Výsledky vyhledávání v sekci: Odpadové hospodářství
  • Kdo neuklízí, není Čech

    Ukliďme svět, ukliďme Česko je největší úklidovou akcí v České republice. Jejím cílem je za aktivní účasti dobrovolníků z celé republiky uklidit z české přírody, měst a obcí černé skládky a odpadky a bojovat za to, aby se u nás už žádné další neobjevovaly.Po několika letech nezávislé existence dvou podobně laděných akcí ji letos poprvé společně organizují Spolek Ekosmák, iniciátor dřívějšího Ukliďme Česko, a Český svaz ochránců přírody, hlava dřívější akce Ukliďme svět. Den D letošních úklidů stanovili společně na sobotu 16. dubna.Udělejme velký úklidSnad každý z nás si někdy ve své okolí všiml odhozeného odpadu, pneumatiky, staré televize nebo rovnou černé skládky. Někdo nepořádek uklidil, jiného jen znechutil. Organizátoři Ukliďme svět, ukliďme Česko se rozhodli jednat. Každá svou cestou a podle svých možností došly obě organizace k myšlence uspořádat velký úklid, zbavit své okolí nepořádku a k účasti vyzvat širokou veřejnost. Daří se jim to. V loňském roce se úklidových akcí zúčastnilo přes 52 000 dobrovolníků, letos se očekává až 100 000 osob!V loňském roce se úklidových akcí zúčastnilo přes 52 000 dobrovolníků, letos se očekává až 100 000 osob!Kdo uklízí, neškodíCelý projekt je postaven na zapojení dobrovolníků. Hlavní roli hrají organizátoři místních úklidů – aktivní lidé, kteří si berou na starost přípravu jednotlivých úklidů. Organizační tým Ukliďme svět, ukliďme Česko jim k tomu poskytuje veškerou podporu. Díky místním organizátorům své úklidy chystají zájmové skupiny všeho druhu, města i obce, školy i firmy.A ona zmiňovaná prevence? Organizátoři Ukliďme svět, ukliďme Česko věří, že kdo si na vlastní kůži vyzkoušel černou skládku uklidit, bez výčitek už odpad nepohodí. Zvláštní důraz přitom kladou na účast dětí a mládeže, pro které připravili speciální soutěž i výukovou prezentaci.Prostor pro firmyMožnosti zapojení firem v rámci CSR aktivit jsou nasnadě. Firmy mají příležitost přispět finančně, stát se partnery akce a navázat dlouhodobou spolupráci na projektu, nebo materiálně - především darováním pracovních rukavic a pevných pytlů pro sběr odpadu. Navíc se mohou aktivně zapojit i do samotných úklidů. Za administrativní poplatek ve výši 5 000 Kč získají firmy pracovní pomůcky pro svůj úklid, finančně podpoří ostatní účastníky akce, stmelí svůj pracovní kolektiv při netradičním teambuildingu a veřejně prokáží kladný vztah k okolí firmy.Vice informací o projektu naleznete na www.uklidmecesko.cz

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce

  • Ve třídění odpadů se stále zlepšujeme!

