Výsledky vyhledávání v sekci: Odpadové hospodářství
  • Kdo neuklízí, není Čech

    Ukliďme svět, ukliďme Česko je největší úklidovou akcí v České republice. Jejím cílem je za aktivní účasti dobrovolníků z celé republiky uklidit z české přírody, měst a obcí černé skládky a odpadky a bojovat za to, aby se u nás už žádné další neobjevovaly.Po několika letech nezávislé existence dvou podobně laděných akcí ji letos poprvé společně organizují Spolek Ekosmák, iniciátor dřívějšího Ukliďme Česko, a Český svaz ochránců přírody, hlava dřívější akce Ukliďme svět. Den D letošních úklidů stanovili společně na sobotu 16. dubna.Udělejme velký úklidSnad každý z nás si někdy ve své okolí všiml odhozeného odpadu, pneumatiky, staré televize nebo rovnou černé skládky. Někdo nepořádek uklidil, jiného jen znechutil. Organizátoři Ukliďme svět, ukliďme Česko se rozhodli jednat. Každá svou cestou a podle svých možností došly obě organizace k myšlence uspořádat velký úklid, zbavit své okolí nepořádku a k účasti vyzvat širokou veřejnost. Daří se jim to. V loňském roce se úklidových akcí zúčastnilo přes 52 000 dobrovolníků, letos se očekává až 100 000 osob!V loňském roce se úklidových akcí zúčastnilo přes 52 000 dobrovolníků, letos se očekává až 100 000 osob!Kdo uklízí, neškodíCelý projekt je postaven na zapojení dobrovolníků. Hlavní roli hrají organizátoři místních úklidů – aktivní lidé, kteří si berou na starost přípravu jednotlivých úklidů. Organizační tým Ukliďme svět, ukliďme Česko jim k tomu poskytuje veškerou podporu. Díky místním organizátorům své úklidy chystají zájmové skupiny všeho druhu, města i obce, školy i firmy.A ona zmiňovaná prevence? Organizátoři Ukliďme svět, ukliďme Česko věří, že kdo si na vlastní kůži vyzkoušel černou skládku uklidit, bez výčitek už odpad nepohodí. Zvláštní důraz přitom kladou na účast dětí a mládeže, pro které připravili speciální soutěž i výukovou prezentaci.Prostor pro firmyMožnosti zapojení firem v rámci CSR aktivit jsou nasnadě. Firmy mají příležitost přispět finančně, stát se partnery akce a navázat dlouhodobou spolupráci na projektu, nebo materiálně - především darováním pracovních rukavic a pevných pytlů pro sběr odpadu. Navíc se mohou aktivně zapojit i do samotných úklidů. Za administrativní poplatek ve výši 5 000 Kč získají firmy pracovní pomůcky pro svůj úklid, finančně podpoří ostatní účastníky akce, stmelí svůj pracovní kolektiv při netradičním teambuildingu a veřejně prokáží kladný vztah k okolí firmy.Vice informací o projektu naleznete na www.uklidmecesko.cz

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce

  • Ve třídění odpadů se stále zlepšujeme!

