Výsledky vyhledávání v sekci: Odpadové hospodářství
  • Vraťme se ke skleněným obalům

    Sklo je 100% přírodní materiál a k uchovávání nápojů a potravin je nejvhodnější. Jeho výhodou je i možnost neomezené recyklace. Přesto, že má více předností než plast, na něj výrobci i spotřebitelé v posledních letech pozapomněli.Doby, kdy se limonády, mléko, jogurty a další produkty prodávaly výhradně ve skle, jsou, zdá se, pryč. Sklo v mnoha případech nahradily plastové obaly, které mají snad jen jedinou výhodu – jsou lehčí.Jak ale prokazují četné studie, zásadním minus plastových obalů je jejich neschopnost uchovávat veškeré senzorické vlastnosti nápojů a potravin, a navíc do nich mohou při nevhodném zacházení vylučovat škodlivé látky.Sklo má prestižSkleněné láhve a obaly jsou dnes jakýmsi symbolem nadstandardního zboží. Například kvalitní vína a alkoholické nápoje věhlasných značek se prodávají pouze ve skleněných lahvích, zatímco alkohol v plechovce, krabici či plastové lahvi je automaticky považován za laciný a nekvalitní.Staré dobré sklo má oproti plastům řadu ekologických, praktických i zdravotních výhod. Jelikož se jedná o 100% přírodní materiál (vyrábí se z písku, sody a vápence), který lze recyklovat takřka do nekonečna, nezatěžuje životní prostředí.Ze zdravotního hlediska je sklo naprosto bezpečné, protože do potravin a nápojů nevylučuje žádné škodliviny. Navíc brání pronikání škodlivin z prostředí k obsahu. Například zelené a hnědé lahve chrání nápoje před ultrafialovým zářením.Z praktického hlediska jsou skleněné obaly lepší při uchovávání chuti, čerstvosti a vitamínů. Sklo chrání obsah před poškozením vyvolaným změnami vnějších teplot. Sklo je tedy na rozdíl od plastů vhodnější jak k uchovávání potravin a nápojů, tak i k jejich ohřívání v mikrovlnných troubách.Stop plastůmDosavadní studie ukazují, že plastové obaly s sebou mohou nést jisté zdravotní riziko. Výrobci plastových obalů tak podléhají povinné registraci. Podle nařízení EU musejí být registrováni všichni výrobci materiálů a látek, které mohou mít škodlivé účinky na lidské zdraví.Plast obecně není pro uchovávání potravin a nápojů příliš vhodný, protože do nich může vylučovat škodlivé látky. Čínští vědci nedávno zjistili, že při vyšších teplotách se z plastových lahví do nápojů uvolňuje škodlivý antimon, především pak u džusů, které obsahují kyseliny a konzervanty. Problém může nastat při transportu, při nevhodném skladování či vystavování v obchodě nebo ponecháte-li láhev s pitím v létě v autě na slunci.Před časem navíc Evropská unie vydala zákaz výroby a dovozu plastových kojeneckých lahví s obsahem Bisfenolu A (BPA). Bylo totiž jasně prokázáno, že BPA je pro dětský organizmus škodlivý. EU zároveň doporučila rodičům nahradit dětské polykarbonátové lahvičky za skleněné.Chceme sklo!Výsledky celoevropského průzkumu nezávislé agentury InSites prokázaly, že skleněné obaly řada spotřebitelů vnímá jako součást zdravého životního stylu. Podle průzkumu upřednostňuje sklo jako obalový materiál 74 % spotřebitelů EU.Průzkum ukázal, že evropští spotřebitelé by upřednostnili, kdyby některé výrobky (především mléko, jogurty, džusy či víno) mohli zakoupit ve skle. Mezi nabídkou a poptávkou je ale značná nerovnováha, výrobci stále upřednostňují plast. Přitom spotřebitelé uvádějí, že by si za skleněné obaly byli ochotni připlatit.