    Historie systematického třídění odpadů se začala v České republice psát na přelomu tisíciletí. Cestu k dnes již notoricky známým barevným kontejnerům si tehdy našlo jen 38 % Čechů.Zatímco dnes to ke sběrným hnízdům má každý z nás doslova co by kamenem dohodil, před patnácti lety to byla v průměru čtvrtkilometrová procházka. Velkým vzorem v třídění byla pro Česko dvojice sousedních států – Německo a Rakousko. Češi na sobě hodně zapracovali a za uplynulých 15 let nejen, že dokázali tyto země v třídění a recyklaci obalů dohnat, ale v mnoha ohledech je už dokonce předčí.Systém tříděného sběru a recyklace odpadu v celé ČR organizačně zajišťuje nezisková společnost EKO-KOM již od roku 1997. Dobrovolně bylo v roce 2000 do systému zapojeno přes 300 výrobců, kteří produkovali asi třetinu všech obalů na tuzemském trhu. Dnes je v systému už přes 20 000 firem, které se finančně podílejí na systému. Z poplatků, které od nich EKO-KOM vybere, je financován sběr, dotřídění a recyklace odpadů z obalů. Nedílnou součástí aktivit je zajištění vzdělávání a osvěty ke třídění odpadů – díky tomu aktuálně třídí skoro tři čtvrtiny Čechů, kteří mohou své odpady třídit ve více než 6 000 obcí.Češi už zachránili polovinu Krkonošského národního parkuZa 15 let Češi vytřídili a zrecyklovali bezmála 8 milionů tun obalových odpadů. Díky tomu se už podařilo zachránit 255 km2 tuzemské přírody.  Jen pro představu – to odpovídá víc než polovině Krkonošského národního parku.  A kdyby těchto skoro 8 milionů tun odpadu Češi během 15 let nevytřídili, vznikla by z nich skládka, která by svým objemem mohla konkurovat třeba i památné hoře Říp.Pravidelně dnes v tuzemsku třídí 72 % lidí. Každý Čech pak ročně vytřídí v průměru 40 a půl kila papíru, plastů, skla a nápojových kartonů. Jedna česká domácnost tak naplní za rok v průměru čtyři barevné kontejnery papírem, sklem, plasty a nápojovými kartony.  Ročně se tříděním obalových odpadů ušetří víc než 27 milionů GJ energie – takové množství energie by vystačilo zhruba pro 300 tisíc domácností na více než rok.A jak si tedy stojíme v celoevropském srovnání? V celkové recyklaci obalových odpadů jsme šestí. Nadprůměrně ale třídíme a recyklujeme plastové obaly – v této disciplíně nám už patří stříbrná příčka. Česko se navíc může pochlubit i tím, že tuzemský systém třídění odpadu je v celoevropském měřítku velmi efektivní po nákladové stránce. Zatímco v tuzemsku se průměrné roční náklady na třídění a recyklaci obalových odpadů pohybují v průměru kolem 5 eur na člověka, v sousedním Německu je částka dvojnásobná, v Rakousku dokonce čtyřnásobná.Kde a jak Češi třídíNapříč republikou je rozmístěno už přes 260 tisíc barevných kontejnerů. Na jedno sběrné místo tak připadá 141 lidí, v jiných státech to bývají i tisíce. Ze svých domovů to k nim každý z nás má v průměru jen 99 metrů, to je přibližně 132 kroků. Standardní sběrné místo představuje modrý kontejner na papír, žlutý na plast, zelený na sklo a oranžová popelnice na nápojové kartony. Co všechno a jakým způsobem mohou lidé třídit, si upravuje přímo obec místní vyhláškou a záleží to na místních podmínkách a technologiích, které s vytříděným odpadem dále nakládají. Napovědět by měly i samolepky, které jsou na každém barevném kontejneru, detailní informace o třídění a recyklaci odpadů jsou k dispozici na www.jaktridit.cz. Kromě známých barevných kontejnerů mohou lidé třídit odpady i do speciálních pytlů. Stále častější novinkou pro ještě pohodlnější třídění jsou pak také omyvatelné barevné tašky na třídění, které pro své občany pořídila už řada obcí.Každý z nás musí udělat průměrně jen 132 kroků, aby mohl roztřídit odpad!Tříděním dáváme přírodě i obalům druhou šanciO tom, že tříděním zachráníme každoročně nezanedbatelnou část přírody, už jsme mluvili. Šanci ale dáváme svým odpovědným chováním i samotným obalům. Tím, že je správně vytřídíme do barevných kontejnerů, umožníme jejich další zpracování. Ze sběrných míst míří obaly na dotřiďovací linku, upraví se na druhotnou surovinu a pak se recyklují na nové výrobky. Zhruba 75 % vyhozených obalů se nám v nové podobě znovu vrací. Vytříděný papír se používá při výrobě nového papíru. Vyrábí se z něj i sadbové květináče, obaly na vajíčka nebo toaletní papír. Z recyklovaného papíru mohou být i vizitky, které máte v peněžence, nebo Váš oblíbený časopis. Do vytříděných plastových lahví se pak můžete za pár týdnů znovu obléknout nebo se jimi můžete přikrýt – vyrábějí se z nich totiž třeba fleecové mikiny, trička nebo náplně do přikrývek a spacáků. Z nápojových kartonů se pak vyrábí třeba izolační a stavební desky, které se používají při výstavbě montovaných rodinných domů. Vytříděné sklo se zase nejčastěji mění v lahve na minerálky, alkohol nebo zavařovací sklenice.