    Historie systematického třídění odpadů se začala v České republice psát na přelomu tisíciletí. Cestu k dnes již notoricky známým barevným kontejnerům si tehdy našlo jen 38 % Čechů.Zatímco dnes to ke sběrným hnízdům má každý z nás doslova co by kamenem dohodil, před patnácti lety to byla v průměru čtvrtkilometrová procházka. Velkým vzorem v třídění byla pro Česko dvojice sousedních států – Německo a Rakousko. Češi na sobě hodně zapracovali a za uplynulých 15 let nejen, že dokázali tyto země v třídění a recyklaci obalů dohnat, ale v mnoha ohledech je už dokonce předčí.Systém tříděného sběru a recyklace odpadu v celé ČR organizačně zajišťuje nezisková společnost EKO-KOM již od roku 1997. Dobrovolně bylo v roce 2000 do systému zapojeno přes 300 výrobců, kteří produkovali asi třetinu všech obalů na tuzemském trhu. Dnes je v systému už přes 20 000 firem, které se finančně podílejí na systému. Z poplatků, které od nich EKO-KOM vybere, je financován sběr, dotřídění a recyklace odpadů z obalů. Nedílnou součástí aktivit je zajištění vzdělávání a osvěty ke třídění odpadů – díky tomu aktuálně třídí skoro tři čtvrtiny Čechů, kteří mohou své odpady třídit ve více než 6 000 obcí.Češi už zachránili polovinu Krkonošského národního parkuZa 15 let Češi vytřídili a zrecyklovali bezmála 8 milionů tun obalových odpadů. Díky tomu se už podařilo zachránit 255 km2 tuzemské přírody.  Jen pro představu – to odpovídá víc než polovině Krkonošského národního parku.  A kdyby těchto skoro 8 milionů tun odpadu Češi během 15 let nevytřídili, vznikla by z nich skládka, která by svým objemem mohla konkurovat třeba i památné hoře Říp.Pravidelně dnes v tuzemsku třídí 72 % lidí. Každý Čech pak ročně vytřídí v průměru 40 a půl kila papíru, plastů, skla a nápojových kartonů. Jedna česká domácnost tak naplní za rok v průměru čtyři barevné kontejnery papírem, sklem, plasty a nápojovými kartony.  Ročně se tříděním obalových odpadů ušetří víc než 27 milionů GJ energie – takové množství energie by vystačilo zhruba pro 300 tisíc domácností na více než rok.A jak si tedy stojíme v celoevropském srovnání? V celkové recyklaci obalových odpadů jsme šestí. Nadprůměrně ale třídíme a recyklujeme plastové obaly – v této disciplíně nám už patří stříbrná příčka. Česko se navíc může pochlubit i tím, že tuzemský systém třídění odpadu je v celoevropském měřítku velmi efektivní po nákladové stránce. Zatímco v tuzemsku se průměrné roční náklady na třídění a recyklaci obalových odpadů pohybují v průměru kolem 5 eur na člověka, v sousedním Německu je částka dvojnásobná, v Rakousku dokonce čtyřnásobná.Kde a jak Češi třídíNapříč republikou je rozmístěno už přes 260 tisíc barevných kontejnerů. Na jedno sběrné místo tak připadá 141 lidí, v jiných státech to bývají i tisíce. Ze svých domovů to k nim každý z nás má v průměru jen 99 metrů, to je přibližně 132 kroků. Standardní sběrné místo představuje modrý kontejner na papír, žlutý na plast, zelený na sklo a oranžová popelnice na nápojové kartony. Co všechno a jakým způsobem mohou lidé třídit, si upravuje přímo obec místní vyhláškou a záleží to na místních podmínkách a technologiích, které s vytříděným odpadem dále nakládají. Napovědět by měly i samolepky, které jsou na každém barevném kontejneru, detailní informace o třídění a recyklaci odpadů jsou k dispozici na www.jaktridit.cz. Kromě známých barevných kontejnerů mohou lidé třídit odpady i do speciálních pytlů. Stále častější novinkou pro ještě pohodlnější třídění jsou pak také omyvatelné barevné tašky na třídění, které pro své občany pořídila už řada obcí.Každý z nás musí udělat průměrně jen 132 kroků, aby mohl roztřídit odpad!Tříděním dáváme přírodě i obalům druhou šanciO tom, že tříděním zachráníme každoročně nezanedbatelnou část přírody, už jsme mluvili. Šanci ale dáváme svým odpovědným chováním i samotným obalům. Tím, že je správně vytřídíme do barevných kontejnerů, umožníme jejich další zpracování. Ze sběrných míst míří obaly na dotřiďovací linku, upraví se na druhotnou surovinu a pak se recyklují na nové výrobky. Zhruba 75 % vyhozených obalů se nám v nové podobě znovu vrací. Vytříděný papír se používá při výrobě nového papíru. Vyrábí se z něj i sadbové květináče, obaly na vajíčka nebo toaletní papír. Z recyklovaného papíru mohou být i vizitky, které máte v peněžence, nebo Váš oblíbený časopis. Do vytříděných plastových lahví se pak můžete za pár týdnů znovu obléknout nebo se jimi můžete přikrýt – vyrábějí se z nich totiž třeba fleecové mikiny, trička nebo náplně do přikrývek a spacáků. Z nápojových kartonů se pak vyrábí třeba izolační a stavební desky, které se používají při výstavbě montovaných rodinných domů. Vytříděné sklo se zase nejčastěji mění v lahve na minerálky, alkohol nebo zavařovací sklenice.