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce

  • Papír je surovina, ne odpad

    Ačkoli ho dnes vnímáme jako každodenní samozřejmost, patří papír bezpochyby k nejdůležitějším vynálezům lidské historie. Využití papíru je dnes velmi široké a už dávno neslouží pouze jako materiál, na který je možné psát. Velké procento papírového materiálu připadá na obaly – papírové tašky, krabice, kartony a lepenky.Papírenský průmysl kryje více než 50 % své energetické spotřeby výrobou z obnovitelných zdrojů.I kvůli (a díky) masivnímu používání papíru k těmto účelům je při nakládání s papírem zásadní co nejširší recyklace. To platí principiálně o všech netoxických odpadech, ale u papíru se nám výhodnost tohoto šetrného přístupu zpřítomňuje při každém otevírání kartonové krabice.Papír je přesně tou samozřejmostí, o kterou se často příliš nezajímáme a mnoho o ní nevíme. Jeho výroba má u nás dlouhou tradici. Předpokládá se, že byla známa již v době Karla IV. Nejstarší doložená papírna je z roku 1499 (Zbraslav). K výrobě papíru se z počátku používaly staré hadry, teprve od druhé poloviny 19. století se začal papír vyrábět ze dřeva. Dnes je na výrobu jedné tuny papíru třeba dvě až tři tuny dřeva. Výroba recyklovaného papíru dřevo nevyžaduje. I když český papírenský průmysl využívá ve svých provozech méně kvalitní dřevo (z prořezávek, polomů, napadené kůrovcem, piliny), není tohoto dřeva v ČR dost. Nepřímo je tak vyvíjen tlak na větší těžbu. Papír přitom lze recyklovat v průměru 4krát až 6krát.  Recyklace vede k nižším emisím znečišťujících látek. Zpracování sběrového papíru potřebuje oproti výrobě papíru z buničiny méně energie a méně vody a každá tuna recyklovaného papíru ušetří kolem 5 kubických metrů dřeva (asi 14 stromů).Pravdou je, že situace v papírenském průmyslu se v České republice v posledním čtvrtstoletí výrazně zlepšila. Oproti období před rokem 1989 snížil český papírenský průmysl významně znečištění odpadních vod. K bělení papíru se také přestal používat elementární chlór (jeho použití vede ke vzniku vysoce toxických látek jako např. dioxinů). Papír, který byl vyroben bez použití elementárního chlóru, se certifikuje označením ECF, papír vyrobený zcela bez chlóru označením TCF. Papírenský průmysl navíc kryje více než 50 % své energetické spotřeby výrobou z obnovitelných zdrojů (spalováním odpadního dřeva a kůry).Množství vytříděného papíru v celé Evropě i u nás dlouhodobě roste. Evropský papírenský průmysl se zavázal k recyklaci 66 % všeho spotřebovaného papíru v roce 2010, tento cíl splnil a v současnosti se již vytřídí přes 70 % použitého papíru. Česká republika se těmto výsledkům také již přibližuje.Zásadním ale zůstává, jakým způsobem s papírem nakládá společnost. O tom zda se nepotřebný papír stane surovinou nebo odpadem, rozhodujeme každý den. Přes pozitivní trend mají domácnosti ve sběru papíru dosud rezervy. Ve směsném komunálním odpadu stále zůstává asi polovina toho, co spotřebujeme. Pravděpodobně ještě větší rezervy jsou u menších firem. Některé papír netřídí vůbec.Celkově je při pohledu na trendy v tomto segmentu naší spotřební civilizace důvod k optimismu. Výrobky z recyklovaného papíru pro mnohé už dávno ztratily stigma čehosi méněcenného a naopak se stávají vyhledávanou alternativou a jakousi značkou kvality. Jde o směřování k zodpovědnému i ekonomickému přístupu. Recyklovat papír se totiž vyplácí.

