. Kromě známých barevných kontejnerů mohou lidé třídit odpady i do speciálních pytlů. Stále častější novinkou pro ještě pohodlnější třídění jsou pak také omyvatelné barevné tašky na třídění, které pro své občany pořídila už řada obcí.Každý z nás musí udělat průměrně jen 132 kroků, aby mohl roztřídit odpad!Tříděním dáváme přírodě i obalům druhou šanciO tom, že tříděním zachráníme každoročně nezanedbatelnou část přírody, už jsme mluvili. Šanci ale dáváme svým odpovědným chováním i samotným obalům. Tím, že je správně vytřídíme do barevných kontejnerů, umožníme jejich další zpracování. Ze sběrných míst míří obaly na dotřiďovací linku, upraví se na druhotnou surovinu a pak se recyklují na nové výrobky. Zhruba 75 % vyhozených obalů se nám v nové podobě znovu vrací. Vytříděný papír se používá při výrobě nového papíru. Vyrábí se z něj i sadbové květináče, obaly na vajíčka nebo toaletní papír. Z recyklovaného papíru mohou být i vizitky, které máte v peněžence, nebo Váš oblíbený časopis. Do vytříděných plastových lahví se pak můžete za pár týdnů znovu obléknout nebo se jimi můžete přikrýt – vyrábějí se z nich totiž třeba fleecové mikiny, trička nebo náplně do přikrývek a spacáků. Z nápojových kartonů se pak vyrábí třeba izolační a stavební desky, které se používají při výstavbě montovaných rodinných domů. Vytříděné sklo se zase nejčastěji mění v lahve na minerálky, alkohol nebo zavařovací sklenice.

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce

  • Papír je surovina, ne odpad

    Ačkoli ho dnes vnímáme jako každodenní samozřejmost, patří papír bezpochyby k nejdůležitějším vynálezům lidské historie. Využití papíru je dnes velmi široké a už dávno neslouží pouze jako materiál, na který je možné psát. Velké procento papírového materiálu připadá na obaly – papírové tašky, krabice, kartony a lepenky.Papírenský průmysl kryje více než 50 % své energetické spotřeby výrobou z obnovitelných zdrojů.I kvůli (a díky) masivnímu používání papíru k těmto účelům je při nakládání s papírem zásadní co nejširší recyklace. To platí principiálně o všech netoxických odpadech, ale u papíru se nám výhodnost tohoto šetrného přístupu zpřítomňuje při každém otevírání kartonové krabice.Papír je přesně tou samozřejmostí, o kterou se často příliš nezajímáme a mnoho o ní nevíme. Jeho výroba má u nás dlouhou tradici. Předpokládá se, že byla známa již v době Karla IV. Nejstarší doložená papírna je z roku 1499 (Zbraslav). K výrobě papíru se z počátku používaly staré hadry, teprve od druhé poloviny 19. století se začal papír vyrábět ze dřeva. Dnes je na výrobu jedné tuny papíru třeba dvě až tři tuny dřeva. Výroba recyklovaného papíru dřevo nevyžaduje. I když český papírenský průmysl využívá ve svých provozech méně kvalitní dřevo (z prořezávek, polomů, napadené kůrovcem, piliny), není tohoto dřeva v ČR dost. Nepřímo je tak vyvíjen tlak na větší těžbu. Papír přitom lze recyklovat v průměru 4krát až 6krát.  Recyklace vede k nižším emisím znečišťujících látek. Zpracování sběrového papíru potřebuje oproti výrobě papíru z buničiny méně energie a méně vody a každá tuna recyklovaného papíru ušetří kolem 5 kubických metrů dřeva (asi 14 stromů).Pravdou je, že situace v papírenském průmyslu se v České republice v posledním čtvrtstoletí výrazně zlepšila. Oproti období před rokem 1989 snížil český papírenský průmysl významně znečištění odpadních vod. K bělení papíru se také přestal používat elementární chlór (jeho použití vede ke vzniku vysoce toxických látek jako např. dioxinů). Papír, který byl vyroben bez použití elementárního chlóru, se certifikuje označením ECF, papír vyrobený zcela bez chlóru označením TCF. Papírenský průmysl navíc kryje více než 50 % své energetické spotřeby výrobou z obnovitelných zdrojů (spalováním odpadního dřeva a kůry).Množství vytříděného papíru v celé Evropě i u nás dlouhodobě roste. Evropský papírenský průmysl se zavázal k recyklaci 66 % všeho spotřebovaného papíru v roce 2010, tento cíl splnil a v současnosti se již vytřídí přes 70 % použitého papíru. Česká republika se těmto výsledkům také již přibližuje.Zásadním ale zůstává, jakým způsobem s papírem nakládá společnost. O tom zda se nepotřebný papír stane surovinou nebo odpadem, rozhodujeme každý den. Přes pozitivní trend mají domácnosti ve sběru papíru dosud rezervy. Ve směsném komunálním odpadu stále zůstává asi polovina toho, co spotřebujeme. Pravděpodobně ještě větší rezervy jsou u menších firem. Některé papír netřídí vůbec.Celkově je při pohledu na trendy v tomto segmentu naší spotřební civilizace důvod k optimismu. Výrobky z recyklovaného papíru pro mnohé už dávno ztratily stigma čehosi méněcenného a naopak se stávají vyhledávanou alternativou a jakousi značkou kvality. Jde o směřování k zodpovědnému i ekonomickému přístupu. Recyklovat papír se totiž vyplácí.

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce

  • Jak naložit s elektroodpadem? 