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce

  • Baterie, autobaterie ani léky nepatří do směsného odpadu 

    Vybité baterie, autobaterie, prošlé a zbylé léky řadíme mezi nebezpečný odpad, a proto nepatří do nádob a kontejnerů se směsným komunálním odpadem. Lze je odnést nejen do sběrného dvora, ale nádoby na vyhození baterií najdete například v prodejnách Albert, Billa, Diskont Plus, Globus, Hypernova,, Kaufland, Penny Market, Tesco, v obchodech Bauhaus, Baumax, OBI, DM-drogerie, ale také v železářstvích, hodinářstvích, elektroprodejnách a školách. Autobaterie můžete třeba nechat v nejbližším autoservisu. Zbytky barev, ředidel nebo motorových olejů nepatří do výlevky, kanalizace nebo směsného odpadu, ale do sběrného dvora nebo speciálních pojízdných sběren. Narůstající množství odpadů dnes představuje vážný celosvětový problém. Jednou z možností, jak jej řešit, je recyklace. Jejím výsledkem může být výroba nových materiálů s širokou škálou použití. Nastrouhaný plastový odpad se roztaví a pod vysokým tlakem lisuje. Z výlisků lze postavit plot, vydláždit si jimi zahrádku, postavit protihlukovou bariéru k silnici nebo stání pro koně. Recyklace spočívá v celé sérii procesů, na jejichž počátku je třídění odpadů a na konci prodej zcela nového výrobku, který byl původně odpadem. Recyklace odpadů tedy má hned několik pozitivních důsledků. Vedle omezení skládek je to především úspora primárních surovin. Energetický audit například prokázal, že při výrobě recyklovaných polymerních desek, jež se využívají ve stavebnictví, se spotřebuje jen 50 až 70 procent množství energie spotřebovaného při výrobě z nových surovin. Nadto vzniká originální produkt, který zaujal designéry a může být využit při výrobě designového nábytku a ozvláštnit návrhy interiérů.Máme co dohánětKaždý Čech po sobě zanechá ročně asi dvě stě dvacet kilogramů smetí zahrabaného na skládce, devětatřicet kilogramů odpadu prožene komínem spalovny. V Česku skončí téměř devadesát procent odpadu po prvním použití, zato ve starých členských státech Evropské unie se daří oživit v průměru asi třetinu odpadků. Ve vzorných zemích – Německu a Rakousku – dokonce polovinu. Tam je však tradice třídění o několik desítek let delší než u nás. Němci dokonce začali na základě přísných vyhlášek třídit využitelné suroviny z odpadků už za druhé světové války. Podle smělých vládních předsevzetí by Česko mělo v roce 2010 znovu využívat polovinu svých zbytků. Zajímavé je, že PET je v tuzemsku nejoblíbenější z odpadků, nejspíš pro celou škálu využití. Co nezpracují tuzemští výrobci, ochotně odkoupí zájemci z Asie, podle odhadů se asi polovina českého PETu exportuje. Jen v Česku se ročně vyrobí tolik PET lahví, že by zaplnily pražské Václavské náměstí o rozloze 45 tisíc metrů čtverečních do výše 218 metrů.