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce

  • Chvála papíru

    Chvála papíru a obalů z něj vyroben Připomínají-li se počátky výroby papíru v českých zemích v době před pěti stoletími, je to dobrým podnětem k zamyšlení o významu papíru pro obalovou techniku i v jeho historickém vývoji.    Objev papíru se klade do Číny, a to přibližně do prvých dvou století před naším letopočtem. Trochu s překvapením můžeme konstatovat, že papír vlastně zakončuje objevy hlavních druhů “klasických” obalových materiálů, máme-li mezi nimi kromě papíru na mysli dřevo, textil, kovy a sklo.    Předpokládáme-li, že umění opracovávat dřevo se vyvíjelo s objevem prvních kamenných nástrojů, znamená to, že se pohybujeme v řádu statisíců let doby kamenné, přičemž dlabané čluny jako vyšší stupeň opracování dřeva se objevují v mladším paleolitu, v době asi před deseti až čtyřiceti tisíci lety.     Také objev textilií se ztrácí v nedohlednu, kdy se lidé naučili splétat různé vláknité materiály. První nálezy zbytků textilií v turecké Ankaře ze 7. tisíciletí před n.l. svědčí o tom, že v té době bylo toto umění už na poměrně vysoké úrovni, patrně se už využívalo jednodruhových zařízení pro tkaní rostlinných vláken.    Do mladšího paleolitu je možno klást i počátky hrnčířství. To odvozují někteří archeologové od proutěných košů, které se začaly vymazávat hlínou a potom vypalovaly na ohništích. Hrnčířství a výroba keramiky sehrály velmi důležitou roli při vzniku hutnictví kovů, tehdy další skupiny obalových materiálů.     Nicméně ještě před nástupem zpracování kovů se objevuje na scéně sklo, a to asi ve 4. tisíciletí před n.l., nejprve ovšem jenom ve formě perela tyčinek.     Zpracování kovů, a to nejprve bronzu (asi 3. tisíciletí p.n.l.) a železa (o více než 1000 let později) dalo, jak známo, dokonce název příslušným historickým obdobím.    Objevuje-li se papír přibližně na přelomu našeho letopočtu, je v porovnání se zmíněnými materiály materiálem poměrně “mladým”. Dodejme ovšem, že další skupina obalových materiálů, tedy nejmladších, jakými jsou plasty, se dostávají na scénu vlastně až v našem století, tedy přibližně 2000let po objevu papíru!    I papír byl v době svého vzniku jakousi “umělou hmotou”,vzniklou rozvlákněním a opětnou rekonstrukcí zplstněním, upěchováním různých vláknitých materiálů, jakými byla zprvu kůra z moruší, ale i odpady surového hedvábí, později pak konopných, lněných či bavlněných hadrů, rybářskýchsítí a lan.     Cesta papíru z Číny na západ byla bezpochyby složitá,katalyzovaná často válečnými výboji, ale papír dospěl do Evropy zavčas, aby ovlivnil nástup knih tisku. Papíru se sice nedostalo cti nést název “doba papírová”, jeho historické zásluhy v dějinách civilizace - především jako nosiče psaných i tištěných informací jsou však nemenší než bronzu a železa.     Jako obalový materiál neměl ručně z odpadkového textilu vyráběný, poměrně drahý papír příliš mnoho možností uplatnit se ve starověku a ve středověku. Souvisí to ovšem také s rozvojem výroby a obchodu, který dostal výrazné impulzy v objevitelských cestách na prahu novověku.    V 17. století nacházíme už v papírových obalech tabák, čaj a některé léky. Ze stejného století jsou v souvislosti s třicetiletou válkou zmínky o papírových pytlích.    V 17. století ostatně nabyla dosavadní poměrně primitivní výroba papíru více průmyslového charakteru, především zavedením nového zařízení k mletí, resp. rozvlákňování vstupního materiálu. Pod názvem holandr se tento stroj rozšířil z papírny v holandském Appeldornu do dalších zemí. V severní Americe se začalo s výrobou papíru r. 1690 v pensylvánském Germantownu. Významným faktorem, limitujícím často papírenskou výrobu byl i nedostatek hlavní suroviny, tedy hadrů.Ve druhé polovině 18. století uveřejňuje botanik J. Schäffer práci o některých rostlinách, přicházejících v úvahu pro výrobu papíru, aniž by bylo nutno používat jako příměsí dosavadních textilních vláken. Uvádí přes 60 druhů různých rostlin, mezi jinými např. rákos, kopřivy a chmel. Koncem 18. století je v Anglii patentován i první, poměrně jednoduchý papírenský stroj, pracující na principu nanášení disperze vláken na pohybující se drátěné síto.    Skutečně dynamický rozvoj papírenského průmyslu a aplikace jeho produktů v obalové technice nastal v 19. století, zejména v jeho druhé polovině.Ostatně i další obory, které podmiňují rozvoj obalové techniky, ať už jde osamotnou výrobu obalových prostředků, nebo široký sortiment produktů, pro které jsou obaly určeny, zaznamenaly během technické revoluce v 19. století nebývalý rozkvět.     Ještě v prvé polovině 19. století došlo k rozvoji výroby lepenkových krabic, většinou válcovitého tvaru vzhledem k potížím s tvorbou rohů u hranatých obalů. První výroba lepenky se připisuje Číňanům, a to v 18.století. V polovině 19. století vzrostla také výroba plochých papírových pytlů,stimulovaná vynálezem stroje na výrobu pytlů ve Spojených státech r. 1852. Do poloviny minulého století spadá i vývoj vlnité lepenky.    Skutečnou revolucí v papírenském průmyslu s výrazným dopadem na produkci papírenských obalových materiálů bylo využití dřeva pro výrobu papíru.Bylo to podmíněno jednak objevem broušení dřeva pro papírenské účely (1844),jednak objevem chemického zpracování dřeva a to nejprve způsobem nátronovým (1853),potom způsobem sulfitovým (1867) a sulfátovým (1880). Tento masivní vstup chemie dovýroby papíru, kterému předcházelo studium uvolnění celulózy odbouráním inkrustačních látek dřeva, vytvořil předpoklady k nebývalému rozvoji papírenského průmyslu po stránce kvantitativní, ale umožnil také podstatné rozšíření sortimentu papírenských produktů s různými vlastnostmi, oceňovanými i v obalové technice, např. sulfitovou a sulfátovou celulózu bělenou či nebělenou,dřevité i bezdřevé papíry atd.     Ve druhé polovině 19. století vykazují tedy silný nárůst všechny typy dosud známých obalů. V r. 1870 vyvinul úspěšný americký výrobce papírových pytlů Robert Gair lis na kartonové skládačky. O dynamickém rozvoji tohoto typu obalů svědčí i skutečnost, že do r. 1897 bylo podáno přes 800patentů, vztahujících se ke skládačkám. Tento vývoj byl bezpochyby stimulovánpředevším rostoucí hromadnou výrobou produktů, kterým vyhovovalo plnění do spotřebitelských obalů typu skládaček. Byly to hlavně různé cereální výrobky,ke kterým patřily už tehdy výrobky firmy bratří Kellogů v USA.    Mimořádně významnou pro obalovou techniku byla i snaha o zvýšení odolnosti papírenských materiálů vůči vlhku. Roku 1877 byla založena společnostpro výrobu voskovaného papíru. Koncem minulého století byly používány parafinované papíry pro balení výrobků typu sušenek, vkládané potom do skládaček. Ostatně voskovaný papír byl po řadu desetiletí hlavním barierovým fóliovým materiálem pro ochranu vůči vlhkosti vedle poměrně drahé cínové(staniolové) fólie. V té době se uplatnil pro zvýšení účinků vlhkosti i asfalt,např. u některých typů prstencově nebo spirálově vinutých přepravních obalů,které třeba ještě za 1. světové války sloužily jako obal dělostřelecké munice.    Pokrok ve výrobě papíru, dosažený v 19. století byl skutečně úctyhodný. Dokumentuje to např. papírenský stroj, vystavený na světové výstavě v Paříži r. 1900, který při šíři papírového pásu 3 000 mm dosahoval rychlosti až 150 m/min. Ostatně i v dalších obalářských oborech byla dynamika technického rozvoje v tomto století ohromující. Uvážíme-li například, že v prvých desetiletích vyrobil zručný dělník několik desítek plechovek za den, zatímco na konci stejného století to bylo 2 500 plechovek za hodinu na jednom stroji.    Skutečností je, že počátkem našeho století mohl papírenský průmysl nabídnout obalové technice poměrně širokou škálu obalových prostředků,které byly s to velmi dobře plnit všechny tři hlavní funkce obalu, totiž funkci ochrannou, manipulační i vizuálně-komunikační. Zejména v posledně uvedené funkci měl papír zcela dominantní postavení vzhledem ke své dobré potiskovatelnosti. Této vlastnosti mohl dobře využít také díky pokroku v tiskových technikách během 19.století i díky tomu, že se postupně ujalo používání papírových etiket prorůzné druhy obalů.     Funkce manipulační, která je zřejmá především u přepravních obalů, byla rozvinuta dalším vývojem jak v oblasti papírových pytlů, tak v oblasti přepravních lepenkových krabic. Automatické linky na výrobu papírových pytlů sezačínají používat od r. 1905. Papírové pytle byly v té době např. také variantou k balení mouky do dražších pytlů bavlněných. Od počátku tohoto století je také zřetelná tendence náhrady dřevěných beden lepenkovými.    Výrazný boom pokud jde o spotřebitelské obaly z papírenských materiálů, patrný už ke konci minulého století, pokračoval a nabíral na dynamice iv našem století. Kromě stále se rozšiřujícího sortimentu sáčků, skládaček,vinuté kartonáže a přebalů nejrůznějších typů nalézají uplatnění zvláště při rozvoji samoobsluh ve druhé polovině našeho století i další typy obalů jako jsou lisované produkty typu tácků, nízkých misek a pro užší sortiment výrobků i obaly z nasávané papíroviny.    Nejvýznamnějším rysem 20. století z hlediska materiálové základny obalové techniky byl ovšem vývoj různých typů plastů. S touto skutečností byly konfrontovány všechny tradiční obalové materiály.  Zde budiž pouze konstatováno, že vyspělý papírenský průmysl dovedl brzo a velice dobře využít přednosti, kterou nabízí kombinace plastů s papírem. Tradiční výhody papírenských materiálů, oceňované také v obalářském oboru, především dobré mechanické vlastnosti a dobrá potiskovatelnost, byly aplikací plastů v případě potřeby doplněny o vodovzdornost a svařitelnost, takže se např. kartony vrstvené plasty stávají oblíbeným obalem pro široký sortiment tekutých potravinářských výrobků, jejichž doménou byly tradičně obaly skleněné, případně plechové i obaly ze samotných plastů.    Ve zmíněné polemice o vztahu papíru a plastů byly diskutovány i související aspekty ekologické, které nabyly na významu zejména v posledních desetiletích našeho století a bezpochyby zůstanou i nadále jedním z nejvýznamnějších kritérií, která budou rozhodovat o postavení toho kterého obalového materiálu v obalové technice.    Z ekologického hlediska je na výrobě papíru předmětem kritiky především silné znečišťování odpadních vod. V papírenském průmyslu se tomuto problému věnuje soustavná pozornost a stejně jako v ostatních průmyslových oborech je zde snahou i snížení plynných emisí a snížení celkové energetické náročnosti, což jsou vedle zmíněného znečišťování vod hlavní kriteria prohodnocení ekologické zátěže příslušného výrobního procesu.    Pokud jde o hotový produkt, je z hlediska ekologického nesporně příznivě hodnocena možnost recyklace, biodegradovatelnost a případně energetickévyužití papíru.     Papír má tedy všechny předpoklady udržet si své dominantnípostavení i v sílící konkurenci ostatních obalových materiálů. Papír budiž pochválen!   