    Na rozdíl od běžně recyklovatelného odpadu jako jsou plasty, papír nebo nápojové kartony, pro něž jsou instalovány kontejnery téměř v každé ulici, vyvstává v případě elektroodpadu nerudovská otázka kam s ním. V posledních letech vznikla na území České republiky řada takzvaných sběrných dvorů, kam lze elektroodpad odvézt. Informace o jejich provozní době a přesné adrese se spotřebitel může dozvědět na příslušných obecních či městských úřadech, které sběrné dvory zřizují. Je také možné využít mobilního sběru, kdy obec zajistí hromadný sběr a odvoz elektroodpadu, případně dalších druhů odpadu. Vysloužilý spotřebič můžeme zanést i do prodejny, v níž byl zakoupen. Současná síť sběrných míst v České republice zahrnuje 3050 lokalit, z nichž 1100 připadá na prodejny nových elektrospotřebičů, opravny a servisy elektrovýrobků. Dalších 250 sběrných míst je umístěno v obecních sběrných dvorech, kde na zajištění odběru spolupracují města a obce. V 971 menších obcích se nefunkční elektrická zařízení odebírají pomocí mobilního sběru. Proč recyklovat?Recyklace je jednoznačně nejvýhodnějším způsobem zpracování elektroodpadů. Lze ji považovat za strategii, která opětným využíváním odpadů šetří přírodní zdroje a současně omezuje zatěžování prostředí škodlivinami. Recyklace umožňuje snížení nákladů při stoupajících cenách surovin a snížení ekologické zátěže prostředí odpady. Kromě recyklace je možné elektroodpad využít i energeticky. Systém Asekol v současné době zajišťuje zpracování použitých elektrozařízení a elektroodpadů ve zhruba třiceti akreditovaných zpracovatelských zařízeních. Často jde o chráněné dílny, což zároveň vytváří pracovní příležitostí pro občany se změněnou pracovní schopností. Informace o všech sběrných místech, včetně míst, kde sběr probíhá formou mobilního sběru.

    14.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Baterie, autobaterie ani léky nepatří do směsného odpadu 

    Vybité baterie, autobaterie, prošlé a zbylé léky řadíme mezi nebezpečný odpad, a proto nepatří do nádob a kontejnerů se směsným komunálním odpadem. Lze je odnést nejen do sběrného dvora, ale nádoby na vyhození baterií najdete například v prodejnách Albert, Billa, Diskont Plus, Globus, Hypernova,, Kaufland, Penny Market, Tesco, v obchodech Bauhaus, Baumax, OBI, DM-drogerie, ale také v železářstvích, hodinářstvích, elektroprodejnách a školách. Autobaterie můžete třeba nechat v nejbližším autoservisu. Zbytky barev, ředidel nebo motorových olejů nepatří do výlevky, kanalizace nebo směsného odpadu, ale do sběrného dvora nebo speciálních pojízdných sběren. Narůstající množství odpadů dnes představuje vážný celosvětový problém. Jednou z možností, jak jej řešit, je recyklace. Jejím výsledkem může být výroba nových materiálů s širokou škálou použití. Nastrouhaný plastový odpad se roztaví a pod vysokým tlakem lisuje. Z výlisků lze postavit plot, vydláždit si jimi zahrádku, postavit protihlukovou bariéru k silnici nebo stání pro koně. Recyklace spočívá v celé sérii procesů, na jejichž počátku je třídění odpadů a na konci prodej zcela nového výrobku, který byl původně odpadem. Recyklace odpadů tedy má hned několik pozitivních důsledků. Vedle omezení skládek je to především úspora primárních surovin. Energetický audit například prokázal, že při výrobě recyklovaných polymerních desek, jež se využívají ve stavebnictví, se spotřebuje jen 50 až 70 procent množství energie spotřebovaného při výrobě z nových surovin. Nadto vzniká originální produkt, který zaujal designéry a může být využit při výrobě designového nábytku a ozvláštnit návrhy interiérů.Máme co dohánětKaždý Čech po sobě zanechá ročně asi dvě stě dvacet kilogramů smetí zahrabaného na skládce, devětatřicet kilogramů odpadu prožene komínem spalovny. V Česku skončí téměř devadesát procent odpadu po prvním použití, zato ve starých členských státech Evropské unie se daří oživit v průměru asi třetinu odpadků. Ve vzorných zemích – Německu a Rakousku – dokonce polovinu. Tam je však tradice třídění o několik desítek let delší než u nás. Němci dokonce začali na základě přísných vyhlášek třídit využitelné suroviny z odpadků už za druhé světové války. Podle smělých vládních předsevzetí by Česko mělo v roce 2010 znovu využívat polovinu svých zbytků. Zajímavé je, že PET je v tuzemsku nejoblíbenější z odpadků, nejspíš pro celou škálu využití. Co nezpracují tuzemští výrobci, ochotně odkoupí zájemci z Asie, podle odhadů se asi polovina českého PETu exportuje. Jen v Česku se ročně vyrobí tolik PET lahví, že by zaplnily pražské Václavské náměstí o rozloze 45 tisíc metrů čtverečních do výše 218 metrů.

    14.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Odpovědnost firem
  • Neekologické stavebnictví je představou z minulosti