    14.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Odpovědnost firem
  • Udržitelnost, světový trend a nezbytný předpoklad úspěšného podnikání

    Stále více firem se začíná zabývat tím, jaký vliv má jejich chování na životní prostředí a co od nich společnost očekává. Tím se mění tradiční přístup podniku, jehož výhradní odpovědností je zvyšování zisku či hodnoty pro akcionáře.Udržitelnost se pomalu stává světovým trendem a nezbytným předpokladem úspěšného podnikatelského modelu. Např. v australském Melbourne existuje kavárna s minimální spotřebou energie, která nevytváří téměř žádný odpad. Náklady na udržitelný design jsou sice přinejmenším o 30 % vyšší než v případě klasického kavárenského provozu. Díky ekologickým opatřením je však podnik schopen počáteční vysoké náklady vyrovnat dlouhodobou úsporou energií.Udržitelně lze podnikat nejen v kavárenském, ale i v módním průmyslu. Nová kampaň amerického výrobce sportovního oblečení Patagonia vyzývá firmy i spotřebitele, aby více přemýšleli o tom, jak využívají přírodní zdroje. Patagonia je průkopníkem v podnikání s maximálním ohledem na životní prostředí, dodavatele či okolní komunity a první globální firmou, která téma nižší spotřeby jako nevyhnutelné cesty otevírá i směrem ke svým zákazníkům.V brněnské Re:Parádě přišli na to, že ekologie a parádění se nevylučuje. Stačí, když lidé mezi sebou své oblečení sdílí. Sdílením se prodlouží životní cyklus oblečení, navíc lidi učí nemít vše jen pro sebe. Téma ekonomie sdílení začíná být vysoce aktuální. A nesdílí se jen oblečení, ale třeba i kola, auta, štafle, vrtačky či večeře se svými sousedy. Prostřednictvím platformy Hearth.net, která funguje na bázi ekonomie daru v každodenním životě, lze sdílet dary i zkušenosti.Pojďme si společně uvědomit nejen odpovědnost k péči o naši planetu, ale i vlastní možnost aktivně participovat na její ochraně. Začít můžeme u každodenních záležitostí doma, při cestě do práce nebo v kanceláři. Český e-shop pro každodenní hrdiny Econea přichází s myšlenkou, že není třeba hned měnit celý svět. Stačí začít u sebe, a to malými kroky. Nabízí stovky produktů, které jsou šetrné k přírodě a uspoří až 80 % energie. Např. díky úsporné sprchové hlavici ušetří běžná rodina přes 20 000 litrů vody a minimálně 1 500 Kč ročně. Spotřebovávejme jen to, co opravdu potřebujeme. Mějme úctu nejen vůči dnešním, ale i budoucím generacím.

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce


Výsledky vyhledávání v sekci: Zajímavé projekty
  • Chytré město ulehčuje životnímu prostředí