    14.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Mix
  • Jak nakupovat potraviny? Čtěte si etikety

    Při dietách či jiných úpravách stravy je důležité vybírat správné potraviny. Supermarkety nám nabízejí spoustu všemožných druhů potravin, etiket, značek, které nám mohou pěkně zamotat hlavu. Ale jak vybírat ty správné?Při nákupu ovoce a zeleniny hledejte ty, které vypadají nejzdravější, nejsou měkké, plesnivé a nejsou pokryté skvrnami. Kupujete-li si mléčné výrobky, vybírejte si neslazené jogurty, kozí mléko a všechny sojové výrobky. Odpusťte si měkké a uměle barvené sýry, které obsahují mnoho saturovaných tuků, barviv a konzervantů. Pro dietu jsou vhodné všechny sladkovodní ryby s bílým masem, losos, vařené nebo pečené ryby a tuňák. Smažené a solené ryby obsahují mnoho tuku a soli. Sladkovodní ryby mají hodně dobrých tuků omega 3, které jsou nezbytné pro snižování hladiny cholesterolu a podporu psychické pohody.Máte-li možnost, kupujte jen vejce z organického chovu s volným výběhem. Nejlepší způsob, jak upravovat vejce, je vaření, ať už ve skořápce nebo bez ní. Smažená vejce obsahují mnoho nasycených tuků a zvyšují hladinu cholesterolu v krvi. Nejvhodnějším druhem masa je krocan bez kůže, jehněčí a kuřecí. Červené maso, párky, klobásy, uzené a průmyslově zpracované maso, obsahuje mnoho nasycených tuků, jsou do nich přidávány chemikálie a konzervanty. Skladují se v hliníkových a umělohmotných obalech, jejichž látky se mohou, zvláště při ohřívání, dostávat do potravin.Je důležité dát si pozor na etikety na potravinách a naučit se znát skryté přísady jako barviva, konzervanty, emulgátory a ztužovadla. Tyto látky mohou způsobovat bolesti hlavy, astma, alergie nebo hyperaktivitu u dětí. Nejsnáze je možné se vyhnout potravinám obsahující barviva. Dávejte dobrý pozor, pokud jsou na etiketách údaje jako barveno umělými barvivy, slovy zelená, modrá, žlutá, za nimiž následuje číslo. Některé potraviny obsahují přírodní barviva získaná z rostlin. Tyto látky nejsou pro tělo nebezpečné. Hlavním účelem konzervantů je prodloužit potravinám trvanlivost. Do mnohých se přidává kyselina citrónová a kyselina askorbová, což jsou přírodní látky a jsou pro náš organismus neškodné.

