Chvála papíru a obalů z něj vyroben Připomínají-li se počátky výroby papíru v českých zemích v době před pěti stoletími, je to dobrým podnětem k zamyšlení o významu papíru pro obalovou techniku i v jeho historickém vývoji. Objev papíru se klade do Číny, a to přibližně do prvých dvou století před naším letopočtem. Trochu s překvapením můžeme konstatovat, že papír vlastně zakončuje objevy hlavních druhů “klasických” obalových materiálů, máme-li mezi nimi kromě papíru na mysli dřevo, textil, kovy a sklo. Předpokládáme-li, že umění opracovávat dřevo se vyvíjelo s objevem prvních kamenných nástrojů, znamená to, že se pohybujeme v řádu statisíců let doby kamenné, přičemž dlabané čluny jako vyšší stupeň opracování dřeva se objevují v mladším paleolitu, v době asi před deseti až čtyřiceti tisíci lety. Také objev textilií se ztrácí v nedohlednu, kdy se lidé naučili splétat různé vláknité materiály. První nálezy zbytků textilií v turecké Ankaře ze 7. tisíciletí před n.l. svědčí o tom, že v té době bylo toto umění už na poměrně vysoké úrovni, patrně se už využívalo jednodruhových zařízení pro tkaní rostlinných vláken. Do mladšího paleolitu je možno klást i počátky hrnčířství. To odvozují někteří archeologové od proutěných košů, které se začaly vymazávat hlínou a potom vypalovaly na ohništích. Hrnčířství a výroba keramiky sehrály velmi důležitou roli při vzniku hutnictví kovů, tehdy další skupiny obalových materiálů. Nicméně ještě před nástupem zpracování kovů se objevuje na scéně sklo, a to asi ve 4. tisíciletí před n.l., nejprve ovšem jenom ve formě perela tyčinek. Zpracování kovů, a to nejprve bronzu (asi 3. tisíciletí p.n.l.) a železa (o více než 1000 let později) dalo, jak známo, dokonce název příslušným historickým obdobím. Objevuje-li se papír přibližně na přelomu našeho letopočtu, je v porovnání se zmíněnými materiály materiálem poměrně “mladým”. Dodejme ovšem, že další skupina obalových materiálů, tedy nejmladších, jakými jsou plasty, se dostávají na scénu vlastně až v našem století, tedy přibližně 2000let po objevu papíru! I papír byl v době svého vzniku jakousi “umělou hmotou”,vzniklou rozvlákněním a opětnou rekonstrukcí zplstněním, upěchováním různých vláknitých materiálů, jakými byla zprvu kůra z moruší, ale i odpady surového hedvábí, později pak konopných, lněných či bavlněných hadrů, rybářskýchsítí a lan. Cesta papíru z Číny na západ byla bezpochyby složitá,katalyzovaná často válečnými výboji, ale papír dospěl do Evropy zavčas, aby ovlivnil nástup knih tisku. Papíru se sice nedostalo cti nést název “doba papírová”, jeho historické zásluhy v dějinách civilizace - především jako nosiče psaných i tištěných informací jsou však nemenší než bronzu a železa. Jako obalový materiál neměl ručně z odpadkového textilu vyráběný, poměrně drahý papír příliš mnoho možností uplatnit se ve starověku a ve středověku. Souvisí to ovšem také s rozvojem výroby a obchodu, který dostal výrazné impulzy v objevitelských cestách na prahu novověku. V 17. století nacházíme už v papírových obalech tabák, čaj a některé léky. Ze stejného století jsou v souvislosti s třicetiletou válkou zmínky o papírových pytlích. V 17. století ostatně nabyla dosavadní poměrně primitivní výroba papíru více průmyslového charakteru, především zavedením nového zařízení k mletí, resp. rozvlákňování vstupního materiálu. Pod názvem holandr se tento stroj rozšířil z papírny v holandském Appeldornu do dalších zemí. V severní Americe se začalo s výrobou papíru r. 1690 v pensylvánském Germantownu. Významným faktorem, limitujícím často papírenskou výrobu byl i nedostatek hlavní