    Skanska v České republice a na Slovensku dlouhodobě podporuje rozvoj zeleného stavění.  Mění zažité představy o stavebnictví, jako o pomalém, drahém a nešetrném odvětví. „Současně pracujeme na tom, jak ještě výrazněji šetřit přírodní zdroje,“ říká Karel Fronk, manažer udržitelného rozvoje ve společnosti Skanska.Zaznamenáváte poptávku po zeleném stavění a řešeních ze strany klientů a veřejnosti?Jako příklad mohu uvést náš nedávno dokončený projekt administrativní budovy Corso Court v pražském Karlíně, který má nejvyšší stupeň hodnocení LEED, je velmi šetrný ke svému okolí i k lidem, kteří v něm pracují. Ve světě kancelářských budov klienta dnes zajímá především přidaná hodnota objektu, kterou je schopen svým obyvatelům a okolí nabídnout. Proto jsme jej téměř okamžitě úspěšně pronajali i prodali. Nyní pracujeme na tom, aby naše bytové projekty byly certifikovány nejpřísnějším britským hodnocením BREEAM. Tyto přístupy jsou v duchu standardů tzv. „sedmého“ požadavku na stavby, který rozšiřuje základní požadavky na vlastnosti stavby o šetrné využívání přírodních zdrojů při výstavbě.Klienta dnes zajímá především přidaná hodnota objektu, kterou je schopen svým obyvatelům a okolí nabídnout.Co to znamená v praxi?Například využití šedých vod, nízkoenergetickou výstavbu a snížení uhlíkové stopy, která ve výsledku vede k úspoře energií a materiálů. Při výstavbě využíváme principy oběhového hospodářství. Hledíme na odpady a recykláty jako na materiály k využití a podporujeme jejich plný návrat do ekonomiky.Co lze tedy dělat, aby se takové postupy staly běžné pro celý trh?Nejdříve je nutné změnit na trhu zažité představy o stavebnictví. Ty jsou paradoxně trvalejší u zákazníků než u dodavatelů. Přesvědčujeme je i tím, že naše produkty dodáváme s  informacemi o jejich dopadu na životní prostředí (označovaného jako EPD). Uplatňujeme environmentální principy při projektování, hodnotíme životní cyklus našich výrobků a certifikujeme naše produkty.Co mohou stavební firmy v ekonomické a environmentální rovině pro společnost dělat?Přes všechnu svou sílu jsou podniky působící na trzích pouhými nástroji. Mohou být používány k tomu, aby svým příkladem zlepšily mnoho důležitých problémů, ale nemohou dělat všechno, byť se cíle firem posouvají nejen ke společenské odpovědnosti, ale až k  ekonomicko-environmentálnímu pojetí podnikání.My, jako Skanska, se snažíme na trhu měnit ony zažité představy, snažíme se ukázat, že stavebnictví může být úsporné, šetrné a pružně reagovat na potřeby okolí. Zákazníky přesvědčujeme příklady úspěšných realizací, které máme za sebou a ukazujeme jim přidanou hodnotu těchto staveb. Nepohybujeme se však jen ve světě certifikací, ale reálně podporujeme šetrné technologie jako je například využití šedých vod, nízkoenergetickou výstavbu a snížení uhlíkové stopy vedoucí ve výsledku k úspoře energií a materiálů.Jsme hrdí na to, že Skanska vloni získala cenu Top odpovědná firma za dlouhodobý přínos v oblasti společenské odpovědnosti, která potvrzuje, že udržitelný přístup ve stavebnictví je respektovanou hodnotou.