    14.květen 2020 - Napsal: Redakce


Výsledky vyhledávání v sekci: Odpovědnost firem
  • Neekologické stavebnictví je představou z minulosti

    Skanska v České republice a na Slovensku dlouhodobě podporuje rozvoj zeleného stavění.  Mění zažité představy o stavebnictví, jako o pomalém, drahém a nešetrném odvětví. „Současně pracujeme na tom, jak ještě výrazněji šetřit přírodní zdroje,“ říká Karel Fronk, manažer udržitelného rozvoje ve společnosti Skanska.Zaznamenáváte poptávku po zeleném stavění a řešeních ze strany klientů a veřejnosti?Jako příklad mohu uvést náš nedávno dokončený projekt administrativní budovy Corso Court v pražském Karlíně, který má nejvyšší stupeň hodnocení LEED, je velmi šetrný ke svému okolí i k lidem, kteří v něm pracují. Ve světě kancelářských budov klienta dnes zajímá především přidaná hodnota objektu, kterou je schopen svým obyvatelům a okolí nabídnout. Proto jsme jej téměř okamžitě úspěšně pronajali i prodali. Nyní pracujeme na tom, aby naše bytové projekty byly certifikovány nejpřísnějším britským hodnocením BREEAM. Tyto přístupy jsou v duchu standardů tzv. „sedmého“ požadavku na stavby, který rozšiřuje základní požadavky na vlastnosti stavby o šetrné využívání přírodních zdrojů při výstavbě.Klienta dnes zajímá především přidaná hodnota objektu, kterou je schopen svým obyvatelům a okolí nabídnout.Co to znamená v praxi?Například využití šedých vod, nízkoenergetickou výstavbu a snížení uhlíkové stopy, která ve výsledku vede k úspoře energií a materiálů. Při výstavbě využíváme principy oběhového hospodářství. Hledíme na odpady a recykláty jako na materiály k využití a podporujeme jejich plný návrat do ekonomiky.Co lze tedy dělat, aby se takové postupy staly běžné pro celý trh?Nejdříve je nutné změnit na trhu zažité představy o stavebnictví. Ty jsou paradoxně trvalejší u zákazníků než u dodavatelů. Přesvědčujeme je i tím, že naše produkty dodáváme s  informacemi o jejich dopadu na životní prostředí (označovaného jako EPD). Uplatňujeme environmentální principy při projektování, hodnotíme životní cyklus našich výrobků a certifikujeme naše produkty.Co mohou stavební firmy v ekonomické a environmentální rovině pro společnost dělat?Přes všechnu svou sílu jsou podniky působící na trzích pouhými nástroji. Mohou být používány k tomu, aby svým příkladem zlepšily mnoho důležitých problémů, ale nemohou dělat všechno, byť se cíle firem posouvají nejen ke společenské odpovědnosti, ale až k  ekonomicko-environmentálnímu pojetí podnikání.My, jako Skanska, se snažíme na trhu měnit ony zažité představy, snažíme se ukázat, že stavebnictví může být úsporné, šetrné a pružně reagovat na potřeby okolí. Zákazníky přesvědčujeme příklady úspěšných realizací, které máme za sebou a ukazujeme jim přidanou hodnotu těchto staveb. Nepohybujeme se však jen ve světě certifikací, ale reálně podporujeme šetrné technologie jako je například využití šedých vod, nízkoenergetickou výstavbu a snížení uhlíkové stopy vedoucí ve výsledku k úspoře energií a materiálů.Jsme hrdí na to, že Skanska vloni získala cenu Top odpovědná firma za dlouhodobý přínos v oblasti společenské odpovědnosti, která potvrzuje, že udržitelný přístup ve stavebnictví je respektovanou hodnotou.