    K financování „Chytrých“ projektů lze využít i evropských dotací. Současné programové období 2014–2020 je velice nakloněno financování „chytrých“ projektů.Logistika svozu komunálního odpadu představuje v současnosti pouze jedno z „chytrých“ řešení, do kterých mohou města a firmy investovat v zájmu zefektivnění provozu či vylepšení poskytovaných služeb. Mezi další takové projekty se řadí i budování „inteligentních“ zastávek hromadné dopravy, vybavených obrazovkami informujícími o aktuální dopravě a příjezdech jednotlivých spojů. Stále četnější budou i mobilní aplikace umožňující sledovat momentální dopravu, obsazenost parkovišť anebo např. stav hluku či čistotu ovzduší ve vybrané lokalitě.Nový projekt České spořitelnyGlobální objem těchto investic do elektromobility, ekologického zpracování odpadů, dopravní telematiky, municipálního informačního managementu aj. dosáhne v roce 2019 podle odhadů částky 1 560 miliard USD. V Česku to má být zhruba 100 miliard korun.Lídrem ve financování výstavby „chytrých“ měst v naší zemi je Česká spořitelna. Cílem jejího projektu je podpořit města a firmy při přípravě a financování „chytrých“ projektů.„Investice do ‚chytrých‘ řešení v oblastech inteligentní, sociální a ekologické infrastruktury jsou pro nás zásadní,“ potvrzuje Tomáš Salomon, předseda představenstva České spořitelny. „Příkladem může být financování projektu tzv. Plzeňské karty, která propojuje cestovní průkazy mezi krajskými městy. V Praze umožňují naše POS terminály uhradit jízdné v hromadné dopravě platební kartou. Městským částem v Brně, Zlíně či Praze jsme dopomohli k instalaci ‚chytrých‘ odpadních kontejnerů, které pravidelně lisují vnitřní obsah a signalizují řídícímu centru svůj stav. A máme zájem stát při realizaci chytrých řešeních v dalších českých městech.“Projekt „Chytré město“ České spořitelny je zaměřen primárně na 132 měst s více než 10 000 obyvateli, přičemž některá řešení lze aplikovat i v menších obcích. Města této velikosti  již zpravidla vybudovala svou základní infrastrukturu a mají tak prostor i potřebu zabývat se její „chytrou“ nadstavbou.Ve hře je 96 tisíc hodin života ročněZavádění „chytrých“ technologií do městského života není motivováno pouhou snahou představitelů měst a obcí jít s dobou a začlenit se do rychle se rozvíjejícího digitálního světa. Jedním z hlavních přínosů je ulehčení životnímu prostředí. Zefektivnění svozu komunálního odpadu, zavádění mobilních aplikací sledujících vytíženost městských parkovišť či přizpůsobování chodu uličních semaforů podle vývoje dopravy například může výrazně zlepšit dopravní plánování ve městech, omezit provoz, a přispět tak k celkovému zlepšení ovzduší ve městech.Právě kvalita ovzduší přitom představuje zásadní problém pro celé Česko. Podle statistik Státního zdravotního ústavu v Praze vede zhoršená kvalita ovzduší v zemi ke ztrátám zhruba 96 tisíc let života ročně v důsledku předčasných úmrtí.Současné „chytré investice“ v Česku se týkají především elektromobility, ekologické výroby energií z odpadů, informačních systémů nebo inteligentního veřejného osvětlení. „Městům pomáháme ve fázích plánování a financování a podporujeme i firmy, které taková řešení vyvíjejí a nabízejí,“ vysvětluje Milan Hašek, ředitel veřejného a neziskového sektoru v České spořitelně. „Naše podpora zahrnuje poradenství při finanční přípravě projektů, financování projektů s využitím dotačních a garančních úvěrových nástrojů, zajištění dotací i nabídku vybraných vlastních řešení,“ doplnil Hašek.K financování „Chytrých“ projektů lze využít i evropských dotací. „Současné programové období 2014–2020 je velice nakloněno financování „chytrých“ projektů. Ačkoliv v něm nenajdete výzvu přímo nazvanou „smart city“, dotační programy na rozdíl od minulého období nepreferují „betonové“ investice, ale právě investice do moderních technologií,“ upozornil Hašek.