suroviny, tedy hadrů.Ve druhé polovině 18. století uveřejňuje botanik J. Schäffer práci o některých rostlinách, přicházejících v úvahu pro výrobu papíru, aniž by bylo nutno používat jako příměsí dosavadních textilních vláken. Uvádí přes 60 druhů různých rostlin, mezi jinými např. rákos, kopřivy a chmel. Koncem 18. století je v Anglii patentován i první, poměrně jednoduchý papírenský stroj, pracující na principu nanášení disperze vláken na pohybující se drátěné síto. Skutečně dynamický rozvoj papírenského průmyslu a aplikace jeho produktů v obalové technice nastal v 19. století, zejména v jeho druhé polovině.Ostatně i další obory, které podmiňují rozvoj obalové techniky, ať už jde osamotnou výrobu obalových prostředků, nebo široký sortiment produktů, pro které jsou obaly určeny, zaznamenaly během technické revoluce v 19. století nebývalý rozkvět. Ještě v prvé polovině 19. století došlo k rozvoji výroby lepenkových krabic, většinou válcovitého tvaru vzhledem k potížím s tvorbou rohů u hranatých obalů. První výroba lepenky se připisuje Číňanům, a to v 18.století. V polovině 19. století vzrostla také výroba plochých papírových pytlů,stimulovaná vynálezem stroje na výrobu pytlů ve Spojených státech r. 1852. Do poloviny minulého století spadá i vývoj vlnité lepenky. Skutečnou revolucí v papírenském průmyslu s výrazným dopadem na produkci papírenských obalových materiálů bylo využití dřeva pro výrobu papíru.Bylo to podmíněno jednak objevem broušení dřeva pro papírenské účely (1844),jednak objevem chemického zpracování dřeva a to nejprve způsobem nátronovým (1853),potom způsobem sulfitovým (1867) a sulfátovým (1880). Tento masivní vstup chemie dovýroby papíru, kterému předcházelo studium uvolnění celulózy odbouráním inkrustačních látek dřeva, vytvořil předpoklady k nebývalému rozvoji papírenského průmyslu po stránce kvantitativní, ale umožnil také podstatné rozšíření sortimentu papírenských produktů s různými vlastnostmi, oceňovanými i v obalové technice, např. sulfitovou a sulfátovou celulózu bělenou či nebělenou,dřevité i bezdřevé papíry atd. Ve druhé polovině 19. století vykazují tedy silný nárůst všechny typy dosud známých obalů. V r. 1870 vyvinul úspěšný americký výrobce papírových pytlů Robert Gair lis na kartonové skládačky. O dynamickém rozvoji tohoto typu obalů svědčí i skutečnost, že do r. 1897 bylo podáno přes 800patentů, vztahujících se ke skládačkám. Tento vývoj byl bezpochyby stimulovánpředevším rostoucí hromadnou výrobou produktů, kterým vyhovovalo plnění do spotřebitelských obalů typu skládaček. Byly to hlavně různé cereální výrobky,ke kterým patřily už tehdy výrobky firmy bratří Kellogů v USA. Mimořádně významnou pro obalovou techniku byla i snaha o zvýšení odolnosti papírenských materiálů vůči vlhku. Roku 1877 byla založena společnostpro výrobu voskovaného papíru. Koncem minulého století byly používány parafinované papíry pro balení výrobků typu sušenek, vkládané potom do skládaček. Ostatně voskovaný papír byl po řadu desetiletí hlavním barierovým fóliovým materiálem pro ochranu vůči vlhkosti vedle poměrně drahé cínové(staniolové) fólie. V té době se uplatnil pro zvýšení účinků vlhkosti i asfalt,např. u některých typů prstencově nebo spirálově vinutých přepravních obalů,které třeba ještě za 1. světové války sloužily jako obal dělostřelecké munice. Pokrok ve výrobě papíru, dosažený v 19. století byl skutečně úctyhodný. Dokumentuje to např. papírenský stroj, vystavený na světové výstavě v Paříži r. 1900, který při šíři papírového pásu 3 000 mm dosahoval rychlosti až 150 m/min. Ostatně i v dalších obalářských oborech byla dynamika