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce

  • Chemický průmysl prošel od roku 1990 obrovskou proměnou

    O chemickém průmyslu a udržitelném rozvoji jsme se bavili s Ladislavem Novákem, ředitelem Svazu chemického průmyslu ČR.Jaký je význam chemického průmyslu?Prakticky každý výrobek, který vezmete do ruky, má něco společného s chemickým průmyslem. Slyšel jsem hezkou definici, že všechno do dvou molekul je fyzika a od dvou víc, to už je chemie. Není to přímo průmysl dodávající (až na výjimky) konečnému spotřebiteli, ale je dodavatelem do navazujících průmyslů – automobilového, elektrotechnického, stavebního, potravinářského, atd.Jak důležitý je chemický průmysl pro ČR?Co do tržeb je s 600 miliardami 3. nejsilnější průmysl u nás. Přímo zaměstnává 115 000 lidí a dalších 400 tisíc nepřímo. Tvoří 14 % průmyslového HDP ČR, to je mezi 4 - 5 % HDP celkového. Jsou regiony, kde má naprosto zásadní význam.Speciálně v ČR máme v oblasti chemického průmyslu více než 150 let dlouhou tradici. Jeden ze dvou Čechů, kteří získali Nobelovu cenu, byl chemik, profesor Heyrovský. Na to všechno se často zapomíná.Chemický průmysl je ale často vnímán jako hrozba pro životní prostředí.Není tomu tak. Chemický průmysl často pracuje i s nebezpečnými látkami, ale již dávno není nebezpečný sám o sobě. Jako v dalších lidských činnostech je to vždy o míře rizika a jeho kontrole, riziko nesmí přejít do hazardu. Od roku 1994 se ČR a její chemický průmysl hlásí k celosvětovému hnutí Responsible Care, které usiluje o trvale udržitelný rozvoj. Do tohoto programu jsou zapojeny prakticky všechny významné chemické podniky v ČR a SCHP ČR ho administruje. Dojde-li přesto k incidentu, je to vždy lidskou chybou.Jak velkou proměnou odvětví prošlo od pádu komunismu?Za posledních 25 let došlo k ohromnému zlepšení. Do odstranění ekologických zátěží a inovací bylo investováno v minulých dekádách na desítky miliard korun. V kritických lokalitách došlo k rapidnímu poklesu emisí síry ve vzduchu. A to tak, že se dnes například musí dohnojovat sírou zemědělská půda. Chemický průmysl také výrazně, v desítkách procent snížil emise skleníkových plynů, oxidu uhličitého i oxidů dusíku. Stačí srovnat prostředí v lokalitách, kde je chemie umístěna. Rozdíl je jasně viditelný.Velkým tématem je společenská odpovědnost firem. Dělají chemické firmy dost pro svoje okolí?Prakticky všechny chemické společnosti v rámci podpůrných programů do okolí významně investují, rekultivují ho a zpříjemňují pro okolní obyvatele. V této oblasti je chemický průmysl doslova pionýrem. Znovu zmíním program Responsible Care – udržitelné podnikání v chemickém průmyslu, které vzniklo jako dobrovolná iniciativa v roce 1974 a které v tomto roce slaví v ČR 20 let. Do dnešního dne se už 80 členských organizací Svazu honosí tímto titulem a další se do programu hlásí.Jaký je přístup k zaměstnancům chemického průmyslu?Chemický průmysl je jedním z nejvýznamnějších zaměstnavatelů v zemi. Jsou regiony, kde by bez přítomnosti chemického průmyslu nastaly velké sociální problémy. Vysoké standardy bezpečnosti práce, rizikové přirážky i programy pro zaměstnance jsou naprosto běžné.Hodně společností uvažuje o přesunutí výroby do Číny, kde jsou ekologické a bezpečnostní normy minimální. Je to případ i ČR?Průmysl se stěhuje do Číny a nejenom tam. Stěhuje se do oblastí tzv. rozvojových trhů, kde nalézá vhodnější a konkurenceschopnější prostředí. Je to dáno rozdílnou legislativou, menší regulací i nižšími náklady.EU praktikuje politiku zpřísnění regulace jako je nařízení REACH a boj proti klimaticko-energetickým změnám reprezentovaný systémem emisního obchodování EU ETS a nejnověji tzv. Klimaticko-energetickým rámcem EU pro 2030. Pohříchu zůstává v těchto iniciativách sama. Zvyšování nákladů, obrovská byrokracie a administrativa způsobuje ztrátu konkurenceschopnosti.Z 35% světových tržeb v roce 1995 je dne EU na 21% a ve výhledu do roku 2030 se její podíl dále sníží na 12-13%. EU je také naprosto závislá na zdrojích surovin a energií, především na ropě a zemním plynu. V USA vidíme rozdíl. Díky těžbě plynu a ropy z břidlic jsou ceny 3-4x nižší. Rozhodne-li se dnes investor stavět nové chemické provozy, jde do USA. Posledním příkladem je BASF (největší světový chemický podnik) se svou plánovanou mnohamiliardovou dolarovou investicí.V čem vynikají české chemické podniky?Na špici jsme především ve výrobcích s vysokou přidanou hodnotou, např. ve speciálních chemikáliích.Mnoho lidí dnes preferuje spíše výrobky z přírodních a obnovitelných materiálů. Není nadužíváno syntetických a chemických výrobků?Jde o cenu. Uhlík je vše, co roste v přírodě kolem nás. Stojíme před otázkou, zda zpracovávat uhlík, který roste dnes, nebo ten, který vyrostl před miliony let a na zemi se nachází v jiné podobě, jako je uhlí, ropa a plyn. Chemie umí zpracovat i zdroje dostupné v přírodě, ale zatím je úspornější a méně energeticky náročné zpracovávat ten uhlík, který vznikl dříve. Celý systém je bohužel naprosto degradován politikou různých podpor, subvencí a dotací.Ukazuje se, že například hromadná výroba biopaliv v některých rozvojových částech světa působí kontraproduktivně a míří k nižší dostupnosti potravin. Zemědělská půda je osazována technickými plodinami. U nás se sází řepka, v Brazílii, Indonésii a dalších zemích se zase kvůli cukrové třtině a palmovému oleji kácí pralesy.

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce

  • Udržitelnost, světový trend a nezbytný předpoklad úspěšného podnikání

    Stále více firem se začíná zabývat tím, jaký vliv má jejich chování na životní prostředí a co od nich společnost očekává. Tím se mění tradiční přístup podniku, jehož výhradní odpovědností je zvyšování zisku či hodnoty pro akcionáře.Udržitelnost se pomalu stává světovým trendem a nezbytným předpokladem úspěšného podnikatelského modelu. Např. v australském Melbourne existuje kavárna s minimální spotřebou energie, která nevytváří téměř žádný odpad. Náklady na udržitelný design jsou sice přinejmenším o 30 % vyšší než v případě klasického kavárenského provozu. Díky ekologickým opatřením je však podnik schopen počáteční vysoké náklady vyrovnat dlouhodobou úsporou energií.Udržitelně lze podnikat nejen v kavárenském, ale i v módním průmyslu. Nová kampaň amerického výrobce sportovního oblečení Patagonia vyzývá firmy i spotřebitele, aby více přemýšleli o tom, jak využívají přírodní zdroje. Patagonia je průkopníkem v podnikání s maximálním ohledem na životní prostředí, dodavatele či okolní komunity a první globální firmou, která téma nižší spotřeby jako nevyhnutelné cesty otevírá i směrem ke svým zákazníkům.V brněnské Re:Parádě přišli na to, že ekologie a parádění se nevylučuje. Stačí, když lidé mezi sebou své oblečení sdílí. Sdílením se prodlouží životní cyklus oblečení, navíc lidi učí nemít vše jen pro sebe. Téma ekonomie sdílení začíná být vysoce aktuální. A nesdílí se jen oblečení, ale třeba i kola, auta, štafle, vrtačky či večeře se svými sousedy. Prostřednictvím platformy Hearth.net, která funguje na bázi ekonomie daru v každodenním životě, lze sdílet dary i zkušenosti.Pojďme si společně uvědomit nejen odpovědnost k péči o naši planetu, ale i vlastní možnost aktivně participovat na její ochraně. Začít můžeme u každodenních záležitostí doma, při cestě do práce nebo v kanceláři. Český e-shop pro každodenní hrdiny Econea přichází s myšlenkou, že není třeba hned měnit celý svět. Stačí začít u sebe, a to malými kroky. Nabízí stovky produktů, které jsou šetrné k přírodě a uspoří až 80 % energie. Např. díky úsporné sprchové hlavici ušetří běžná rodina přes 20 000 litrů vody a minimálně 1 500 Kč ročně. Spotřebovávejme jen to, co opravdu potřebujeme. Mějme úctu nejen vůči dnešním, ale i budoucím generacím.