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce

  • Čtvrtstoletí trvající cesta

    Víc než pětadvacet let od listopadu 1989 představuje skok ve vývoji našeho přístupu k světu okolo nás. Vedle proměny občanských postojů to odráží zejména vědomí důležitosti zdravého životního prostředí jako základní hodnoty nevyčíslitelné penězi. Se svobodou neoddělitelně souvisí i zodpovědnost k tomu, co nám bylo svěřeno a co předáme svým dětem.V České republice nyní působí více než 100 domácích i zahraničních firem, které nabízí alespoň jeden nebo více výrobků nebo služeb s ekoznačkou. Na 26 podniků je registrováno v programu EMAS, který umožňuje soukromým i veřejným organizacím neustále zlepšovat životní prostředí a zodpovědnost k ekologii. Dvě stovky obcí se zapojily do MA21 (akční plán pro města a obce mj. zaměřený na dopady lidských činností na životní prostředí).Pro mnohé firmy a obce dnes znamená pozitivní přístup k životnímu prostředí společenskou prestiž, patří k dobrému tónu. Obrovské množství firem dnes na pracovišti nabízí třídění různých druhů odpadu, v rámci teambuildingu realizuje pracovní či charitativní akce přímo v ekocentrech či spolupracuje s neziskovými organizacemi v oblasti ekologie.Existuje navíc řada iniciativ podporovaných ministerstvem životního prostředí, jako jsou např. dobrovolné dohody s podniky v oblasti snižování emisí, certifikace EMAS, program ekoznačení pro firmy a jejich služby ad., které jsou výhodné pro firmy nebo instituce i pro ochranu životního prostředí. Na podporu těch nejvýznamnějších máme finanční nástroje.Věřím, že na stránkách projektu Ekologické Česko najdete inspirativní projekty, které dokážou, jak dnes naše společnost vnímá vlastní zodpovědnost vůči prostředí, v kterém žijeme.