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce

  • Chemický průmysl prošel od roku 1990 obrovskou proměnou

    O chemickém průmyslu a udržitelném rozvoji jsme se bavili s Ladislavem Novákem, ředitelem Svazu chemického průmyslu ČR.Jaký je význam chemického průmyslu?Prakticky každý výrobek, který vezmete do ruky, má něco společného s chemickým průmyslem. Slyšel jsem hezkou definici, že všechno do dvou molekul je fyzika a od dvou víc, to už je chemie. Není to přímo průmysl dodávající (až na výjimky) konečnému spotřebiteli, ale je dodavatelem do navazujících průmyslů – automobilového, elektrotechnického, stavebního, potravinářského, atd.Jak důležitý je chemický průmysl pro ČR?Co do tržeb je s 600 miliardami 3. nejsilnější průmysl u nás. Přímo zaměstnává 115 000 lidí a dalších 400 tisíc nepřímo. Tvoří 14 % průmyslového HDP ČR, to je mezi 4 - 5 % HDP celkového. Jsou regiony, kde má naprosto zásadní význam.Speciálně v ČR máme v oblasti chemického průmyslu více než 150 let dlouhou tradici. Jeden ze dvou Čechů, kteří získali Nobelovu cenu, byl chemik, profesor Heyrovský. Na to všechno se často zapomíná.Chemický průmysl je ale často vnímán jako hrozba pro životní prostředí.Není tomu tak. Chemický průmysl často pracuje i s nebezpečnými látkami, ale již dávno není nebezpečný sám o sobě. Jako v dalších lidských činnostech je to vždy o míře rizika a jeho kontrole, riziko nesmí přejít do hazardu. Od roku 1994 se ČR a její chemický průmysl hlásí k celosvětovému hnutí Responsible Care, které usiluje o trvale udržitelný rozvoj. Do tohoto programu jsou zapojeny prakticky všechny významné chemické podniky v ČR a SCHP ČR ho administruje. Dojde-li přesto k incidentu, je to vždy lidskou chybou.Jak velkou proměnou odvětví prošlo od pádu komunismu?Za posledních 25 let došlo k ohromnému zlepšení. Do odstranění ekologických zátěží a inovací bylo investováno v minulých dekádách na desítky miliard korun. V kritických lokalitách došlo k rapidnímu poklesu emisí síry ve vzduchu. A to tak, že se dnes například musí dohnojovat sírou zemědělská půda. Chemický průmysl také výrazně, v desítkách procent snížil emise skleníkových plynů, oxidu uhličitého i oxidů dusíku. Stačí srovnat prostředí v lokalitách, kde je chemie umístěna. Rozdíl je jasně viditelný.Velkým tématem je společenská odpovědnost firem. Dělají chemické firmy dost pro svoje okolí?Prakticky všechny chemické společnosti v rámci podpůrných programů do okolí významně investují, rekultivují ho a zpříjemňují pro okolní obyvatele. V této oblasti je chemický průmysl doslova pionýrem. Znovu zmíním program Responsible Care – udržitelné podnikání v chemickém průmyslu, které vzniklo jako dobrovolná iniciativa v roce 1974 a které v tomto roce slaví v ČR 20 let. Do dnešního dne se už 80 členských organizací Svazu honosí tímto titulem a další se do programu hlásí.Jaký je přístup k zaměstnancům chemického průmyslu?Chemický průmysl je jedním z nejvýznamnějších zaměstnavatelů v zemi. Jsou regiony, kde by bez přítomnosti chemického průmyslu nastaly velké sociální problémy. Vysoké standardy bezpečnosti práce, rizikové přirážky i programy pro zaměstnance jsou naprosto běžné.Hodně společností uvažuje o přesunutí výroby do Číny, kde jsou ekologické a bezpečnostní normy minimální. Je to případ i ČR?Průmysl se stěhuje do Číny a nejenom tam. Stěhuje se do oblastí tzv. rozvojových trhů, kde nalézá vhodnější a konkurenceschopnější prostředí. Je to dáno rozdílnou legislativou, menší regulací i nižšími náklady.EU praktikuje politiku zpřísnění regulace jako je nařízení REACH a boj proti klimaticko-energetickým změnám reprezentovaný systémem emisního obchodování EU ETS a nejnověji tzv. Klimaticko-energetickým rámcem EU pro 2030. Pohříchu zůstává v těchto iniciativách sama. Zvyšování nákladů, obrovská byrokracie a administrativa způsobuje ztrátu konkurenceschopnosti.Z 35% světových tržeb v roce 1995 je dne EU na 21% a ve výhledu do roku 2030 se její podíl dále sníží na 12-13%. EU je také naprosto závislá na zdrojích surovin a energií, především na ropě a zemním plynu. V USA vidíme rozdíl. Díky těžbě plynu a ropy z břidlic jsou ceny 3-4x nižší. Rozhodne-li se dnes investor stavět nové chemické provozy, jde do USA. Posledním příkladem je BASF (největší světový chemický podnik) se svou plánovanou mnohamiliardovou dolarovou investicí.V čem vynikají české chemické podniky?Na špici jsme především ve výrobcích s vysokou přidanou hodnotou, např. ve speciálních chemikáliích.Mnoho lidí dnes preferuje spíše výrobky z přírodních a obnovitelných materiálů. Není nadužíváno syntetických a chemických výrobků?Jde o cenu. Uhlík je vše, co roste v přírodě kolem nás. Stojíme před otázkou, zda zpracovávat uhlík, který roste dnes, nebo ten, který vyrostl před miliony let a na zemi se nachází v jiné podobě, jako je uhlí, ropa a plyn. Chemie umí zpracovat i zdroje dostupné v přírodě, ale zatím je úspornější a méně energeticky náročné zpracovávat ten uhlík, který vznikl dříve. Celý systém je bohužel naprosto degradován politikou různých podpor, subvencí a dotací.Ukazuje se, že například hromadná výroba biopaliv v některých rozvojových částech světa působí kontraproduktivně a míří k nižší dostupnosti potravin. Zemědělská půda je osazována technickými plodinami. U nás se sází řepka, v Brazílii, Indonésii a dalších zemích se zase kvůli cukrové třtině a palmovému oleji kácí pralesy.

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce

  • CSR a lepší společnost

    CSR - společenská odpovědnost firem. Koncept, který v sobě snoubí snahu o odpovědný přístup firmy k lidem, planetě a trvale udržitelnou tvorbu zisku, od 90. let dobývá české podnikatelské prostředí. Firmy, které si zvolily koncept CSR jako součást svého firemního DNA vykazují vyšší hodnotu akcií na burze, skvělou image, loajalitu obchodních partnerů, zaměstnanců i zákazníků.Na počátku 90. let se firmy věnovaly výhradně dárcovství. Filantropie, která byla cílená do náhodně zvolených oblastí, se časem přetvořila v dárcovství systematické. Od odpovědného dárcovství byl jen krůček k rozšíření působnosti firmy na další oblasti života. Firmy se staly důležitými aktéry v procesu ochrany přírody, tvorby pracovních standardů a utvářely společnost, ve které působily.Nastává čas, kdy je třeba na poli českého CSR udělat další krůčky. Možností je samozřejmě mnoho, jmenujme tři: Za prvé, rozšířit působnost firem od odpovědnosti lokální k odpovědnosti globální. Vykročit od natírání plotů k uvědomování si globálního dosahu působení. Firemní politika společenské odpovědnosti má aspirovat na aktivity většího dosahu - dodržování pracovních standardů v zemích, kde nejsou legislativně ukotveny, odpovědný přístup ke spotřebě fair trade produktů na pracovišti, kontrola subdodavatelů. Za druhé, prohloubení předávání know-how v oblasti CSR. Prostorem jsou zde zejména CSR platformy. Je třeba dbát o zapojení malých a středních firem a sdílení dobrých praxí, přejímání inspirací ze zahraničí a jejich adaptaci do českého prostředí. Platformy utváří prostor pro setkávání vrcholových manažerů a výměnu zkušeností a přinášejí znalosti a návody na upevnění firemního CSR, čímž šetří čas i finance firem. Třetím krokem je úprava standardů zadávání veřejných zakázek o parametru společenské odpovědnosti.Ve všech třech zmíněných krocích hraje klíčovou roli osvícený management a vysoká očekávání společnosti, proto nám všem přeji, aby jarní slunce osvítilo naše vrcholové manažery a dalo spotřebitelům elán vytvářet na firmy větší tlak.

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce


Výsledky vyhledávání v sekci: Zajímavé projekty
  • Elektromobily už dnes zvládají dojezd 500 km

    Hybridní, plně elektrická či plynová auta jsou dnes zcela běžnou alternativou. Narazíme na ně dokonce už i v České republice, ač zatím ne v takových počtech jako třeba ve Skandinávii nebo Spojených státech. Přesto je jasné, že alternativní pohony mají už dnes na automobilovém trhu pevné místo.Podíváme-li se pět let nazpět a zhodnotíme tehdejší plány největších světových automobilek, snadno dojdeme k závěru, že kupodivu většina z nich splnila, co tehdy slíbila. Dnes má díky tomu prakticky každá světová autmobilka na trhu nějaký typ alternativního pohonu, ať už jde o hybridy, plug-in hybridy, plně elektrická auta, případně vozy na LPG (zkapalněný ropný plyn) či CNG (stlačený zemní plyn). Platí ale, že ten kdo začal nejdřív, má před konkurencí značný náskok.Japonské hybridy ovládají trhV tomto ohledu proto hraje prim japonský průmyslový koncern Toyota. Ta už od poloviny 90. let prodává hybridní vozy značky Prius a má s nimi obrovský úspěch. Prodala jich už miliony a hybridní pohon postupně zapracovala i do dalších svých modelů, včetně luxusní značky Lexus. Teprve o více než deset let později si trendu stoupající oblíbenosti hybridů povšimly také ostatní automobilky a dnes už prakticky každý světový automobilový koncern nabízí hybridní modely.Hybridní auto je takové, které kromě klasického spalovacího motoru obsahuje také malou baterii a elektromotor. Auto pak samo rozhoduje, kdy sílu elektromotoru využije - nejčastěji je to při rozjíždění nebo zrychlování, čímž se šetří drahocenné fosilní palivo. Hybridy nelze dobíjet ze zásuvky - baterie se dobíjí rekuperací, anebo generátorem připojeným ke spalovacímu motoru.Hybridy do zásuvkyO krok dál jsou plug-in hybridy, neboli hybridy do zásuvky. Ty fungují podobně jako klasické hybridy, jen s tím rozdílem, že baterie je u nich větší a lze ji dobít z klasické zásuvky, případně specializované dobíjecí stanice. Plug-in hybrid ujede na elektřinu třeba i několik desítek kilometrů, narozdíl od klasického hybridu, který zvládne jen několik jednotek kilometrů.Nevýhodou je vyšší pořizovací cena a nutnost neustále auto dobíjet. Už dnes se proto připravují technologie, které umožní auta dobíjet bezdrátově prostě tím, že zaparkujete na přesně vymezeném místě.Auta (jen) na baterkyStejná technologie by mohla najít uplatnění také u elektromobilů. To jsou auta, která nepohání nic jiného než elektřina. Díky tomu může být jejich konstrukce výrazně jednodušší než u klasických aut se spalovacím motorem nebo hybridů.Elektromobil de-facto obsahuje pouze dvě klíčové součástky pohonného systému: elektromotor a baterii. Nic víc nepotřebuje - výfuk, katalyzátor, spojku, startér, motorový olej ani převodovku zde nenajdeme. Díky tomu je servis elektromobilů výrazně jednodušší a levnější, protože existuje méně komponent, které se mohou pokazit.Většina velkých automobilek má dnes v nabídce kromě hybridu také elektromobil. Mezi nejprodávanější modely patří Nissan Leaf, BMW i3 a Tesla Model S. Právě elektromobil Tesla mezi konkurencí výrazně vyniká. Je více než trojnásobně dražší, ale na druhou stranu nabízí trojnásobný dojezd na jedno nabití a další technické vymoženosti.Nebojte se jezdit na elektřinuZatímco konkurenční elektromobily dnes na jedno nabití ujedou 130-160 km (což pohodlně dostačuje na městský a příměstský provoz), Tesla Model S zvládne ujet 350 km i více. Rekordmani dosáhli dokonce na metu 500 km na jedno nabití.Tesla Motors je americká automobilka, která si během posledních let úspěšně buduje celosvětovou značku kvality a technologické jedinečnosti. Elektromobil Model S byl mnoha automobilovými magazíny vyhlášen nejlepším automobilem roku.Tesla navíc podporuje svou věc budováním vlastní sítě speciálních rychlodobíjecích stanic zvaných Supercharger. Ty dokážou plně vybitý elektromobil Tesla dobít během jedné hodiny. Co je ale nejdůležitější: majitelé elektromobilů Model S mají u těchto stanic dobíjení zdarma a elektřina pochází z obnovitelných zdrojů!Největší síť je zatím pochopitelně "doma" v USA, kde stojí už téměř 100 takových stanic po celých Spojených státech. A další mají rychle přibývat - tak, aby bylo možné pohodlně cestovat skrz celou zemi (a do Kanady) pouze na elektřinu a zcela zdarma. V Evropě stojí zatím těchto stanic něco přes 10 (nejbližší ve Vídni, chystá se v Drážďanech) a také postupně přibývají. Nově začala Tesla budovat stejnou síť i v Číně.Dobíječky - hledá se společný standardElektromobily nebo plug-in hybrid je možné v každém případě dobíjet z domácí zásuvky. A podle výzkumů se tak i děje nejčastěji. Ale čas od času prostě potřebujete "nabrat elektřinu" i mimo domov. K tomu slouží právě výše zmíněné dobíjecí staníce. Tesla pochopitelně není jediná, kdo je buduje.Dobíjecích stanic už dnes v Evropě, USA, Asii a Japonsku stojí tisíce. Problém je, že jsou velmi roztříštěné - jak co do standardu konektorů, které využívají, tak co do způsobu placení. Dobíjecí stanici si totiž může postavit prakticky kdokoliv - firma či jednotlivec. Dnes se o jejich budování nejčastěji starají energetické společnosti, případně městské samosprávy.V České republice mají rozsáhlejší sítě dobíjecích stanic energetické společnosti ČEZ a PRE. Čipové karty s jejichž pomocí se stanic ovládají jsou ale zatím nepřenosné, a tak majitel elektromobilu musí mít pro každou síť zvláštní kartu.V zahraničí na tom ale nejsou o mnoho lépe a například elektromobilisté z Nizozemska či Londýna mohou mít dokonce až několik desítek takových karet. V současné době ale v Evropě běží projekty, které mají tuto situaci zlepšit a možnosti placení za dobíjení sjednotit.  Jan Horčíkautor pracuje jako šéfredaktor www.hybrid.cz