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce

  • Náš odpovědný přístup se s příchodem nového roku nijak nemění

    Na otázky odpovídal Tapas Rádžderkar, generální ředitel a předseda představenstva ArcelorMittal Ostrava.ArcelorMittal sídlí v Ostravě, tedy v dlouhodobě nejznečištěnější aglomeraci České republiky. Jakým způsobem se vaše firma snaží snižovat dopady těžkého průmyslu na životní prostředí?Dlouhodobě se věnujeme snižování prachových i plynných emisí, ochraně vod, recyklaci odpadů i energetickým úsporám. Ochrana životního prostředí je pro nás prioritou, za což mluví i dosažené výsledky: za posledních deset let jsme snížili emise prachu o dvě třetiny a již pátým rokem plníme emisní limity EU, které vstoupí v platnost až letos v březnu.Do jakých technologií investujete v souvislosti s avizovaným zaváděním trvale udržitelné výroby?Celý výrobní proces máme vybaven filtračním zařízením na úrovni nejlepších dostupných technik. Tyto miliardové investice představují to nejlepší, co můžeme pro ochranu životního prostředí při hutní výrobě použít. Pro odprašování využíváme tkaninové filtry zachycující i ty nejjemnější částice.Má snižování emisí ve vašem podniku znatelný dopad na stav ovzduší na Ostravsku?Pro minimalizaci vlivu naší výroby na životní prostředí děláme více, než nám nařizuje legislativa. Letos naše stávající filtry, které plní nejpřísnější emisní limity, posílilo dalších 13 nových technologií v hodnotě tří miliard korun. Díky nim jsme stlačili emise hluboko pod limity EU a věřím, že na kvalitě ovzduší to bude znát. Je třeba ale vzít v úvahu, že zde je situace poněkud komplikovaná a kromě velké koncentrace průmyslových zdrojů se na stavu ovzduší podílejí také další zdroje včetně přeshraničního přenosu emisí a v neposlední řadě i geografická poloha našeho kraje.Zapojujete do enviromentálních programů i vaše zaměstnance? Pokud ano, jak?Zaměstnanci přicházejí se zlepšovacími návrhy zaměřenými na úspory i ekologizaci. Každým rokem realizujeme desítky takovýchto návrhů a zlepšovatelům vyplácíme odměnu. V minulosti se zaměstnanci zapojili například také do sázení stromků, úklidu okolních obcí, pomoci při povodních apod. A velký dík patří i všem kolegům, kteří loni přispěli k úspěšnému dokončení rekordního počtu ekologických investic ve velmi krátkém čase, čímž jsme se zařadili v úrovni ekologizace ke světové špičce mezi integrovanými hutěmi.Má vaše firma nějaká ekologická předsevzetí do příštích let?Náš odpovědný přístup k udržitelné výrobě železa a oceli se s příchodem nového roku nijak nemění. Veškeré ekologické technologie budeme provozovat a udržovat tak, aby vliv naší výroby na životní prostředí byl nejnižší možný.

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce

  • Plýtvat nebo šetřit - vyberte si

    Šetřit nebo plýtvat energií začínáme hned, jakmile otevřeme domovní dveře. Věnujme se tentokrát kuchyni, kde velmi často plýtváme elektřinou, teplem i vodou. Jak ušetřit a zbytečně nevyhazovat peníze?A, B nebo C – záleží na tom?Vyměňte své zastaralé spotřebiče za výkonnější a energeticky úspornější - ideálně v energetické třídě A, A+. Pak si ale dejte pozor, kam tyto své spotřebiče umístíte.Chladnička nesmí stát u topení, pokud možno ani blízko sporáku nebo trouby. Kontrolujeme výšku námrazy, která silně ovlivňuje spotřebu energie. A co dvířka, dovírají se spolehlivě?Ani kapka nazmarVyužíváme zbytkového tepla varných plotýnek sporáku, varných desek i horkovzdušných trub. U mikrovlnné trouby pamatujme, že teplota ohřívaného jídla se ještě chvíli stupňuje i po vypnutí trouby.Vyhněme se mytí nádobí pod tekoucí vodou. Mnohem ekonomičtější a pohodlnější je zapnout myčku. Není nutné kupovat myčku drahou s mnoha nepotřebnými programy. Hleďte hlavně na poměr ceny a spotřeby vody a energie.U myčky na nádobí využíváme ekonomických programů a pokud možno mytí nepříliš zašpiněného nádobí na nižší teploty. Také využíváme programu na poloviční plnění.Posviťme si na spotřebuOsvětlení kuchyně musí být optimálně zvolené i umístěné. Abychom se cítili spokojeně a viděli dobře na práci. Ideální je použít úsporné zářivky nebo žárovky s příjemnou barvou, a to pod horními skříňkami nad pracovní deskou. Nesmí nás oslňovat.Zkusme popřemýšlet i o svých návycích. Není potřeba něco změnit?Nezapomínejme, že za naši vysokou spotřebu energie a vody doplácí předevšímnaše země.

    13.květen 2020 - Napsal: Redakce


Výsledky vyhledávání v sekci: Zajímavé projekty
  • Foťte ptáky na sloupech, vyzývají ornitologové. K ochraně českých ptáků může nyní přispět i veřejnost

    Ptactvo a sloupy vysokého napětí dělají tuzemským ornitologům vrásky již od osmdesátých let minulého století. Do roku 2024 má přitom podle platné legislativy dojít ke kompletnímu zabezpečení elektrických distribučních linek. Jak ale využít zbývající čas tak, aby byl nezamýšlený úhyn českých opeřenců co nejmenší?Nezabezpečené sloupy elektrického vedení jsou nebezpečné jak pro naše bežné druhy (zde káne lesní)…Řešením může být spolupráce odborníků s energetiky společně s aktivním zapojením veřejnosti. Výsledné řešení však musí být podle Lukáše Viktory z České společnosti ornitologické především komplexní a systémové.Zároveň se neobejde ani bez výrazné součinnosti s energetickými firmami. Právě ty jsou totiž podle zákona odpovědné za provoz a zabezpečení jednotlivých distribučních linek.V letošní výzvě Foťte ptáky na sloupech, na které ornitologové spolupracují s energetickou společností E.ON, se tentokrát obrací na nejširší veřejnost. Cílem akce má být šíření osvěty a zároveň i získání cenných dat. S tím souvisí i vytvoření faunistické databáze birds.cz, která se na ochranu ptactva zaměřuje.Aktuální novinkou, která má v tomto roce ornitologickým nadšencům jejich aktivity usnadnit, je zprovoznění mobilní aplikace AVIF Mobile. Aplikace, která uživatelům umožňuje vkládání dat a fotografií přímo z terénu vznikla právě díky podpoře ornitologů ze strany jejich korporátního partnera.Díky fotografiím a záznamům živých i mrtvých ptáků pořízených v blízkosti stožárů vysokého napětí, které uživatelé do databáze vkládají,  je totiž možné snáze pochopit jejich chování. Podle Viktory pak lze právě na jeho základě vyvíjet účinná protiopatření směřující k jejich ochraně.A jaký je společný cíl všech zúčastněných stran, když legislativa, která si ochranu ptáků klade za cíl, je již dávno na stole? Prioritou je podle Viktory přednostní zabezpečení distribučních linek, kde chránění ptáci skutečně žijí.Další věcí, kde lze očekávat prostor pro zlepšení, je zvýšení společenské odpovědnosti tuzemských firem. Určitý tlak na energetiky může hypoteticky přijít i ze strany informovaného zákazníka. Ten se může svobodně rozhodnout, zda bude odebírat energie od společensky uvědomělé společnosti či od společnosti, která na ekologické a sociální dopady svého podnikání nebere zřetel.Autor fotografie: Václav Hlavác

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce

  • Ochrana přírody je nejen etická, ale i racionální volba

    Ředitel největší české neziskové organizace Šimon Pánek má k ekologii vztah už od svého mládí, kdy v osmdesátých letech působil v hnutí Brontosaurus. Jak se trvale udržitelné strategie zavádějí do míst, která byla zničena válkami nebo živelnými katastrofami?Jako mladý jste působil v ekologickém hnutí Brontosaurus. Jaký je váš vztah k životnímu prostředí dnes?Ekologické chování a zodpovědný přístup k přírodě dodnes považuji za zásadní. Například stabilita ekosystémů nebo klimatické změny jsou nevratné procesy, které se vyvíjely miliony let a které se nedají postavit, zbourat a zase postavit. Nejde zdaleka jen o přírodní diverzitu, na níž bychom měli nahlížet z etického hlediska – my ty druhy nevytváříme, takže bychom neměli mít ani právo je ničit. Ochrana přírody je ale vlastně i racionální rozhodnutí. V krajině, která je zdravá, krásná a stabilní, se mnohem lépe žije. Přírodu mám samozřejmě rád i jako prostor pro relaxaci a dá se říci, že nejlépe si odpočinu v horách s batohem na zádech.Během dvaceti let činnosti v naší organizaci jsem viděl války, živelné katastrofy, chudobu a velmi tvrdé režimy, což trochu relativizuje mou dřívější koncentraci na ekologické problémy. Uvědomil jsem si, že jsou ve světě i podstatněší problémy, byť s životním prostředím často souvisejí. Dnes mi hodně vyostřené aktivistické akce nejsou příliš sympatické, což asi souvisí s tím, že jsem možná s postupujícím časem smířlivější a racionálnější. To ale neznamená, že bych neměl jasné názory na to, jak bychom se měli chovat k omezeným přírodním zdrojům, které máme k dispozici.Věnuje Člověk v tísni ochraně životního prostředí na našem území?Člověk v tísni se v současnosti v České republice ekologii věnuje jen okrajově. Ekologických organizací u nás působí dost a jsou velmi dobré. Na téma životního prostředí se ale zaměřujeme například ve vzdělávacích programech pro školy nebo na festivalu Jeden svět. Tam je to pro nás jedno z hlavních témat vedle sociálního vyloučení nebo základních lidských práv a svobod.Jakou roli hraje ekologie v zahraničních projektech?Ekologie v souvislosti s udržitelným hospodařením s přírodními zdroji souvisí se značnou částí naší práce. Samozřejmě ne v extrémních podmínkách válečných zón, ale třeba v případě obnovy vesnic a zdrojů obživy po živelných katastrofách. Například po tajfunu na Filipínách, po zemětřesení v Nepálu, nebo po velkých vlnách sucha v Africe. Tam chápeme pohled trvale udržitelného přístupu k přírodě a využívání přírodních zdrojů jako zásadní faktor, protože chceme, aby ta místa po našem odchodu zůstala udržitelná. To se netýká úplně první fáze krizové pomoci, kdy rozdáváme suroviny. Na místě se ale snažíme setrvat, pracovat na jeho obnově a podporovat místní rozvoj. Není to práce na pár měsíců, ale třeba na dva roky. Tehdy začne být aktuální otázka výběru plodin, jejich náročnosti na vodu, stability půdy, ekosystému nebo třeba vodních zdrojů.S udržitelností jsou přímo spojené rozvojové projekty. Například na Filipínách, kde byla většina lidí závislá na výrobcích souvisejících s kokosovými palmami, které z drtivé většiny přelámal tajfun. Než dorostou nové palmy, což trvá deset až patnáct let, hledají se alternativy: malé farmy se zeleninou, chování drůbeže nebo rukodělná výroba.Jakým způsobem zavádíte udržitelné hospodaření do zemí, v nichž působíte?V Kambodži jsme během pěti let postavili stovky domácích bioplynáren, které rodinám získávají energii z biologického odpadu a z exkrementů domácích zvířat. Energie vzniklá z plynu stačí na svícení a vaření, což výrazně šetří práci i tamní lesy. Experimentujeme také se zaváděním solárních panelů v odlehlých oblastech, organizujeme školení, pomáháme s certifikací kvality panelů. V obou případech platí, že rodiny sice využívají dotace, ale výraznou část si kupují z vlastních peněz, přičemž investované peníze se jim relativně rychle vrátí. Především ale jde o zavedení tohoto trvale udržitelného systému k životu.Dá se říci, že se věnujete i péči o krajinu?Například v Afghánistánu obnovujeme původní sady a lesy na severu země, která byla odlesněna a zdevastována během uplynulých pětadvaceti let válek. Nejde jen o to, že stromy obyvatelům zajistí dřevo nebo ovoce, ale zároveň zabraňují erozi a zadržují vzácnou vodu. Postupem času pak také samozřejmě začínají místním obyvatelům vydělávat. V místech, kde jsou vesnice ohroženy sesuvy půdy, budujeme vrstevnicové příkopy, které odvádějí vodu do bezpečných míst a zároveň v nich voda nějakou dobu zůstává. Podobné aktivity děláme i v Etiopii, kde se jedná především o zalesňování komunitních území, jejichž půda je zničena pastvou. Krajina se stabilizuje překvapivě rychle a během několika let se svahy znovu zazelenají.Jak velké plochy jste zalesnili?Zatím jsou to jen desítky hektarů. Máme ale zkušenosti s tím, že když místní obyvatelé vidí, co jejich sousedi dělají, sami začínají sady a lesy vysazovat. Taková obnova ale trvá dlouho. Aby naše práce měla dopad na krajinu v rámci jednoho nebo více okresů a abychom přesvědčili místní obyvatele, že má tato práce smysl, že stromy opravdu vyrostou a že z nich budou mít užitek, musíme na místě zůstat a pět až deset let.Je česká společnost ochotná tyto projekty podporovat?Společnost podporuje spíše okamžitou humanitární pomoc nebo jednoduché dárcovské programy. Enviromentální projekty je složitější vysvětlit a jsou spíš investice pro institucionální podporu, pro vlády a mezinárodní organizace. Ale myslím, že se to vysvětlit dá – ze státního rozpočtu máme 12 % , 10 % z privátních zdrojů a zbytek do našeho rozpočtu proudí z ciziny od velkých světových donorů.A jak přispívají české firmy?Ty na podobné projekty moc nepřispívají. Tu a tam ano, ale je pravda, že my je o to ani moc neprosíme, protože myslíme, že české firmy by měly podporovat místní projekty, které je samozřejmě také třeba řešit. U nás se navíc řeší trochu jiné věci, které nejsou tolik finančně náročné. Když chcete obnovit zalesnění celého údolí, tak to stojí statisíce euro a to jsou pro české firmy příliš velké částky. Pro nás je mnohem důležitější, aby nám české firmy pomáhaly s tím, čemu se věnujeme v České republice.

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce

  • Obecní a komunitní výroba energie - šance pro rozvoj obcí a domácností

    Co mají společného skotské město Neilston, vesnice Jühnde v Dolním Sasku nebo dánský ostrov Samsoe s českou obcí Karle, Jindřichovicemi pod Smrkem či Kněžicemi?Investice do obnovitelných zdrojů loni poprvé překročily sumu investovanou v ropném a plynařském průmyslu.Co mají společného skotské město Neilston, vesnice Jühnde v Dolním Sasku nebo dánský ostrov Samsoe s českou obcí Karle, Jindřichovicemi pod Smrkem či Kněžicemi?Jejich radnice nebo přímo občané vlastní a úspěšně provozují obnovitelné zdroje energie postavené za humny. Z provozu větrných a fotovoltaických elektráren či bioplynových stanic tak profitují ti, kteří se na ně dívají z okna.Rok 2015 lze bezpochyby prohlásit za rok, kdy obnovitelné zdroje energie vítězně táhly světem. Technologie a pozice fotovoltaických i větrných elektráren se během posledních deseti let dramaticky proměnila: jsou výkonnější, výrazně levnější a energetici je již úspěšně ve velkém zapojují do sítí. V Portugalsku nebo ve Švédsku pokrývají více než polovinu produkce elektřiny a rychlý rozvoj zažívají i v Německu, Španělsku, Velké Británii a řadě dalších zemí. Nejde přitom zdaleka jen o evropskou záležitost – v pořadí států s nejvyššími investicemi do obnovitelných zdrojů byly v loňském roce na prvních třech příčkách Čína, Spojené státy a Japonsko. Investice do obnovitelných zdrojů loni poprvé překročily sumu investovanou v ropném a plynařském průmyslu.Hlavní příčiny, proč jsou obnovitelné zdroje na vzestupu, lze shrnout do několika důvodů. Obcím a regionům přinášejí energetickou i ekonomickou soběstačnost, protože peníze, které spotřebitelé zaplatí obci jako provozovateli elektrárny, neskončí na účtu nadnárodní firmy, ale obec je použije na svůj další rozvoj (anebo zůstanou v rodinném rozpočtu v podobě ušetřených nákladů na energie). Vytvářejí pracovní příležitosti a to dokonce více než klasická energetika, což lze dobře dokumentovat na příkladech ze zahraničí. Jejich minimální provozní náklady, kdy ve výrobních nákladech elektřiny dominuje investiční složka, umožňují daleko lépe určit cenu elektřiny, která bude během provozu zařízení potřebná pro zajištění návratnosti investice. Nemůže se proto stát, že v budoucnu ohrozí ekonomiku projektu výkyv ceny uhlí, ropy nebo zemního plynu ani případné zpoplatnění fosilních paliv v návaznosti na globální klimatickou dohodu či energetickou politiku EU. V neposlední řadě jde o odvětví, ve kterém spousta států, regionů i měst vidí perspektivu nových pracovních míst. Země, které se včas naučí pracovat s technologiemi pro využití obnovitelných zdrojů, nemusejí čelit důsledkům vytěžení omezených domácích ložisek surovin.Vraťme se ještě k příkladům z úvodu a položme si otázku, v čem je mezi uvedenými projekty u nás a v zahraničí hlavní rozdíl? Zatímco v zahraničí další podobné projekty rychle přibývají, české obce dnes se záměrem následovat jindřichovický nebo kněžický projekt nemají šanci. V České republice totiž v současnosti žádná podpora pro nové větrné projekty neexistuje a podmínky připojování pro nové střešní solární elektrárny jsou složité a nevýhodné. Jarní novela energetického zákona je prvním důležitým, ale zdaleka ne dostačujícím krokem pro fungující systém. Čisté zdroje energie, energetická a finanční nezávislost a s tím spojený rozvoj obcí a měst tak zůstávají zbytečně nevyužity. Jsou obětí plošného zrušení podpor pro obnovitelné zdroje energie, které bylo reakcí na chybné nastavení podmínek pro fotovoltaické elektrárny v letech 2009 a 2010. Navíc u nás převládl názor, že ze solárních či větrných elektráren může profitovat jen několik milionářů na Kajmanských ostrovech, zatímco všichni ostatní na ně doplácejí dražší elektřinou. Důvod, proč podobné výhrady obnovitelným zdrojům nestojí v cestě v úspěšnějších zemích, je celkem prostý. V Německu patří dvě třetiny celkového instalovaného výkonu všech obnovitelných zdrojů, tedy z gigantických 73 GW (pro srovnání: výkon všech elektráren v ČR včetně Temelína, Dukovan, Prunéřova či Chvaletic činí necelých 22 GW), přímo jejich uživatelům – občanům, obcím, zemědělcům nebo podnikům. Vlastnictví elektráren ze strany obcí či komunit je běžné i v Dánsku, Velké Británii a dalších zemích. Obce instalují na své budovy solární panely a občané spolu s obcemi, podnikateli či farmáři stavějí větrné elektrárny. V České republice jsou sice ve vlastnictví obcí desítky výtopen na biomasu, avšak ostatní projekty jsou zatím ojedinělé.Proto se Hnutí DUHA společně s největší českou asociací výrobců, provozovatelů a odborníků z oblasti obnovitelných zdrojů – Komorou OZE a legislativními experty Frank Bold, rozhodlo usilovat o změnu: v novele zákona o podporovaných zdrojích navrhujeme obnovit zelené bonusy pro větrné elektrárny s majetkovým zapojením obcí a občanů a v několika klíčových vyhláškách chceme změnit diskriminační podmínky pro malé fotovoltaické elektrárny umísťované na střechy či fasádu budov a určené především k pokrytí části vlastní spotřeby.  Martin Mikeska, energetický expert Hnutí DUHA

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce

  • Jak se postarat o stav ekologie a zároveň obdržet kvalitní výrobky

    Ekologie může být snadně držená zároveň ve společnosti buď doma. Některá skvělá ekologická řízení jsou velmi nápomocná pro všechny, kdo pečuje o pole buď zahrádku, jiná, ačkoliv už trochu pokročílejší v technickém ohledu, stanoví skvělý zdroj elektřiny. Dnes docela zajímavou volbou je samostátní výroba hnojiva buď bionafty.velice levný zdroj elektrické energie, který se charakterizuje velkou popularitou v Norsku, Dánsku a jiných komplikovaných technologických zemiích. Někdy má i název FAME kvůli chemickým vlastnostem. V dnešní době hodně aut je tak vyráběná, aby bionafta mohla být účinně používaná, a objednávka o produkci toto paliva neustále roste. FAME je obdržená díky rafinačním procesu kyselin rostlinného původu – nejednou jednoduše z odpádků. Bionafta není tak vysoce škodná pro přírodu jako tradiční palivo, její výroba není i tak omezená jako např. klesající množství uhlí buď ropy, proto stanoví skvělý alternativní zdroj energie. Stojí to za to, avšak být si vědom, že skladování bionafty, jako každého dalšího paliva, vyžaduje několik důležitých podmínek – zároveň by držet kvalitu, a těch, jejichž cílem je držet bezpečnost - přečtěte si to. By poznat podrobnosti, nejlépe podívat se na webové strany věnované bionaftě a jiným ekologickým řešením. O možnostech tohoto zdroju elektrické energie nejlépe si přesvědčovat na vlastní oči anebo přečíst názory expertů, které jsou nejednou dosažitelné na internetu.Díky organickým odpadům je možné kromě bionafty získat i hnojivo pro rostliny. Velmi kvalitní hnojivo je potřebné hlavně pro sklenikové a jiné náročné rostliny, na příklad vinnou révu anebo jemné květy, jako růže. Zmenšují rovněž odstraňovaní odpadů, jež občas může stát moc peněz. Stáčí vlastnit zahradu nebo pole, vhodné nádrže na hnojivo, a tehdy už jen pravidelně pečovat o rostliny a vycházet organické odpádky do těchto nádrží - Společnost Kingspan Environmental . Takové domácí hnojivo je lepší než běžná průmyslová umělá hnojiva. Současně velice pozoruhodné výsledky jsou dosažitelné díky soběstačnosti, která dává zároveň jednotlivým osobám a podnikatelům jakousi dózu ekonomické nezávislosti – vlastní hnojivo k těmto řešením samozřejmě patří.

    21.duben 2020 - Napsal: Redakce