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce


Výsledky vyhledávání v sekci: Odpovědnost firem
  • CSR a lepší společnost

    CSR - společenská odpovědnost firem. Koncept, který v sobě snoubí snahu o odpovědný přístup firmy k lidem, planetě a trvale udržitelnou tvorbu zisku, od 90. let dobývá české podnikatelské prostředí. Firmy, které si zvolily koncept CSR jako součást svého firemního DNA vykazují vyšší hodnotu akcií na burze, skvělou image, loajalitu obchodních partnerů, zaměstnanců i zákazníků.Na počátku 90. let se firmy věnovaly výhradně dárcovství. Filantropie, která byla cílená do náhodně zvolených oblastí, se časem přetvořila v dárcovství systematické. Od odpovědného dárcovství byl jen krůček k rozšíření působnosti firmy na další oblasti života. Firmy se staly důležitými aktéry v procesu ochrany přírody, tvorby pracovních standardů a utvářely společnost, ve které působily.Nastává čas, kdy je třeba na poli českého CSR udělat další krůčky. Možností je samozřejmě mnoho, jmenujme tři: Za prvé, rozšířit působnost firem od odpovědnosti lokální k odpovědnosti globální. Vykročit od natírání plotů k uvědomování si globálního dosahu působení. Firemní politika společenské odpovědnosti má aspirovat na aktivity většího dosahu - dodržování pracovních standardů v zemích, kde nejsou legislativně ukotveny, odpovědný přístup ke spotřebě fair trade produktů na pracovišti, kontrola subdodavatelů. Za druhé, prohloubení předávání know-how v oblasti CSR. Prostorem jsou zde zejména CSR platformy. Je třeba dbát o zapojení malých a středních firem a sdílení dobrých praxí, přejímání inspirací ze zahraničí a jejich adaptaci do českého prostředí. Platformy utváří prostor pro setkávání vrcholových manažerů a výměnu zkušeností a přinášejí znalosti a návody na upevnění firemního CSR, čímž šetří čas i finance firem. Třetím krokem je úprava standardů zadávání veřejných zakázek o parametru společenské odpovědnosti.Ve všech třech zmíněných krocích hraje klíčovou roli osvícený management a vysoká očekávání společnosti, proto nám všem přeji, aby jarní slunce osvítilo naše vrcholové manažery a dalo spotřebitelům elán vytvářet na firmy větší tlak.

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce


Výsledky vyhledávání v sekci: Zajímavé projekty
  • Ochrana přírody je nejen etická, ale i racionální volba

    Ředitel největší české neziskové organizace Šimon Pánek má k ekologii vztah už od svého mládí, kdy v osmdesátých letech působil v hnutí Brontosaurus. Jak se trvale udržitelné strategie zavádějí do míst, která byla zničena válkami nebo živelnými katastrofami?Jako mladý jste působil v ekologickém hnutí Brontosaurus. Jaký je váš vztah k životnímu prostředí dnes?Ekologické chování a zodpovědný přístup k přírodě dodnes považuji za zásadní. Například stabilita ekosystémů nebo klimatické změny jsou nevratné procesy, které se vyvíjely miliony let a které se nedají postavit, zbourat a zase postavit. Nejde zdaleka jen o přírodní diverzitu, na níž bychom měli nahlížet z etického hlediska – my ty druhy nevytváříme, takže bychom neměli mít ani právo je ničit. Ochrana přírody je ale vlastně i racionální rozhodnutí. V krajině, která je zdravá, krásná a stabilní, se mnohem lépe žije. Přírodu mám samozřejmě rád i jako prostor pro relaxaci a dá se říci, že nejlépe si odpočinu v horách s batohem na zádech.Během dvaceti let činnosti v naší organizaci jsem viděl války, živelné katastrofy, chudobu a velmi tvrdé režimy, což trochu relativizuje mou dřívější koncentraci na ekologické problémy. Uvědomil jsem si, že jsou ve světě i podstatněší problémy, byť s životním prostředím často souvisejí. Dnes mi hodně vyostřené aktivistické akce nejsou příliš sympatické, což asi souvisí s tím, že jsem možná s postupujícím časem smířlivější a racionálnější. To ale neznamená, že bych neměl jasné názory na to, jak bychom se měli chovat k omezeným přírodním zdrojům, které máme k dispozici.Věnuje Člověk v tísni ochraně životního prostředí na našem území?Člověk v tísni se v současnosti v České republice ekologii věnuje jen okrajově. Ekologických organizací u nás působí dost a jsou velmi dobré. Na téma životního prostředí se ale zaměřujeme například ve vzdělávacích programech pro školy nebo na festivalu Jeden svět. Tam je to pro nás jedno z hlavních témat vedle sociálního vyloučení nebo základních lidských práv a svobod.Jakou roli hraje ekologie v zahraničních projektech?Ekologie v souvislosti s udržitelným hospodařením s přírodními zdroji souvisí se značnou částí naší práce. Samozřejmě ne v extrémních podmínkách válečných zón, ale třeba v případě obnovy vesnic a zdrojů obživy po živelných katastrofách. Například po tajfunu na Filipínách, po zemětřesení v Nepálu, nebo po velkých vlnách sucha v Africe. Tam chápeme pohled trvale udržitelného přístupu k přírodě a využívání přírodních zdrojů jako zásadní faktor, protože chceme, aby ta místa po našem odchodu zůstala udržitelná. To se netýká úplně první fáze krizové pomoci, kdy rozdáváme suroviny. Na místě se ale snažíme setrvat, pracovat na jeho obnově a podporovat místní rozvoj. Není to práce na pár měsíců, ale třeba na dva roky. Tehdy začne být aktuální otázka výběru plodin, jejich náročnosti na vodu, stability půdy, ekosystému nebo třeba vodních zdrojů.S udržitelností jsou přímo spojené rozvojové projekty. Například na Filipínách, kde byla většina lidí závislá na výrobcích souvisejících s kokosovými palmami, které z drtivé většiny přelámal tajfun. Než dorostou nové palmy, což trvá deset až patnáct let, hledají se alternativy: malé farmy se zeleninou, chování drůbeže nebo rukodělná výroba.Jakým způsobem zavádíte udržitelné hospodaření do zemí, v nichž působíte?V Kambodži jsme během pěti let postavili stovky domácích bioplynáren, které rodinám získávají energii z biologického odpadu a z exkrementů domácích zvířat. Energie vzniklá z plynu stačí na svícení a vaření, což výrazně šetří práci i tamní lesy. Experimentujeme také se zaváděním solárních panelů v odlehlých oblastech, organizujeme školení, pomáháme s certifikací kvality panelů. V obou případech platí, že rodiny sice využívají dotace, ale výraznou část si kupují z vlastních peněz, přičemž investované peníze se jim relativně rychle vrátí. Především ale jde o zavedení tohoto trvale udržitelného systému k životu.Dá se říci, že se věnujete i péči o krajinu?Například v Afghánistánu obnovujeme původní sady a lesy na severu země, která byla odlesněna a zdevastována během uplynulých pětadvaceti let válek. Nejde jen o to, že stromy obyvatelům zajistí dřevo nebo ovoce, ale zároveň zabraňují erozi a zadržují vzácnou vodu. Postupem času pak také samozřejmě začínají místním obyvatelům vydělávat. V místech, kde jsou vesnice ohroženy sesuvy půdy, budujeme vrstevnicové příkopy, které odvádějí vodu do bezpečných míst a zároveň v nich voda nějakou dobu zůstává. Podobné aktivity děláme i v Etiopii, kde se jedná především o zalesňování komunitních území, jejichž půda je zničena pastvou. Krajina se stabilizuje překvapivě rychle a během několika let se svahy znovu zazelenají.Jak velké plochy jste zalesnili?Zatím jsou to jen desítky hektarů. Máme ale zkušenosti s tím, že když místní obyvatelé vidí, co jejich sousedi dělají, sami začínají sady a lesy vysazovat. Taková obnova ale trvá dlouho. Aby naše práce měla dopad na krajinu v rámci jednoho nebo více okresů a abychom přesvědčili místní obyvatele, že má tato práce smysl, že stromy opravdu vyrostou a že z nich budou mít užitek, musíme na místě zůstat a pět až deset let.Je česká společnost ochotná tyto projekty podporovat?Společnost podporuje spíše okamžitou humanitární pomoc nebo jednoduché dárcovské programy. Enviromentální projekty je složitější vysvětlit a jsou spíš investice pro institucionální podporu, pro vlády a mezinárodní organizace. Ale myslím, že se to vysvětlit dá – ze státního rozpočtu máme 12 % , 10 % z privátních zdrojů a zbytek do našeho rozpočtu proudí z ciziny od velkých světových donorů.A jak přispívají české firmy?Ty na podobné projekty moc nepřispívají. Tu a tam ano, ale je pravda, že my je o to ani moc neprosíme, protože myslíme, že české firmy by měly podporovat místní projekty, které je samozřejmě také třeba řešit. U nás se navíc řeší trochu jiné věci, které nejsou tolik finančně náročné. Když chcete obnovit zalesnění celého údolí, tak to stojí statisíce euro a to jsou pro české firmy příliš velké částky. Pro nás je mnohem důležitější, aby nám české firmy pomáhaly s tím, čemu se věnujeme v České republice.

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce

  • Mokřady jsou zdravím krajiny. Necháme je zmizet?

    Krajina prochází v posledních letech extrémními výkyvy. Můžeme si za to sami? Těžko lze přesně říci, do jaké míry jsou lidé vinni změnou globálního klimatu. Za otřesy mikroklimatu však mohou určitě. Velkou měrou právě proto, že úplně rozvrátili krajinný vodní režim.Pomoci udržet vodu a na ní vázaný život v naší krajině může každý. Stačí, když se zapojí do akce Naše mokřady, kterou zaštiťuje Český svaz ochránců přírody.Vše začalo masovým odvodňováním krajiny, napřimováním toků (a tím zrychlováním průtoku). Odtok vody urychlila i změna skladby našich lesů; z povrchu pokrytého jehličím odteče voda rychleji než z vrstvy tlejícího listí. Následuje stále se rozšiřující zástavba, zpevněné povrchy a beton, odkud dešti nezbývá než rychle zmizet v kanalizaci. Korunu tomuto dílu dodali zemědělci, kteří svojí moderní supertěžkou mechanizací a bezorebním hospodařením prakticky vyhladili veškerou zvrásněnost, jíž by se voda mohla vsakovat (a která je důležitá třeba i pro žížaly a další půdní organismy). Voda tak po deštích stojí na orné, ale udusané a dávno neorané půdě a rychle se vypařuje.Na co zákon nestačíZa posledních 60 let zmizelo z území republiky 950 000 ha mokřadů. Celková délka vodních toků se z původních 76 000 km zkrátila o třetinu, 21 000 km toků je uzavřeno do regulovaných, betonových břehů a přibližně čtvrtina zemědělských půd je stále odvodňována trubkovou drenáží. Jak se z krajiny ztrácí voda, stejně rychle s ní mizí i zvířata a rostliny. Prostředí, odkud voda nikam nepospíchá, nazýváme mokřadem. Velké mokřady jsou dnes chráněné mezinárodní smlouvou (Ramsarská smlouva) i národní legislativou (zákon na ochranu přírody a krajiny). Jenže v krajině zůstávají stovky malých, nenápadných mokřádků, o kterých se moc neví. Jejich ochrana je pak velmi komplikovaná. Močály, prameniště, rašeliniště, podmáčené louky, jezírka, ale třeba i zamokřená dna bývalých rybníků či trvalé louže v polích dohromady zadrží mnohem více vody než třeba tolik diskutované přehradní nádrže. Fungují jako houba: vstřebají obrovské množství vody a tu pak pomalu vypouštějí. To po okraj naplněná přehrada nedokáže. Kromě toho jsou posledním domovem řady vzácných rostlin, obojživelníků, ptáků…Akce Naše mokřady je pro každéhoPomoci udržet vodu a na ní vázaný život v naší krajině může každý. Stačí, když se zapojí do akce Naše mokřady, kterou zaštiťuje Český svaz ochránců přírody. Na webu www.nasemokrady.cz jsou další podrobnosti včetně mapy všech dosud nalezených mokřadů. Není-li na ní ten váš, můžete ho tam jednoduchým způsobem doplnit. Ochránci přírody ho pak prozkoumají a pokusí se zajistit jeho ochranu. Některé mokřady mohou dokonce z darů veřejné sbírky www.mistoproprirodu.cz  i vykoupit.HEINEKEN získal cenu Environmentální projekt roku za kampaň Naše Mokřady a patří mu Zlatý certifikát – nejvyšší ocenění za Odpovědný reporting CSR aktivit.Informace: Český svaz ochránců přírody je našim největším spolkem zabývajícím se praktickou ochranou přírody a environmentálním působením na veřejnost. Sdružuje odborníky i laiky. Je otevřený každému, kdo má rád přírodu a chce pro ni něco udělat.Kontakt: ČSOP, Michelská 5, Praha 4, 140 00, info@csop.cz, www.csop.cz

    14.únor 2020 - Napsal: Redakce

  • O ekologii

    Ekologie, spojení výše uvedených řeckých slov původně označovalo biologickou vědu zkoumající souvislosti mezi organismy navzájem a jejich prostředím. Zkoumá tedy to, jak organismy ovlivňují své okolí a naopak. Byť se rozsah oblastí použití tohoto slova v posledním desetiletí podstatně rozšířil, v zásadě se jedná stále o totéž - koexistenci organismů (především člověka) s prostředím.Současné použití – zejména ve zjednodušené mediální realitě – slova ekologie odkazuje daleko více, než k uvedené vědě, k problematice životního prostředí a jeho ochrany, tedy k tzv. environmentalismu (z ang. environment – prostředí, životní prostředí), tedy dopadu života člověka a celé společnosti na jeho okolí. Hnutí environmentalismu začalo vznikat v poválečných letech v západní Evopě a USA v souvislosti s nastalými problémy způsobenými rostoucí průmyslovou výrobou. Rozpětí environmentalismu sahalo od myšlenkových proudů absolutně nadřazujících potřeby přírody nad život člověka až po tzv. mělký environmentalismus, jehož cílem bylo prosté udržování znečištění na úrovni dané doby. Environmentalismus byl a nadále je myšlenkovým proudem, ideologií v dobrém slova smyslu.Dnes ve svých snahách o "ekologičnost" opouštíme vratkou plochu ideologií a hledáme praktické návody pro šetrný život. Co tedy může znamenat žít ekologicky? Z výše uvedené definice pojmu žít ekologicky znamená: žít ve vztazích s okolním prostředím a s dalšími organismy. Otázkou ale je, jak mohou lidé žít ve vztazích s okolním prostředím a dalšími organismy tak, aby ani jedna strana netrpěla zbytečně kvůli negativním důsledkům života strany druhé. Z hlediska definiční jednoznačnosti by pojem ekologického života měl být spíše nahrazen pojmem udržitelného života. Neboť právě to je cílem snahy o „ekologické“ žití. Provozovat každodenní aktivity tak, aby byly dlouhodobě (či trvale) udržitelné, tedy aby jejich negativní důsledky nebyly přesouvány buď v čase či prostoru. To znamená, abychom negativní dopady našeho života nepřesouvali na bedra budoucích generací či méně šťastných obyvatel této planety.K tomuto cíli existuje celá řada různých cest a široká škála často protichůdných informací o tom co ,,ekologické"/udržitelné je či není. Základem snah o tento způsob života je posouzení toho, nakolik může mít každá daná aktivita jednotlivce negativní vliv na ekonomické, sociální a environmentální podmínky pro okolní život. Každá naše činnost by tak měla být vykonávána s ohledem na tento triumvirát, a to na lokální, regionální, ale i globální úrovni. Základem je převzít osobní, ale i skupinovou odpovědnost za stav světa prostřednictvím promýšlení jak každodenních rutinních aktivit, tak dlouhodobých rozhodnutí v politicko-společenských oblastech.A právě této problematice by se měl věnovat tento web. Měl by nabízet informace, zkušenosti, praktické ukázky a diskuze těch, jejichž snahou je vést život s ohledem na své okolí na všech úrovních. Měl by být místem zveřejňování, střetávání, ale též synergie názorů, které nám usnadní orientaci v tom, co udržitelné je či není nebo co za udržitelné považují ostatní.

    22.březen 2020 - Napsal: Simona Chvátilová