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce

  • Nedrahá a nápomocná ekologie v zahradě a v podnikatelské činnosti

    Dbalost o ekologie je něco, o co určitě stojí to za to, vzít v úvahu zároveň v bytě a v průběhu práce. Ikdyž se to nezdá ekologie může být dnes velmi levná, nápomocná a přinášet mnoho kladů. Stáčí občas jedině koupit v praktické zařízení, které pomůže v obdržení materiálů průmyslových buď zemědělských. Díky dbalosti o životní prostředí je možné na příklad obdržet luxusní hnojivo buď bionaftu.Současně docela pozoruhodné účinky jsou dosažitelné díky soběstačnosti (určitě jedině v jakési úrovni), jež dává zároveň soukromým osobám a podnikatelům nějakou dózu ekonomické nezávislosti. Nádrže na hnojivo jsou často hodnocené u chalup a v podobných místech, kde jednotlivé osoby můžou se starat o krásnou zahradu buď pole- www.kingspanenviro.com. Omezují odstraňovaní odpadů, které občas může stát moc peněz. Díky nádržím obvyklé organické odpádky v průběhu jakési doby se stanou hnojivém, které tehdy může být použité k sazení nádherných květin, dekorativních stromů buď prostě obilí a zeleniny. Současně stojí to za to, pamatovat, že takové domácí hnojivo je lepší než průmyslová umělá hnojiva, před kterými odborníci varují, že jsou občas dokonce škodná ekologicky. Dokonalé nádrže na hnojivo se charakterizují vysokou odolnosti a dobrou objemnosti, díky které jejích používaní je jednoduché a pohodlné.Source: http://kingspanenviro.de/Ostatní možná používaní bioodpádků, třeba mrtvých rostlin nebo zbytku jídla je bionafta. Toho výroba vyžaduje již trochu více námahy než hnojivo, ale občas je dobře investovat v takový materiál. Na takovou bionaftu je nyní velký zájem zákazníků kvůli klesající dostupnosti obyčejné nafty, a proto když podnikatel má takovou možnost, samostátná výroba s skladování bionafty bude rozhodně nejlepším nápadem. Zobrazit více: www.kingspanenviro.com/cz/details/biotank-skladov%C3%A1n%C3%AD-biopaliv O možnostech takového zdroju elektřiny nejlíp si přesvědčit vlastnoručně nebo přečíst názory expertů, které jsou nejednou dosažitelné na webových stránkách. Tam je možné také nalézt praktické nápovědy, díky nimž dodateční výroba hnojiva a bionafty činí, že všechno bude fungovat dobře. V České republice je dostupný velký počet dokonalých a novodobých příslušenství, které skvělé pomůže v takovém provedení hospodářské činnosti, která je šetrná pro životní soustředí. 

    22.březen 2020 - Napsal: Simona Chvátilová