Výsledky vyhledávání v sekci: Novinky
  • Kolik CO2 vyprodukujeme za rok?

    Cestujeme, nakupujeme, svítíme elektřinou, koupeme se v teplé vodě... Zdánlivé samozřejmosti, alespoň pro nás, obyvatele té bohatší části planety. Ale za všechno se platí - produkce oxidu uhličitého roste a způsobuje klimatické změny. Jak to vypadá s emisemi CO2 v každodenním životě? Uvedená čísla odpovídají výzkumu ve Francii, ale v mnohém se dají aplikovat i na naše poměry.„Ideální“ množství emisíVědci spočítali, kolik tun emisí CO2 na osobu a rok je schopna naše planeta akceptovat, aby se zastavil růst skleníkového efektu a dopad na životní prostředí byl neutrální. Došli k číslu 1,8 tun CO2.To odpovídá 10 000 km v autě jezdícím na naturalemisím, které za rok vyprodukuje obyvatel nového bytu o rozloze 60 m²Letecká doprava zpáteční let Paříž - New York = 10 tun emisí CO2 podíl na na skleníkovém efektu v současnosti - 8% předpokládaný podíl na na skleníkovém efektu v roce 2015 - 24% Automobilová doprava17 000 km /průměrná vzdálenost, kterou ujede za rok obyvatel Francie používající auto jen na cestu do práce a pro volný čas/ = 3 tuny CO2 trasa Pařiž - Marseille = 0,1 - 0,16 tun CO2 /záleží na modelu a stáří auta/stejná trasa letadlem = 0,19 tun CO2 Potraviny1litr vody z kohoutku, 1 kuřecí stehno, 20 gramů fazolek a 1/4 ananasu přepraveného letadlem = 0,6 kg CO2 kilo ananasu dovezeného z Ghany = 5 kg CO2 1litr minerálky, 150 gramů hovězího, 200 gramů zmražených fazolek a 1/4 ananasu přepraveného letadlem = 5,6 kg CO2 produkce 1kg masa = 58 kg CO2 Jednoznačně platí - je třeba upřednostňovat místní výrobky. Energie1,5 tun CO2 vyprodukuje za rok obyvatel bytu o rozloze 50 m² postaveného po r. 1975 2,3 tun CO2 vyprodukuje za rok obyvatel bytu o rozloze 50 m² postaveného před r. 1975 4 tuny CO2 = objem ročních emisí domácnosti při topení topným olejemsnížení teploty v bytě o 2 C° = -10% emisí CO2 za rokOdpadPrůměrný Francouz má na svědomí 160 kg odpadků na osobu a rok.160 milionů tun CO2 ročně nevznikne díky systému třídění odpadu v Evropě.

    13.květen 2020 - Napsal: Redakce


Výsledky vyhledávání v sekci: Odpadové hospodářství
  • Baterie, autobaterie ani léky nepatří do směsného odpadu 

    Vybité baterie, autobaterie, prošlé a zbylé léky řadíme mezi nebezpečný odpad, a proto nepatří do nádob a kontejnerů se směsným komunálním odpadem. Lze je odnést nejen do sběrného dvora, ale nádoby na vyhození baterií najdete například v prodejnách Albert, Billa, Diskont Plus, Globus, Hypernova,, Kaufland, Penny Market, Tesco, v obchodech Bauhaus, Baumax, OBI, DM-drogerie, ale také v železářstvích, hodinářstvích, elektroprodejnách a školách. Autobaterie můžete třeba nechat v nejbližším autoservisu. Zbytky barev, ředidel nebo motorových olejů nepatří do výlevky, kanalizace nebo směsného odpadu, ale do sběrného dvora nebo speciálních pojízdných sběren. Narůstající množství odpadů dnes představuje vážný celosvětový problém. Jednou z možností, jak jej řešit, je recyklace. Jejím výsledkem může být výroba nových materiálů s širokou škálou použití. Nastrouhaný plastový odpad se roztaví a pod vysokým tlakem lisuje. Z výlisků lze postavit plot, vydláždit si jimi zahrádku, postavit protihlukovou bariéru k silnici nebo stání pro koně. Recyklace spočívá v celé sérii procesů, na jejichž počátku je třídění odpadů a na konci prodej zcela nového výrobku, který byl původně odpadem. Recyklace odpadů tedy má hned několik pozitivních důsledků. Vedle omezení skládek je to především úspora primárních surovin. Energetický audit například prokázal, že při výrobě recyklovaných polymerních desek, jež se využívají ve stavebnictví, se spotřebuje jen 50 až 70 procent množství energie spotřebovaného při výrobě z nových surovin. Nadto vzniká originální produkt, který zaujal designéry a může být využit při výrobě designového nábytku a ozvláštnit návrhy interiérů.Máme co dohánětKaždý Čech po sobě zanechá ročně asi dvě stě dvacet kilogramů smetí zahrabaného na skládce, devětatřicet kilogramů odpadu prožene komínem spalovny. V Česku skončí téměř devadesát procent odpadu po prvním použití, zato ve starých členských státech Evropské unie se daří oživit v průměru asi třetinu odpadků. Ve vzorných zemích – Německu a Rakousku – dokonce polovinu. Tam je však tradice třídění o několik desítek let delší než u nás. Němci dokonce začali na základě přísných vyhlášek třídit využitelné suroviny z odpadků už za druhé světové války. Podle smělých vládních předsevzetí by Česko mělo v roce 2010 znovu využívat polovinu svých zbytků. Zajímavé je, že PET je v tuzemsku nejoblíbenější z odpadků, nejspíš pro celou škálu využití. Co nezpracují tuzemští výrobci, ochotně odkoupí zájemci z Asie, podle odhadů se asi polovina českého PETu exportuje. Jen v Česku se ročně vyrobí tolik PET lahví, že by zaplnily pražské Václavské náměstí o rozloze 45 tisíc metrů čtverečních do výše 218 metrů.

    14.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Mix
  • Spotřeba zboží ve světě

    Životní úroveň a spotřebu vybraných druhů zboží v různých částech světa lze vyčíst ze speciálních map. Zpracovali je vědci z univerzity v Michiganu a Sheffieldu, kteří do počítače zadali údaje z více než 200 zemí a použili program, který je převedl do podoby mapy /čím větší barevná skvrna, tím vyšší spotřeba a naopak/.Ceny nemovitostíNejdražší byty najdeme v Japonsku /fialová/ a v Evropě. Zde se nemovitosti nakupují také jako investice, což jejich cenu zvyšuje. V Asii a v Africe, i přes nižší kupní sílu, je bydlení levnější, ale také chudobnější a menší. V Lagosu, největším městě Nigérie, žije 80% obyvatel ve slumech. Dovoz hračekŽádné překvapení se nekoná - nejvíce hraček se dováží do USA, hned za nimi následuje Velká Británie. Američané za importované hračky utratí 51 dolarů na osobu za rok. V Somálsku je to 0,01 dolaru. Hračky jsou dobrým ukazatelem životní úrovně země - nejsou nezbytné, a pouze obyvatelé bohatých zemí si je mohou dovolit. Vývoz hračekOproti předcházející mapě značný rozdíl. USA a Evropa téměř zmizely. Tyto státy přesunuly výrobu do Číny, která vyprodukuje polovinu všech hraček na světě. Čínská pracovní síla se vyplatí-tamější dělník vydělá 75-100 dolarů za měsíc a mnohdy pracuje až 11 hodin denně. Spotřeba masaEvropané jsou největší jedlíci masa - z 10 největších konzumentů jich 9 najdeme v Evropě.Vede Francie s 1 334 kaloriemi masa na osobu za den. V období 1991-2002 Čína svou spotřebu masa zčtyřnásobila a Indie zdvojnásobila. Znepokojivá tendence, když si uvědomíme, že 29% zemského povrchu zabírají plodiny sloužící jako krmivo pro dobytek. RopaDvě třetiny zemí jsou dovozci ropy. Vedou USA, které dovážejí 3x více ropy než v pořadí druhéJaponsko. Čína, která tvoří pětinu populace na planetě, spotřebovává pouhých 8% světové ropy. Pokud by Číňané měli stejnou spotřebu ropy jako Američané, současná produkce by nestačila. Méně než 10 dolarů na denS tím musí vystačit 95% Afričanů. V Evropě je to méně než 1%, takže nepřekvapí, že USA, Japonsko a Evropa jsou na mapě téměř neviditelné. Více než 200 dolarů na den53 milionů lidí má na den více než 200 dolarů. To je 0,12% světové populace. 58% z tohoto počtu žije v USA. Na mapě je zřetelné, že ani v Jižní Americe není málo miliardářů. Pár jich najdeme i v zemi golfu, v Honkongu. Rekord drží Lucembursko, kde tuto částku vydělá denně třetina obyvatel. Automobilový provozMapa ukazuje počet aut, kamionů a autobusů v každé zemi. Z 202 milionů aut brázdících silnice naší planety jich 87 milionů jezdí v USA. V západní Evropě připadá na jednoho obyvatele desetkrát více aut než v Asii. V Japonsku jezdí třikrát více aut než v Evropě.

    13.květen 2020 - Napsal: Redakce


Výsledky vyhledávání v sekci: Zajímavé projekty
  • O ekologii

    Ekologie, spojení výše uvedených řeckých slov původně označovalo biologickou vědu zkoumající souvislosti mezi organismy navzájem a jejich prostředím. Zkoumá tedy to, jak organismy ovlivňují své okolí a naopak. Byť se rozsah oblastí použití tohoto slova v posledním desetiletí podstatně rozšířil, v zásadě se jedná stále o totéž - koexistenci organismů (především člověka) s prostředím.Současné použití – zejména ve zjednodušené mediální realitě – slova ekologie odkazuje daleko více, než k uvedené vědě, k problematice životního prostředí a jeho ochrany, tedy k tzv. environmentalismu (z ang. environment – prostředí, životní prostředí), tedy dopadu života člověka a celé společnosti na jeho okolí. Hnutí environmentalismu začalo vznikat v poválečných letech v západní Evopě a USA v souvislosti s nastalými problémy způsobenými rostoucí průmyslovou výrobou. Rozpětí environmentalismu sahalo od myšlenkových proudů absolutně nadřazujících potřeby přírody nad život člověka až po tzv. mělký environmentalismus, jehož cílem bylo prosté udržování znečištění na úrovni dané doby. Environmentalismus byl a nadále je myšlenkovým proudem, ideologií v dobrém slova smyslu.Dnes ve svých snahách o "ekologičnost" opouštíme vratkou plochu ideologií a hledáme praktické návody pro šetrný život. Co tedy může znamenat žít ekologicky? Z výše uvedené definice pojmu žít ekologicky znamená: žít ve vztazích s okolním prostředím a s dalšími organismy. Otázkou ale je, jak mohou lidé žít ve vztazích s okolním prostředím a dalšími organismy tak, aby ani jedna strana netrpěla zbytečně kvůli negativním důsledkům života strany druhé. Z hlediska definiční jednoznačnosti by pojem ekologického života měl být spíše nahrazen pojmem udržitelného života. Neboť právě to je cílem snahy o „ekologické“ žití. Provozovat každodenní aktivity tak, aby byly dlouhodobě (či trvale) udržitelné, tedy aby jejich negativní důsledky nebyly přesouvány buď v čase či prostoru. To znamená, abychom negativní dopady našeho života nepřesouvali na bedra budoucích generací či méně šťastných obyvatel této planety.K tomuto cíli existuje celá řada různých cest a široká škála často protichůdných informací o tom co ,,ekologické"/udržitelné je či není. Základem snah o tento způsob života je posouzení toho, nakolik může mít každá daná aktivita jednotlivce negativní vliv na ekonomické, sociální a environmentální podmínky pro okolní život. Každá naše činnost by tak měla být vykonávána s ohledem na tento triumvirát, a to na lokální, regionální, ale i globální úrovni. Základem je převzít osobní, ale i skupinovou odpovědnost za stav světa prostřednictvím promýšlení jak každodenních rutinních aktivit, tak dlouhodobých rozhodnutí v politicko-společenských oblastech.A právě této problematice by se měl věnovat tento web. Měl by nabízet informace, zkušenosti, praktické ukázky a diskuze těch, jejichž snahou je vést život s ohledem na své okolí na všech úrovních. Měl by být místem zveřejňování, střetávání, ale též synergie názorů, které nám usnadní orientaci v tom, co udržitelné je či není nebo co za udržitelné považují ostatní.

    22.březen 2020 - Napsal: Simona Chvátilová