technického rozvoje v tomto století ohromující. Uvážíme-li například, že v prvých desetiletích vyrobil zručný dělník několik desítek plechovek za den, zatímco na konci stejného století to bylo 2 500 plechovek za hodinu na jednom stroji. Skutečností je, že počátkem našeho století mohl papírenský průmysl nabídnout obalové technice poměrně širokou škálu obalových prostředků,které byly s to velmi dobře plnit všechny tři hlavní funkce obalu, totiž funkci ochrannou, manipulační i vizuálně-komunikační. Zejména v posledně uvedené funkci měl papír zcela dominantní postavení vzhledem ke své dobré potiskovatelnosti. Této vlastnosti mohl dobře využít také díky pokroku v tiskových technikách během 19.století i díky tomu, že se postupně ujalo používání papírových etiket prorůzné druhy obalů. Funkce manipulační, která je zřejmá především u přepravních obalů, byla rozvinuta dalším vývojem jak v oblasti papírových pytlů, tak v oblasti přepravních lepenkových krabic. Automatické linky na výrobu papírových pytlů sezačínají používat od r. 1905. Papírové pytle byly v té době např. také variantou k balení mouky do dražších pytlů bavlněných. Od počátku tohoto století je také zřetelná tendence náhrady dřevěných beden lepenkovými. Výrazný boom pokud jde o spotřebitelské obaly z papírenských materiálů, patrný už ke konci minulého století, pokračoval a nabíral na dynamice iv našem století. Kromě stále se rozšiřujícího sortimentu sáčků, skládaček,vinuté kartonáže a přebalů nejrůznějších typů nalézají uplatnění zvláště při rozvoji samoobsluh ve druhé polovině našeho století i další typy obalů jako jsou lisované produkty typu tácků, nízkých misek a pro užší sortiment výrobků i obaly z nasávané papíroviny. Nejvýznamnějším rysem 20. století z hlediska materiálové základny obalové techniky byl ovšem vývoj různých typů plastů. S touto skutečností byly konfrontovány všechny tradiční obalové materiály. Zde budiž pouze konstatováno, že vyspělý papírenský průmysl dovedl brzo a velice dobře využít přednosti, kterou nabízí kombinace plastů s papírem. Tradiční výhody papírenských materiálů, oceňované také v obalářském oboru, především dobré mechanické vlastnosti a dobrá potiskovatelnost, byly aplikací plastů v případě potřeby doplněny o vodovzdornost a svařitelnost, takže se např. kartony vrstvené plasty stávají oblíbeným obalem pro široký sortiment tekutých potravinářských výrobků, jejichž doménou byly tradičně obaly skleněné, případně plechové i obaly ze samotných plastů. Ve zmíněné polemice o vztahu papíru a plastů byly diskutovány i související aspekty ekologické, které nabyly na významu zejména v posledních desetiletích našeho století a bezpochyby zůstanou i nadále jedním z nejvýznamnějších kritérií, která budou rozhodovat o postavení toho kterého obalového materiálu v obalové technice. Z ekologického hlediska je na výrobě papíru předmětem kritiky především silné znečišťování odpadních vod. V papírenském průmyslu se tomuto problému věnuje soustavná pozornost a stejně jako v ostatních průmyslových oborech je zde snahou i snížení plynných emisí a snížení celkové energetické náročnosti, což jsou vedle zmíněného znečišťování vod hlavní kriteria prohodnocení ekologické zátěže příslušného výrobního procesu. Pokud jde o hotový produkt, je z hlediska ekologického nesporně příznivě hodnocena možnost recyklace, biodegradovatelnost a případně energetickévyužití papíru. Papír má tedy všechny předpoklady udržet si své dominantnípostavení i v sílící konkurenci ostatních obalových materiálů. Papír budiž pochválen!
14.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková