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce

  • Ochrana přírody je nejen etická, ale i racionální volba

    Ředitel největší české neziskové organizace Šimon Pánek má k ekologii vztah už od svého mládí, kdy v osmdesátých letech působil v hnutí Brontosaurus. Jak se trvale udržitelné strategie zavádějí do míst, která byla zničena válkami nebo živelnými katastrofami?Jako mladý jste působil v ekologickém hnutí Brontosaurus. Jaký je váš vztah k životnímu prostředí dnes?Ekologické chování a zodpovědný přístup k přírodě dodnes považuji za zásadní. Například stabilita ekosystémů nebo klimatické změny jsou nevratné procesy, které se vyvíjely miliony let a které se nedají postavit, zbourat a zase postavit. Nejde zdaleka jen o přírodní diverzitu, na níž bychom měli nahlížet z etického hlediska – my ty druhy nevytváříme, takže bychom neměli mít ani právo je ničit. Ochrana přírody je ale vlastně i racionální rozhodnutí. V krajině, která je zdravá, krásná a stabilní, se mnohem lépe žije. Přírodu mám samozřejmě rád i jako prostor pro relaxaci a dá se říci, že nejlépe si odpočinu v horách s batohem na zádech.Během dvaceti let činnosti v naší organizaci jsem viděl války, živelné katastrofy, chudobu a velmi tvrdé režimy, což trochu relativizuje mou dřívější koncentraci na ekologické problémy. Uvědomil jsem si, že jsou ve světě i podstatněší problémy, byť s životním prostředím často souvisejí. Dnes mi hodně vyostřené aktivistické akce nejsou příliš sympatické, což asi souvisí s tím, že jsem možná s postupujícím časem smířlivější a racionálnější. To ale neznamená, že bych neměl jasné názory na to, jak bychom se měli chovat k omezeným přírodním zdrojům, které máme k dispozici.Věnuje Člověk v tísni ochraně životního prostředí na našem území?Člověk v tísni se v současnosti v České republice ekologii věnuje jen okrajově. Ekologických organizací u nás působí dost a jsou velmi dobré. Na téma životního prostředí se ale zaměřujeme například ve vzdělávacích programech pro školy nebo na festivalu Jeden svět. Tam je to pro nás jedno z hlavních témat vedle sociálního vyloučení nebo základních lidských práv a svobod.Jakou roli hraje ekologie v zahraničních projektech?Ekologie v souvislosti s udržitelným hospodařením s přírodními zdroji souvisí se značnou částí naší práce. Samozřejmě ne v extrémních podmínkách válečných zón, ale třeba v případě obnovy vesnic a zdrojů obživy po živelných katastrofách. Například po tajfunu na Filipínách, po zemětřesení v Nepálu, nebo po velkých vlnách sucha v Africe. Tam chápeme pohled trvale udržitelného přístupu k přírodě a využívání přírodních zdrojů jako zásadní faktor, protože chceme, aby ta místa po našem odchodu zůstala udržitelná. To se netýká úplně první fáze krizové pomoci, kdy rozdáváme suroviny. Na místě se ale snažíme setrvat, pracovat na jeho obnově a podporovat místní rozvoj. Není to práce na pár měsíců, ale třeba na dva roky. Tehdy začne být aktuální otázka výběru plodin, jejich náročnosti na vodu, stability půdy, ekosystému nebo třeba vodních zdrojů.S udržitelností jsou přímo spojené rozvojové projekty. Například na Filipínách, kde byla většina lidí závislá na výrobcích souvisejících s kokosovými palmami, které z drtivé většiny přelámal tajfun. Než dorostou nové palmy, což trvá deset až patnáct let, hledají se alternativy: malé farmy se zeleninou, chování drůbeže nebo rukodělná výroba.Jakým způsobem zavádíte udržitelné hospodaření do zemí, v nichž působíte?V Kambodži jsme během pěti let postavili stovky domácích bioplynáren, které rodinám získávají energii z biologického odpadu a z exkrementů domácích zvířat. Energie vzniklá z plynu stačí na svícení a vaření, což výrazně šetří práci i tamní lesy. Experimentujeme také se zaváděním solárních panelů v odlehlých oblastech, organizujeme školení, pomáháme s certifikací kvality panelů. V obou případech platí, že rodiny sice využívají dotace, ale výraznou část si kupují z vlastních peněz, přičemž investované peníze se jim relativně rychle vrátí. Především ale jde o zavedení tohoto trvale udržitelného systému k životu.Dá se říci, že se věnujete i péči o krajinu?Například v Afghánistánu obnovujeme původní sady a lesy na severu země, která byla odlesněna a zdevastována během uplynulých pětadvaceti let válek. Nejde jen o to, že stromy obyvatelům zajistí dřevo nebo ovoce, ale zároveň zabraňují erozi a zadržují vzácnou vodu. Postupem času pak také samozřejmě začínají místním obyvatelům vydělávat. V místech, kde jsou vesnice ohroženy sesuvy půdy, budujeme vrstevnicové příkopy, které odvádějí vodu do bezpečných míst a zároveň v nich voda nějakou dobu zůstává. Podobné aktivity děláme i v Etiopii, kde se jedná především o zalesňování komunitních území, jejichž půda je zničena pastvou. Krajina se stabilizuje překvapivě rychle a během několika let se svahy znovu zazelenají.Jak velké plochy jste zalesnili?Zatím jsou to jen desítky hektarů. Máme ale zkušenosti s tím, že když místní obyvatelé vidí, co jejich sousedi dělají, sami začínají sady a lesy vysazovat. Taková obnova ale trvá dlouho. Aby naše práce měla dopad na krajinu v rámci jednoho nebo více okresů a abychom přesvědčili místní obyvatele, že má tato práce smysl, že stromy opravdu vyrostou a že z nich budou mít užitek, musíme na místě zůstat a pět až deset let.Je česká společnost ochotná tyto projekty podporovat?Společnost podporuje spíše okamžitou humanitární pomoc nebo jednoduché dárcovské programy. Enviromentální projekty je složitější vysvětlit a jsou spíš investice pro institucionální podporu, pro vlády a mezinárodní organizace. Ale myslím, že se to vysvětlit dá – ze státního rozpočtu máme 12 % , 10 % z privátních zdrojů a zbytek do našeho rozpočtu proudí z ciziny od velkých světových donorů.A jak přispívají české firmy?Ty na podobné projekty moc nepřispívají. Tu a tam ano, ale je pravda, že my je o to ani moc neprosíme, protože myslíme, že české firmy by měly podporovat místní projekty, které je samozřejmě také třeba řešit. U nás se navíc řeší trochu jiné věci, které nejsou tolik finančně náročné. Když chcete obnovit zalesnění celého údolí, tak to stojí statisíce euro a to jsou pro české firmy příliš velké částky. Pro nás je mnohem důležitější, aby nám české firmy pomáhaly s tím, čemu se věnujeme v České republice.

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce